Probudila jsem se, vrátila se

Probudila jsem se, vrátila jsem se, znovu se cítím živě, tak živelně, přirozeně, jako už dlouho předtím.

Dlouhé měsíce jako kdyby tohle všechno ve mně spalo, převládala depka, smutná nálada, apatie a přežívání.

Je mi dobře a jsem o to radši, když to takhle můžu sdělit a vím, že tomu tak skutečně je a jsem za to nejvíc vděčná. Považuji to za velké požehnání od života, za to, že můžu žít, že jsem tady a teď, že jsem v situaci ve které jsem, jsem vděčná za všechny práce, které mám, za skvělé a báječné přátelé, za výborné známé, za konkrétní členy rodiny, že se správají opravdu jako rodina, mají mou úctu a velký rešpekt. Cítím vděčnost za to, že prožívám život tak jako jsem před hodně měsíci byla zvyklá žít, nebo před pár lety? Cítím, jako kdybych omládla sama v sobě a doháněla ty časy, kdy jsem musela žít v úsporách pocitů a citů, jen aby to nikoho tehdy nepobuřovalo a neoznačil mě hanlivě kvůli svojemu egu.

Děkuji Bohu, Vesmíru a andělům za to, že jsem se z toho vyvlékla a můžu takhle tak jak nyní žiji žít. Jsem to zase já, cítím tu svoji živelnost, emoce, zápal, nadšení, lásku, radost, oddanost, přátelství, vášeň, chtivost, plány, nápady, inspiraci a vše to co mě hnalo kupředu a nyní žene též. Jsem to zas já, ten větrný element, který proudí životem a díky vzduchu může plápolat krásný oheň.

Ano, cítím se živě jako už dlouho ne. Cítím, jakoby mě to všechno očistilo, od těch náporů, od té špíny, co na mě nakydaly, od těch ústupků co jsem urobila a od těch všech přetvářek, které lítali kolem mě.

Držet se s emocemi, aby náhodou mě někdo nepomluvil, nebo se tím nepohoršil? Ano, takhle jsem bohužel dřív musela žít, protože jsem už nechtěla být za tu nejhorší. Ale nyní jsem ráda, že toto mohu považovat za minulost a můžu být sama sebou a nemusím se skrývat. Že můžu kvést jako květina a nebát se. Nedusit nic v sobě, nepotlačovat a nerobit, že je mi to jedno, nepotlačovat svůj vnitřní plamínek, který ve mně vždy plápolal.

Tohle asi lidé, kteří to v sobě nemají nepochopí, jelikož se dobrovolně v životě připravili o hezkou věc a to o emoce.

Už mě nebavilo předstírat, že mi něco nevadí, když mě to rvalo vnitřně a když už něco mě zklamalo a rozervalo vnitřně vejpůl tak jsem dostala odpověď proč si to vlastně beru osobně, že to tak vůbec nebylo? O můj bože, kde to jsme? Ve světě emočně plochých existencí?

Neměla jsem slov a proto jsem odešla, v tomhle jsem nechtěla žít. Tohle nebyl pro mě svět. Já miluji barevnost a pestrost života, lidi ze života a lidi s emocemi a o to víc si to všechno teď dopřeji.

To, co mi bylo dlouho odpíráno si teď dopřeji. Jak já ten život miluji a přitom stačilo od toho všeho odejít a jak mi to prospělo.

Cokoliv dobrého pro druhého udělat a nakonec se to obrátilo proti mně? Ou jé, to už fakt ne, kámo. To už mi stačilo za ta léta. Když řeknu názor tak se pak obrátil proti mně, jako proti jediné špíně, které to vadilo a proč mi to vlastně vadí? A když se nesmířím s tím, co ten druhý udělal tak jsem hned špatná a že se s tím smířit musím? A s mým činem, který jsem urobila už před více jak dva roky tak se nesmíří doposud? A to je jako ok? Nemám slov, taková neférovost až mě z toho bolí břicho, jak se musím tomu smát, aspoň si tak cvičím břišní svaly.

Ještě, že je to pryč a tohle je vše minulostí a já věřím, že jednoho dne tohle všechno vyjde najevo a ta karma si ty lidi najde, jak jsem psala v předchozím článku tak na každého si karma najde adresu. A já cítím, že jednou tito lidé dojedou na své činy tvrdě. Cítím to a nechávám karmu činit.

Díky Vesmíru za to, že jsem se vymanila z apatie, že jsem tak jak jsem a že se mi život znovu otevřel a já si obhájila svůj trůn. Metaforicky řečeno :-).

Znovu se cítím jako královna svého života a toho, že konečně mohu žít tak, jak já chci a nemusím se omezovat ve svém potenciálu. Cítím svobodu, krásu, lásku a vše to co mi tak strašně moc chybělo. Nyní vím, že mohu žít líp a že si zasloužím víc, je mi trochu líto, že předtím jsem si to nedopřála, ale to už je jedno, to vzal čas.

Musela jsem si tím vším projít jako lekcí, která mi hodně dala a otřískala mě. Cítím se jako nová a očištěná od toho všeho hnusu. Děkuji za to.

Delší dobu jsem ani nic konkrétního o sobě nedala vědět na sociální sítě, vždy to byly takové obecné věci, nebo články a já vím proč, protože tehdy když jsem tímhle vším ošklivým procházela jsem o tom nechtěla zmiňovat se, jelikož právě z toho důvodu, že by vše bylo posláno proti mně.

Nyní už jsem zas jako dřív před xy měsíci a lety a jsem otevřenější, nebojím se, je mi líp.

Někdy asi ten život musí člověka pořádně podusit a já si cením toho, že je to za mnou a mohu být paní svého života. Je to nádherné.

Je to krásný pocit vědět, že už nemusíte se smiřovat s něčím, co nechcete. Jéminkote živote, děkuji Ti za to :-). Jsem ráda, že jsem se sem dopracovala.

A ono když jsem si tohle vše uvědomila tak už si nechci dál dobrovolně špatnou situací ubližovat a proto už ani nedovolím, aby si ke mně ostatní tak moc dovolovali. Zajistila jsem si a uvědomila jsem si znovu své hranice a své názory, ubezpečila jsem se o tom, že vím že je to tak správné a že nejsem špatný člověk.

A tak nějak už nelpím na to na čem dřív. Jestli někdo zůstane v mém životě nebo ne? Nechávám každému v mém životě dveře otevřené, budu ráda když vstoupí a bude se mnou, avšak ani nikoho nedržím a nelpím, nebojím se. Buď ti lidé budou chtít a půjdou se mnou bok po boku a ustojí to všechno to, co já, anebo ne. Pro každého je to dobrovolné a já na dobrovolnosti stavím. Nikdy nikoho nenutím, je to má zásada. Samozřejmě si přeji, aby ti lidé se mnou byli rádi, aby nemuseli odcházet, ale když budou chtít, nebudu je držet, chci aby byli šťastní.

Nevnucuji se, nestojí mi to za to, abych se dožadovala lásky a byla taková ta nechutná vtěrka, která se musí někam vetřít, vím, že jsem to občas dělala, ok já si to přiznám a nehambím se za to. Aspoň jsem dala najevo, že jsem o přízeň těch lidí opravdu stála, ale nyní vím že nemusím já svou přízeň takhle snižovat, že se dá bavit, kamarádit a milovat jinak a mnohem víc rovnocenněji.

Cítím, že si zasloužím víc než jak jsem žila dřív. Nejsem namyšlená, ale nyní už to chci férově a netroskotám na tom, že dávám jenom já a z druhé strany nic, ale chci i přijímat, aby nastala rovnováha. Věřím, že tak je to správné a zaslouží si to obě strany.

Tím pádem také věřím, že vyřeším svůj problém a to ten, že jsem k sobě přitahovala „nedostupné“ lidi.

Už cítím, že mám tu správnou vlnu a že také cítím zájem z jiné strany než jen z mé. Cítím se milovaně a to je krásný pocit, který přeji zažít každému. Milovat a být milován, nádherné, přeji opravdu každému procítit. Zjistíte, že to je ta nejpodstatnější aspekt, který v životě Vás činí šťastným.

Zdroje obrázků: © 2018 ESTRÁNKY.CZ TVORBA WEBOVÝCH STRÁNEK. Cyklus měsíční bohyně [online]. [cit. 9.11.2018]. Dostupný na WWW: http://www.mesicnibohyne.estranky.cz/clanky/zivly-a-sexualita—typologie-elementu.html

MARIA DOMIMGUEZ IGLESIAS. Pinterest.es [online]. [cit. 9.11.2018]. Dostupný na WWW: https://www.pinterest.es/pin/840202874202443328/