Proč ničíš, co může být krásné?

Mohlo to být krásné, může to být krásné, trochu volna v tom všem shonu, trocha krásy v tom všem negativu, trochu barev v té vší všednosti. Víš moc dobře, že na sebe čas neměli jsme dosti, avšak i přesto jediný den, který mohl být sice pro všechny ostatní všední, pro nás mohl být sváteční a jedinečný.

Proč se tohle všechno muselo stát? Proč na den, kdy se těším, musíš zase řvát? Co zas dělám špatně, slyším už tu zas a zas, nepočká to na další dni?

Ty víš, že času není nazbyt a že krájím každou volnou chvíli, však netuším, proč i ten krajíček musíš zkazit, proč vytahuješ zas ten samý problém, který řešení momentálně nemá a proč vytahuješ moje staré chyby a současné chyby, které nikomu na náladě nepřidají? Proč si to jen dnes nemůžeš odpustit a udělat si se mnou krásný večer, proč?

Nejsem naštvaná, nejsem smutná, jen jsem zklamaná, že to, co mohlo být krásné tak není a nebylo a dlouho nebude. Víš to moc dobře a i přes tohle vědomí to co mohlo být krásné zkazíš a já se ptám proč? Jako důvod to hodíš na mě a mé problémy. Fajn, nejsem dokonalá i já jsem udělala spousty chyb a za poslední dobu mám jen pocit, že to kazím kudy chodím, že jen nosím samou smůlu, ale vezmi to čert, spláchla bych tohle všechno, jen abych mohla trávit krásný večer s Tebou. Všechno to zlé bych hodila za hlavu, jen aby byla trocha soukromí a krásné chvíle a nemuseli se jen hádat.

Ptám se proč mi tohle všechno děláš, když víš, že už takhle se necítím moc dobře, vím, že za to vše mohu převážně já, ale proč mi to musím připomínat zrovna dnes, když mohl být tak krásný den?

Chtěla jsem vše napravit a pomalu napravovat nadále, počínaje dneškem, avšak bohužel je mi líto, že to nevyšlo, další promrhaný večer k dalším večerům o kterých se nechci nikde zmiňovat. Další večer, kdy jsme se jen po městě naháněli.

Ptám se proč i když vím, že mi neodpovíš, budeš mlčet tak, jako obvykle a budeme se dusit v tom nedýchatelném tichu. Převrátíš to tak, že vše je moje chyba, ale ty nechápeš, že jsem se musela taky bránit a že se vždy budu bránit, protože překračuješ hranice, možná víc než jsem je překročila já svými neřestmi.

Nevím, neznám odpovědi a kam tohle povede, kdo ví. Jen vím, že tyhle zkažené večery mi na síle nepřidávají. Říkáš mi, ať ho nechám jít, ať se vykašlu na lidi, kteří na mě kašlou, ať jsem šťastná a ať konečně se usmívám, ale zatím jsi mi nedal příležitost.

Spousta otázek na které bych se zeptala proč, ale odpověď asi vědět nebudu. Protože jako vždy to bylo údajně způsobené jenom mnou a mými problémy, které přitahám. Fajn a když to chci nechat být a odejít pryč, protože nechci žít jako věčný viník tak to taky nechceš a zas jsem tu ta špatná já.

Nechápu nic a už vůbec ne, když ničíš to na čem mi záleží. Říkáš ať neodcházím, ale nedáš mi příležitost jak si žít takhle krásně, co tedy chceš?

Neobhajuji se a neříkám už nic co by tě ranilo, avšak i já jsem jen člověk a měl by ses rozhodnout zda tohle kousneš a odpustíš mi a necháš to jít a může to být krásné, anebo neodpustíš, což já pochopím a zlobit se nebudu. Jen prosím nechci tohle trestající peklo, plné výčitek, hádek a nekončícího napětí ve kterém se člověk stejně nedozví racionální odpověď.

Zdroj obrázku: AVRILFREAK211. Youtube.com [online]. [cit. 11.10.2019]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=NVcq1HSOpto

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.