Proč lidé věří tak moc slovům, ale zapomínají koukat na činy?

Lidé jsou naivní, myslím si to, aspoň někteří určitě.

Nemyslím si, že lidé jsou čím dál tím víc paranoidní. To ne, možná někteří, ale určitě ne všichni. Spíše si myslím, že čím dál víc lidí je naivních, až někdy hloupých v tom, jak dokážou věřit pouhým slovům.

Jenže slova jsou jen slova a napovídat Vám může kdokoliv a cokoliv, může Vám to někdo odkývat do očí a přitom si myslet něco o zadní části těla, anebo už dávno myslet na něco jiného. Kdokoliv Vám může říct slovo „možná to půjde“ „možná“ „jo, možná jo“ „třeba jo“. Každý Vám toto může říct a natož napsat. Napíše Vám to už úplně kdokoliv, jelikož písemně jste chránění od toho, abyste zapochybili v mimice svého obličeje.

Písemně jste odproštění od jakékoliv formy sebe-prozrazení se toho, že s tím nesouhlasíte, nebo od lhaní.

Víte ono slova jsou a můžou být prázdnější a prázdější. Spousta lidí Vám leccos jen odkýve a přitom už k realizaci, či potvrzení pravdy už nedojde. Odkýve Vám i kupující to, že od Vás něco kupuje, ale dokud nezaplatí, tak Vám to odkývání je k ničemu. Stejně tak, jako člověk, který Vám odkýve to, že si na Vás určitě udělá čas a přijede za Vámi a přitom moc dobře ví, že nepřijede, že si na to čas prostě neudělá a Vy pak můžete čekat na jakékoliv vlakové, či autobusové zastávce a nedočkáte se, jelikož tím činem to člověk nepotvrdí. To, že Vám někdo naslibuje jak Vás moc miluje a jak s Vámi bude žít a jak za Vámi bude jezdit, nu pokud to ten člověk nepotvrdí činem tak Vám je to stejně tak k ničemu. Je to stejný princip. Může Vám to ten člověk odkývat, protože Vy to chcete slyšet, však už to činem nepotvrdí, jelikož to tak nechce, nebo to tak necítí, jen to řekl milosrdně pro Vás, aby Vám na tu chvilku polichotil na srdíčku a zlepšil náladu. Avšak v konečné fázi Vám ji spíše zkazí, jelikož činem už nic nepotvrdí.

Ano, i já Vám mohu cokoliv odkývat, klidně sebevětší hloupost a můžu si klidně myslet o zadní části těla, anebo o tom, že to stejně nikdy neudělám a budu tajně doufat, že na to zapomenete.

Dokáže to fakt každý i člověk, který nemá příliš sebevědomí, ten tím spíše, protože se bojí říct věci napřímo.

Prostě a jednoduše – slova jsou prázdná a slovní domluvy jsou leckdy o ničem, dokud se nepotvrdí činem.

To, že se někoho ptáte, zda to skutečně myslí vážně a cítí to vážně a nedělá si z Vás srandu, co Vy víte, když nevidíte činy – to že ten člověk si Vás váží tak, že se o Vás zajímá, ptá se na Vás, jezdí za Vámi, riskuje kvůli Vám neskutečný průšvih, kupuje Vám věci, zve Vás na kafe, zve Vás na výlety, zajímá se o Vás, Vaše přátelé a Vaši rodinu, ptá se Vás každý den jak jste se měli a dělá tyto činy, protože ty činy skutečně cítí vážně a Vy se ho i přesto zeptáte zda to myslí vážně. Tak si ten člověk asi pomyslí něco o tom, zda jste vůbec viděli všechno to co pro Vás ten člověk robil. A dobře on Vám to odkýve, že to cítí vážně a že to tak je, ale třeba ho taky zamrzí, že do té doby jste to neviděli a vše brali jako samozřejmost. A ještě se ho zeptáte zda si z Vás nedělá srandu?

Prostě lidi jen čekají na nějaké Vaše ano, nebo ne. Chtějí slova a těm bezpodmínečně věří. Ale už si tolik nevšímají toho, že třeba to ano může být jen odkývané proto, aby ten člověk měl klid a třeba to nikdy neplánuje udělat.

Další případem toho, že Vám někdo naslibuje to, jak od Vás něco koupí. Naslibuje všechno, dá Vám adresu a všechno a že to můžete odeslat atd. A samozřejmě slibuje, že pošle hned peníze, že je určitě pošle, že už jde do banky dát příkaz k platbě, anebo na poštu pro složenku. Však čekáte týden, dva až tři a peníze nikde. Samozřejmě ten člověk neodepisuje, nekomunikuje a když už, tak, že určitě má v plánu ty peníze poslat a že o ty věci od Vás má zájem.

Však dokud neudělá platbu, tak to prostě ten člověk nemyslí vážně. Buď se chce nelegálně obohatit, anebo tu věc vůbec nechce a nepotřebuje, jen slibuje. Anebo si koupi rozmyslel a bojí se Vám napsat napřímo to, že si koupi rozmyslel. Nu je jasné, že koupě se neuskuteční, jelikož nejsem naivní v tom, že ten člověk to opravdu chce, když vlastně nechce. Kdyby takový člověk o to měl zájem, tak by platil v termínu a opravdu by o to stál, takhle určitě ne. Sice hezké zprávy o tom, jak to chce a jak bude platit, ale jen slova. Nakonec Vám ty věci zůstanou doma a prodáváte je dál, jelikož koupě žádná nebyla, jen možná nějaká slova o tom.

Ne, nevěřím slovům a leckdy ani ta slova neposlouchám a neberu je v potaz, koukám na činy. Ani kolikrát nepotřebuji tolik o něčem debatovat jako právě spíše činit a jednat hned, jak je to možné.

Vím, že když mi o něco jde tak jednám hned a někdy o tom ani nemluvím. Držím buď tu věc v tajnosti a diskrétnosti a rovnou jednám, pak ten čin sám vyjde najevo. Anebo to prostě řeknu a hned to jdu dělat a je to stejně tak vidno ten čin.

Snažím se vyvarovávat řečem o ničem, co vlastně nikdy nechci udělat, nebo neudělám.

Ano, taky jsem párkrát lidem odkývala něco a myslela si o něčem jiném již, jelikož ti lidé nechtěli slyšet nic jiného než jen souhlas, že to určitě udělám podle nich a že jim přizpůsobím jako hlupaňa celý svůj život. Tak pro tu legraci  a můj osobní klid jsem jim to odkývala a vnitřně se usmívala a říkala si „No to určitě“. Pak se činů nikdy nedočkali.

Neříkám, že to bylo fér ode mě, vím to a nestydím se za to, však ten/ti člověk/lidé chtěli jen potvrdit to, co mi cpali do hlavy a nechtěli slyšet nic jiného. Když jsem zpočátku oponovala tím, že to tak prostě nepůjde, že prostě si takhle volno vzít nemůžu, nebo že prostě můj harmonogram a práce prostě funguje jinak a nemůžu to měnit tak, jak se mi zlíbí, anebo že prostě nemůžu jen tak se na to vykašlat tak pak po počáteční mé snaze se domluvit, projevit názor a říct své hranice a toho, jak se věci mají, tak pak když ten člověk stále do mě vendloval a chtěl se utvrdit v tom, co říkal, tak už jsem pak jen odkývala. Nechtěla jsem se pak už hádat, vysilovalo mě to, bylo to jen jednostranné sobecké snažení v můj neprospěch.

Ten člověk mi to věřil, ale činu se už nedočkal, já jsem kvůli němu život nezměnila, asi musel trochu koukat, ale co už, je to můj život. Činy vždy mluví pravdu, myslím, že ten člověk pochopil, že se změním pouze za předpokladu, když já budu chtít, však nikoliv to, že jen nějaký namyšlený člověk si myslí, že se změním v pomatení smyslů. To určitě ne. Prostě naivní pán si trochu naletěl, ale to se stává, vítejte do reality. 🙂

 

Zdroj obrázku: AUTORSKÁ PRÁVA 2017 SKLENICESCITATY.CZ.. Sklenice s citáty [online]. [cit. 6.10.2017]. Dostupný na WWW: https://www.sklenicescitaty.cz/profil/pohromad%C4%9B/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *