Radši vyhodím z hořící paluby Tebe než sebe

Možná ten titulek zní sobecky, avšak není tak myšlen. Možná to rozumějte tak, že někdy můžete někoho tím vyhozením z hořící paluby zachránit, hodíte ho vlastně do čistého a studeného moře ze kterého může vyplavat a zachránit se. Kdežto Vy na tej palubě zůstanete a možná shoříte taky, anebo se Vám podaří ukrotit plameny. Protože ta paluba a celkově celá loď je Vaše dílo a je to prostě něco na čem Vám záleží. Možná to zní hloupě, ale pokud člověku na něčem hodně záleží a má to rád, tak se to pokusí zachránit dokud ho to nespálí na popel.

Představte si sami sebe, jak si nějaké roky budujete loď, tu milujete, je to Vaše veledílo a jste hrdí na to, jak jste ji postavili. A tak se jí stanete věrní a nechcete už jezdit s žádnou jinou lodí. Můžete se s touto doplavit kamkoliv jen chcete, jelikož víte po několika karambolech na moři, jak loď opravit a jak se plavit dál.

A tak vyrazíte na plavbu kolem světa třeba. Po čase Vám z toho stereotypu a toho všeho začne hrabat a lézt Vám to na nervy a tak ji chvíli ukotvíte a začnete se plavit na menším člunu. Baví Vás to, není to stereotyp, avšak nikdy to nebude jako na lodi. Baví Vás to, plujete si po okolí a to okolí tak poznáváte. Vrátíte se jednoho dne z příšerné bouře, která Vás málem smetla z člunu a přijdete ke své lodi a vidíte, že hoří protože do ni udeřil blesk. Přispěcháte i s člunem a víte, že musíte zachránit svou loď. A proto, abyste se odlehčili tak člun necháte tam kde, je, hodíte ho přes palubu, jelikož takových člunů si můžete koupit, vyrobit nesčetně. Ale tuhle jednu loď jste vytvořili Vy a proto zachráníte člun, aby se neshořel též, pustíte ho na volné moře a na palubě jste sami Vy, loď a oheň a pokusíte se to nějakým způsobem zachránit. Třeba ten plamen není tak silný a rozsáhlý, aby bylo vše na popel. Třeba se to povede, třeba také ne, ale je dobré zůstat, protože to není útěk od situace, ale řešení, buď shoříte spolu s ní, anebo se oba zachráníte.

A přesně tak to funguje ve vztahu, buď shoříte oba, anebo se oba zachráníte.

Nikdy není vítěz 1 a ani jeden poražený, buď oba, anebo nikdo.

Kdyby loď shořela, tak Vy byste se možná zachránili na člunu, ale kam byste možná tak doplavili se? Daleko? Bůh ví. A hlavně by Vám té lodi bylo líto, jelikož ji máte rádi, tak byste buleli.

Kdybyste u lodi nechali i člun, mohl by chytit taky a jak byste se potom dostali pryč když by vše shořelo? Plavali byste možná tak chvíli, pak byste unavením se utopili. Kdybyste tam nechala všechno a jen plavali tak daleko nedoplavete, jste jen člověk a ať už budete na člunu či na lodi tak si každopádně polepšíte, než když budete na to sám.

Když, ale člun pustíte, necháte mu volnou cestu se plavit sám a zachránit se, tak máte i čas a možnost zachránit svou loď, možná se to podaří, možná ne. Pokud ano, tak bude nadále Vaše a můžete se s ní plavit dál.

Tento příběh mě napadl úplně spontánně, když jsem cestovala v podzimních dnech. A ve své podstatě je pravdivý v tom, jak to ve vztazích s lidmi chodí.

Vždy je třeba vědět, kdo je pro Vás tou lodí, tím hlavním, koho milujete, ke komu vzhlížíte a s kým se chcete „plavit“ životem dál a kdo je Vaším oddaným společníkem.

Sice to bude někdy nuda, ale bude to spolupráce a spolehlivé do života.

Pak tu může být někdo, kdo se zdá že si s ním užijete víc legrace, nebo víc zážitků, avšak takový člověk Vám toho nemůže tolik nabídnout, protože s ním nikdy nevybudujete víc než jen vratký vztah, který se kdykoliv může převrhnout, protrhnout a ztroskotá.

Ano, jistou dobu se dá žít tak, že se budete vracet do lodi, ale přes den budete se plavit po člunu. Však dlouhodobě z toho budete mít chaos a ty lodě na sebe mohou žárlit a to pak nedělá žádnou dobrotu.

Čím dál tím víc jedna, či druhá na sebe bude chtít víc upoutat Vaši pozornost a pak můžou udělat i něco, abyste si jich skutečně všimli (vzplanout ohněm) a pak je jasné, že musíte jednat a ukáže se, kdo je pro Vás prioritou. Můžete zachránit obě, ale každou trochu jinak.

A upřímně jsem spíše toho názoru, že je nejlepší zachránit obě lodě. Člun pustit, ten může ještě plavit se s někým jiným a byla by ho škoda, kdyby shořel. Navíc není to jeho chyba.

A se svou lodí zůstat i na palubě plné plamenů, avšak ustát to až do konce a bojovat za záchranu toho, co na tej lodi bylo to nejkrásnější a proč jste ji stvořili a pracovali na ni.

A tak je to i se vztahem, začít vidět v těch plamenech, které spalují to, co na tom druhém bylo to nejkrásnější a teď je to vidět v plamenech. A ustát to s tím člověkem, jít do toho rizika, že shoříte taky, jelikož ten člověk Vám hodně přiloží pod oheň a hlavně pod Vaše nohy a že se můžete i smažit. Avšak můžete přežít. Ano, bude to šlehat ze všech stran, můžete bojovat pár hodin, dnů, ale můžete i vyhrát a to tím, že ty plameny uhasíte a ta loď celá neshoří, nebo neshoří tolik a lze to pak následně opravit.

Třeba ještě není pozdě.

A v tu chvíli je vidno, na čem skutečně záleží a jak to člověk v životě chce, jak chce žít a s kým. Tato situace to dá jasně najevo.

Dáte tak najevo oběma, že je máte rádi, avšak každého zachráníte jinak.

A v tomhle se nevyplácí zachraňovat sám sebe, jelikož vyjdete z toho jako zbabělec, avšak jak člun tak loď shoří obě a nebudou už vůbec, to je jasná věc, protože kdo by je hasil? Kdo by je zachraňoval, když Vy byste uplavali někam, Bůh ví kam.

Ano, někdy je to vendlování na dvou lodích složité, je jen otázka času, než jedna z nich vzplane a Vy budete řešit rychlé dilema – co s tím, koho zachránit, utéct, nechat všeho, kam se vrátit?

Mou volbou byla a bude loď, vždycky. Nikdy se dobrovolně nevzdávám něčeho na čem jsem pracovala a do čeho jsem dala část sama sebe, své srdce, svůj čas, energii a píli a něčeho, kdo mě nezradil v těžších chvílích a vždy jsme dopluli tam, kam jsme chtěli.

A jaká by byla Vaše volba?

 

Zdroj obrázků: OFFICIAL U.S. MARINE CORPS WEBSITE. Marines [online]. [cit. 20.10.2017]. Dostupný na WWW: http://www.marines.mil/Photos.aspx?igphoto=245602

LAVAY, Martin. Zajimavosti.info [online]. [cit. 20.10.2017]. Dostupný na WWW: http://zajimavosti.info/genialni-triky-malire-zdenka-buriana-2/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *