Proč miluji to, co dělám?

Dostala jsem nedávno otázku a to takovou proč dělám to co dělám a proč to miluji.

Bylo to myšleno na mou tvorbu, články, stránky a citáty, které sem tam zveřejním.

Otázka mě potěšila a rozhodla jsem se na ní odpovědět článkem.

Jistý člověk se jistou dobu obával, že se mi jistí a konkrétní lidé, které zde nebudu jmenovat snaží zničit pověst, tvorbu a to co dělám. Nechápal můj nadhled a klid nad celou situaci, jelikož si asi myslel, že mě tito lidé, kteří mou tvorbu nemají rádi tak se mi ji snaží zničit a že mě to má údajně rozhodit.

Jenže mě to skutečně nerozhodilo, jelikož mě nevadí, že někdo s mojí tvorbou nesouhlasí, však každý má svobodnou volbu myslet si co chce.

Nesouhlas, či kritiku já unesu, jelikož chápu, že čím více hlav, čtenářů tak tím více pestřejších názorů na dané téma.

Rozhodit mě proč? Nechci aby to znělo namyšleně, avšak právě psaní mě dostávalo vždy ze dna. Když jsem byla nemocná poruchou příjmu potravy, vypisovala jsem se do své knihy Uzdravení.

Když jsem cítila potřebu ukončit kartářskou činnost, začala jsem se vypisovat do knihy Duchovní cesta mladého člověka.

Když cítím žal, vypisuji se do článků, když mi něco nedá spát tak se vypisuji právě sem. Jelikož to ze sebe vypíšu, vidím to téma a ten problém s odstupem a leccos si sama v sobě uvědomím a když ani tak ne, tak pevně doufám, že někdo ze čtenářu se v tom, co píšu najde a nebudu tak sama, kdo to tak cítí.

A toto vědomí mě uklidňuje. Je to zkrátka něco, co mi vždy pomáhalo a pomáhá nadále, není to jen mým koníčkem, ale spíše mou terapií na duši.

Někdo má terapeuta ve fyzickém těle, někdo má nejlepšího kamaráda, či spřízněnou duši, nu a já mám právě na tohle své články a stránky. Protože to je místo, kde skutečně mohu být sama sebou i v té své nejhorší podobě a nemusím se tak stydět a skrývat sama sebe. Můžu skutečně napsat tak, jak to cítím.

A já věřím, že pokud je někdo ve své pravdě naprosto nahý tak je to skutečně jeho, co se mu jen tak nedá vzít. Lze totiž zničit člověka, však nejde zničit ideu, či myšlenku – viz film V jako Vendeta.

Proč to psaní miluji? Protože mi to pomáhá je mi to partnerem, kamarádem, bratrem i psychoterapeutem v jednom. Dostávalo mě to z nejhoršího, z depky, ale i pomáhalo v dobrých chvílích, či zpestřovalo život a i nadále zpestřuje. Bez psaní by to již nebylo ono.

Proč stránky buduji? Protože mě to baví, je to můj svět. Ve kterém jsem sama sebou a nikdo mě nesoudí, já ty stránky buduji, spravuji, platím a věnuji tomu svůj čas a úsilí, tudíž si do toho nenechám zasahovat a tak nějak nedovolím, aby mě někdo, či něco rozhodilo, anebo aby mi do toho někdo povídal.

Proč lidem vnucuji své názory? Proč lidi poučuji? Tak v této otázce si dovolím nesouhlasit, nikoho nepoučuji a nikomu nic nevnucuji. Stránky zakládám na svobodné volbě a na svobodné vůli je číst, kdykoliv a kdokoliv se může rozhodnout je nečíst a nekazit si tak náladu. Nikoho do ničeho nenutím, na tom zakládám jak své stránky tak i své přátelské, či partnerské vztahy.

Miluji to, protože tohle jsem skutečně já a opravdu mě netrhá žíly to, že si ty stránky někdo čte a přitom s nimi nesouhlasí. Anebo, že je někdo čte pro to, že si myslí, že takhle vyšpionuje na mě některé pikantnosti.

Co je mi potom, je to každého volba, proč stránky čte, či nečte, každého svobodné, dobrovolné rozhodnutí. Nebudu se hroutit z toho, že třeba moje rodina nesouhlasí s mými názory. Ostatně nikdy předtím s nimi moc nesouhlasila.

Nebudu se hroutit z toho, že lidi z minulosti neustále mé články čtou, protože jsou zvědaví.

Nebudu se hroutit z toho, že i mí oponentní články čtou, jelikož žárlí, či se snaží být lepší než já.

Nebudu se hroutit z toho, že se mnou možná někdo domněle soupeří. Mám to u patřičných míst, nejde mi o to být nejlepší, jde mi o to být sama sebou a být šťastná a tohle je způsob, který mě činí šťastnou. O nic víc nejde.

A to, že chci své názory zviditelnit, mé články a úvahy tak ano, chci, jelikož chci najít pochopení, chci najít někoho, kdo to cítí stejně jako já, kdo si prošel něčím podobným a někdo kdo třeba ocení mou tvorbu, prostě je to neustálé hledání a běh na dlouhou trať, který mě baví.

A o tom to je, je to cesta, kterou jsem si vybrala a kterou jdu spokojeně.

Možná vás skutečný důvod proč dělám to, co dělám zklamal, možná jste čekali více. Možná jste si mysleli, že se potřebuji předvádět, či být slavná za každou cenu, anebo mám potřebu někoho poučovat, či se vyjadřovat veřejně, jen proto aby se mě někdo všimnul.

Nu omlouvám se, ale nic z toho to není, dělám to, protože to miluji a baví mě to, žádný speciální důvod za tím opravdu není.

Nejsem šílenec, který se potřebuje předvádět. Nehraju si na žádného mravokárce, či duchovního učitele. A nepotřebuji se vyjadřovat veřejně, jen proto, že v dnešní době je to asi tak strašně moderní.

Děkuji za pochopení a přečtení článku, věřím, že hodně věcí zde bylo vysvětleno.

Zdroj obrázku: ČERNÁ, Zuzana. Topzine [online]. [cit. 16.11.2016]. Dostupný na WWW: https://www.topzine.cz/jak-psat-slohovou-praci-esej