Proč je třeba chránit své srdce?

Na úvod rovnou říkám, že nejsem lékař, tudíž nebudu mluvit o tom, jak předcházet infarktu a kardiovaskulárním nemocem.

Píši a chci sdělit lidem, proč je tak moc důležité své srdce chránit a nezaprodávat ho jen tak někomu a jen tak někam.

Proč vlastně sám sebe nezaprodat někomu, kdo si mého srdce neumí vážit.

My všichni se zamilováváme, ano je to zcela přirozené. Někteří však opravdu hodně a to tak, že odevzdají své srdce někomu jinému, jenže ve většině případů si toho ten člověk neváží a tím víc nás zraňuje. My se snažíme, ale o to víc nás ten člověk zraňuje a snad i odmítá, oddaluje dál. My se můžeme zbláznit, děláme vše pro toho člověka, ale spíše se jdeme dolámat za tím člověkem, než abychom z toho byli i my šťastní. 

4921022-valentyn

Ženeme se za tím, kdo nás odmítá, anebo toho kdo nás jen využívá, zraňuje, zklamává, slibuje, ale my však oddaně a opětovně na něj čekáme a věříme mu. Věříme vše slibům, všem slovům a chceme věřit, že už nás nikdy nezraní a že se bude chovat lépe, že se změní. Však dá se věřit, když nevěříme sami sobě tím, že se někomu odevzdáváme?

Proč jsme vlastně svoje srdce odevzdali? Protože jsme si nevěřili, nevěřili jsme sami v sebe, že to sami zvládneme, nevěřili jsme, že jsme krásní, úžasní, šikovní a k pomilování. Proto jsme své srdce dali někomu jinému, aby nás o tom usvědčil, odevzdali jsme mu ho pokorně na kolenou. Jenže obvykle při prudkém zamilování a vzplanutím nepřemýšlíme a tak dáme své srdce bezmyšlenkovitě a pak na to doplácíme.

Ten člověk nás učí mít se rád a to tím, že nás zraňuje, tím, že nás zrazuje. Z toho plyne, že nás učí sebevědomí a sebedůvěře. Protože bude nás zraňovat do té doby dokud my nebouchneme a nestanovíme svá pravidla, protože nás ta situace natolik vydeptá a rozčílí, že by se to dál nedalo snést. Takový člověk nás učí hledat sama sebe, svou hodnotu, své pravdy a názory a umět si stát za svým. Pouze nás učí, je to takový náš učitel.

Jelikož většina lidí si nechrání své srdce tím, že ho dá leckomu do koho se poblouzní a proto hodně lidí řeší vztahy a jsou nešťastní.

Až se naučíme mít rádi sami sebe, pochopíme, že své srdce nelze dát jen tak někomu. Své tělo možná ano, ale své srdce ne. Protože proč jej odevzdávat? Když můžeme mít své srdce sami u sebe a tím pádem k sobě přitáhnout i podobně naladěného člověka, který nás přijme takového jací jsme. A nemusíme mu lézt do pozadí a vnucovat se mu, ten člověk tu bude a my pro něj též a nebude to vynucený boj a honba za láskou. Bude to klid a opravdová duchovní láska.

Sama osobně jsem tomuto faktu nemohla zpočátku věřit, ale čím více nad tím člověk přemýšlí tím více smyslu to dává. Jako byste skládali puzzle a dílky sami přicházely pod vaší ruku. Je to tak, nejtěžším však na tom celém procesu je si to přiznat, sám sobě se podívat do očí a přiznat si pravdu tak jak to je. Když si to přiznáte, pochopíte a začnete se k sobě správat jinak, lépe. Už vám jen tak něco nebude jedno, už nepůjdete tam kam chce ten druhý, už ucítíte vlastní cestu a pochopíte, že milovat se dá člověka i na dálku. I přes to, že nejste u sebe non stop tak lze se milovat, lze si důvěřovat, ale přitom nemusíte hned ztratit své srdce a sami sebe v někom jiném.

 

Zdroj obrázku: M., Z.. krasnesrdcezeny.bloger.cz [online]. [cit. 16.7.2015]. Dostupný na WWW: http://krasnesrdcezeny.bloger.cz/_/Milujici-srdce-zeny

Zdroj inspirace: BLECHOVÁ, Zdeňka. JÁ + TY = Ztráta, jak se znovu spojit. Plzeň: Zdenka Blechová, 2014, ISBN 978-80-87413-35-7.

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *