Prosím věř…

Možná, že jsem ne vždy byla ta správná a že taky možná jsem to přehnala a nechala se oddat svým vášním.

Možná jsem ti jen měla věnovat víc pozornosti, možná jsem ti nevěnovala svých 100 %, protože jsem pořád hledala něco víc v životě.

Nebyla jsem vždy dobrá a správná, pořád jsem hledala něco víc, co by mě víc doplnilo a někoho, kdo by mě víc ukonejšil, pořád jsem jen hledala, přitom jsem se ti jen víc měla věnovat.

Nyní to vidím, vše co jsem pořád hledala jsem měla v tobě a tomu říkám parťáctví.

Bývám někdy až moc hledačsky nadaná, že pořád něco v životě hledám, nacházím i nenacházím, přitom jsem spíše měla koukat kolem sebe a vše bych měla u sebe. Přitom místo toho abych hledala pořád někdo ve vnějšku, tak jsem měla hledat u sebe, ve svém nitru a ve svém okolí.

Někdy si tak říkám, že jsem neskutečně hloupá a naivní, jak na všechno naletím a každému.na každý špek, co mi napovídá a naslibuje a v jaké iluzi mě dokáže dlouho držet.

Bývám hloupá v lidech a ztrácím reálný úsudek, když někoho mám ráda, avšak to mě neomlouvá toho, že si mám vážit toho kdo je stále vedle mě a já to uznávám.

Vím je to asi těžké mi věřit a asi je těžké uvěřit tomu, že tentokrát už se nechci zklamat a znovu naprázdno věřit planým slibům, ale tentokrát mi prosím věř.

Věř mi, že to myslím vážně a že skutečně chci klid a ne jen se dostávat z dalších a dalších zklamání z lidí a že už nechci to stále řešit, protože na tom nic nevyřeším. Vím, že na mých skutkách to nic nemění a že už takhle jsem prohnaná, ale zkus mi prosím věřit, nemám špatné jádro v sobě. Jen jsem možná někdy potrhlá a myšlenkama jinde, ale nejsem zlá a ani zákeřná.

Tolik přešlapů, úletů, lidí, kteří oklamali, zklamali, naslibovali, chtěli mě změnit, egoisticky přivlastňovali a většina mě chtěla mít podle sebe, nebo můj život měnit. Těch bylo a všichni skončili stejně, tím, že odešli z mého života. Než jsem pochopila, že správný člověk mě nebude chtít měnit a ani můj život, že mě bude brát takovou jaká jsem.

Chovala jsem se jak hlupaňa bez mozku, nyní to vidím a musím se nad sebou pousmát jak má naivita dokázala být silná si myslet, že se jednoho dne ten člověk změní a že možná mě jednoho dne bude chtít a projeví zájem. Tak naivně jsem si to myslela, přitom jsem dostávala jasné ťafky, že mě nechce.

Tolik lidí jen životem prošlo, abych pochopila, že to není o tom znát co největší množství lidí, ale o tom znát ty správné lidi, kteří v životě zůstanou. Že to není o tom se chvíli s někým bavit a pak ho zase odkopnout a jít dál. Že taky člověk by rád, aby někdo zůstal do těžších chvilek a i do těch dobrých, aby se nemuselo začínat pořád nanovo a od znovu, ten samý scénář a ty moje naučené taktiky, jak člověka oslovit a rozpovídat ho.

Ano, umí to člověk úplně nazpaměť, ale tak nějak už pak člověk chce víc než jen pořád začínat na novo a pořád se spalovat v lidech. Při každém novém člověku věřit na 100, že tohle je ten správný a pak zas po čase zjistit, že ne a aby to mrzelo a takhle to jede dokola a dokola.

Člověk si to dělá sám a to tím, že stále hledá něco víc a něco jiného, možná to najdu, ale kdo ví, teď cítím únavu z toho hledání a jsem ráda a vděčná za to vybudované, co drží a vážím si toho.

V některých věcech jsem jak nenasyta, ne a ne se toho nabažit. Sice říkám, že tentokrát je to již naposled a že pak už budu klidnější a bude mi to stačit, jenže pak přijde něco nového nebo někdo nový a já jsem zas u toho tam, kde jsem byla, vrátí mě to zpět a jsem naprosto unešená, nevidím a neslyším. Protože stále věřím, že přijde v životě něco víc a že nezůstanu jen takhle. Ne, že bych byla nespokojená, ale ani takhle nechci zůstat a usazovat se, to fakt ne, na to nejsem.

Jsem vzduch a ten proudí a tak i já proudím.

Asi je to těžké se mnou, ale nejsem podrazák a ani lhář, tak prosím pro tentokrát mi věř když říkám, že si toho vážím a že vděčím za to, co pro mě děláš.

Cítím to tak a cítit budu.

Víš kdo jsem a mám na sobě kupu fleků nedokonalosti, ale já nikdy nebyla dokonalá, jako skupina lidí, kteří si na to hrají, přitom jsou prohnilí od základů. Od těch ruce pryč a proto jsem tak, jak jsem.

Tak pro tentokrát věř mi, že tohle vše myslím vážně, i když jsem nadělala kupu blbostí a netolerovatelných činů tak mi věř, že v tom nebyl zlý úmysl, účel a nechtěla jsem ublížit.

Je to mou vlastní blbostí a je to pro mě taková nutkavá věc, které nemohu odolat.

Ale víš, že ti to vždy řeknu a když dojde na přiznání pravdy tak ti to vždy doznám.

Děkuji.

Zdroj obrázku: https://www.videostatic.com/watch-it/2019/01/25/imagine-dragons-bad-liars-ryan-reichenfeld-dir