Projev citu a emocí berme jako kladné gesto

Projev citů a emocí jsem vždy brala kladně, jako cestu blíž k lidem a k jejich srdci a jako prolomení ledových barikád nedorozumění, žárlivosti, závisti a jakéhokoliv nebavení se.

Vždycky to je kladné, jelikož projevem citů se člověk otevírá. Dělá dobrý skutek nejen pro sebe, ale i pro toho s kým mluví. Dobrý skutek pro sebe v tom, že dotyčnému se uleví, dá najevo city tak, jak to cítí, ať už je to pozitivní, či ne. Uleví se, ukáže svůj postoj a definuje ho to.

Pro toho druhého v tom, že ví na čem je a co si o něm ten člověk myslí a že třeba leckdy zjistí, že tam nějaké city, či přátelství jsou, jelikož se tak dají najevo a může se jakýkoliv typ vztahu zachránit, napravit a toho člověka lépe pochopit.

Otevírá to nejen toho, kdo city projevuje, ale i toho, kdo ty city přijímá. Otevírá a prolamuje ledy veškerého nedorozumění, nebaví se a jakéhokoliv ne-kalu v konverzaci a komunikaci s někým.

Nechápu, jak někdo může brát projev citu jako urážku, nebo jako něco nepatřičného, nebo něco co se absolutně nehodí. Nechápu to a přijde mi tento názor chladný, jak led.

Setkávala jsem se s takovým názorem dost často a upřímně evokovalo to ve mně to, že chci být v tom jiná. Že nechci být pevná a ledová, jak nějaká pevnost, která každého smete a bojí se nějakého citu a aby mi nějaký ten cit neublížil.

City sami o sobě neubližují, to spíše lidi, kteří jich zneužívají, nebo jimi pohrdají. City totiž zabíjí lhostejnost a když přijdete s city k lhostejnému člověku, nebo člověku, který se povyšuje nad city tak to opravdu city zabíjí.

Nebo, když projevíte city člověku, který se Vám vysměje, nebo Vám na to vůbec nic neřekne a nezareaguje, anebo si myslí, že ty city, které cítíte jsou zbytečné, anebo také to, že ty Vaše city absolutně odmítne a dělá, jako kdyby nebyli.

To jsou těžké situace, které s člověkem otřesou, to uznávám, zažila jsem si je a tak soucítím. Avšak nikdy za to nemohly přímo ty city, avšak to, jak se k tomu ten člověk postavil, nebo spíše nepostavil.

Jsem toho názoru, že takto obrnit se vůči citům může člověk hodně namyšlený, arogantní, egoista, anebo hodně nešťastný člověk.

V tej poslední variantě to ještě dokážu chápat.

Však mrzí mě, že existuje to, že se někdo dokáže nad city povyšovat a tím pádem lidem ukazovat, že projev citů je špatný a tím pádem podporovat to, aby se lidé uzavírali do sebe.

Nemám nic proti introvertům, naopak je mám ráda a dokážu s nimi vycházet a učím se s nimi komunikovat. Však introvert není ten, co by se za city styděl, jen je pro něj těžší a zdlouhavější se otevřít, ale není to tak, že by nechtěl.

Člověk povyšující se nad city může být i klidně extrovert.

Mrzí mě, když takto lidé jednají, je to smutné a chladné. Kor když Vám na tom člověku záleží a prostě víte, že ty city nikdy nepřijme a že se možná ještě tak vysměje, nebo neudělá naprosto nic. Přijde mi, že to pak absolutně nemá cenu, nic. Prostě, že s tím člověkem můžete komunikovat pouze naučeně, tak jak je zvyklý, anebo korespondenčně, vytvořit si na takového člověka grif, abyste se dorozuměli tak, jak potřebujete a zbytečně ho/ji nějakými city nezatěžovali, protože by je stejně nepřijal/a.

Takový člověk nikdy o nikoho nebojuje a nikdy mu asi na ničem nezáleželo? To nevím, netroufám si tvrdit, avšak vypadá to tak. Vypadá, jako kdyby mu bylo vše lhostejné a nic vlastně žádná vášeň, láska, zájem ho/ji nedefinuje, je vlastně člověk, jakože je, avšak už tak nějak nic co byste si o něm řekli, že co má rád a co nemá rád, těžko říct, když to neprojevuje, že?

Když se ani nerozčílí, nerozesmutní, nepolaská, nesmiluje, neobšťastní, je to takové nu, nevíte, co si myslet.

Zažila jsem komunikaci s lidmi, kteří ke mně byli chladní. Ostatně toto asi někdy každý, takže budu propírat to, co vlastně všichni známe.

Když jsem byla mladší dost mě to ranilo, když mě lidi odmítali. Vztahovala jsem si to osobně a myslela si to, že když mi na něčem záleží tak je to špatně. Měla jsem zafixováno, když mi něco vadí tak je to špatně – přitom tohle bylo zvěrstvo se učit do hlavy. Ono když Vám něco vadí tak není špatné, je to emoce jako kterákoliv jiná a stejně důležitá. To, když někoho mám ráda tak jsem chápala, že to nemám moc projevovat, že toho ten člověk bude zneužívat, nebo snadno se toho dá zneužít a dá se s tím manipulovat. Což také bylo zvěrstvo, jelikož projev upřímného citu naopak tyto manipulace a zneužívání obměkčí, anebo se to obrátí vše proti tomu člověku, který ty zvěrstva aplikuje (manipulace, zneužívání, a další) .

Což mě do svého života dalo to, že nikdy nebudu brát projev citu jako urážku. Kdokoliv mi někdo projeví jakékoliv city, vždy ho/ji přijmu a vždy to budu brát vážně a mohu zaručit, že se nikdy nebudu smát, neodmítnu a vždy si to minimálně vyslechnu a zareaguji na to. Nikdy bych nějakou svou chladností nikoho neponížila a nikdy bych nechtěla způsobit to, jak by se cítil ten člověk, který by mi ty city projevil a já na to nic neřekla, anebo jsem se mu vysmála. Nechtěla bych takový čin na nikom napáchat. Protože tohle se prostě nedělá.

Protože vím, jaké to je, když Vás někdo odmítá klidně i celý život, nebo po nějaké časové období, tak vím jak moc je důležité city brát vážně a jak osvobozující je to, když city projevíte a ten druhý je přijme. Je to báječný pocit. A i když projevujete negativní city – to že Vás někdo štve, nebo nemá rád, tak se to dá projevit i tak a je férovější, když to povíte, aspoň to ten člověk ví narovinu.

Jsem názoru, že projev citu je vždy cesta k srdci a k lidem. A také si myslím, že ten kdo nepřijme Vaše city a Vaši upřímnost a naopak je bere zle tak ten nejspíše není vhodný do života. Co s takovým člověkem, který se nad to povyšuje a jedná egem? Pro mě absolutně nepoužitelný člověk do života. Jelikož žiji srdcem, tak by to nekorespondovalo.

A co Vy? Berete city jako projev krásného gesta, anebo naopak něco, co se absolutně nehodí?

 

Zdroj obrázku: © 2011 – 2017 SEZNAMKA ELITE DATE – NEJKVALITNĚJÍ SEZNAMKA PRO VÁŽNÝ VZTAH. elite date [online]. [cit. 18.8.2017]. Dostupný na WWW: https://www.elitedate.cz/jak-sbalit-zenu/t?&articlesListFrom=15&articlesListCount=15

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *