Realizace sama sebe

Asi každý si někdy v životě prožil moment a pocit, kdy cítil silnou potřebu realizovat sám sebe. Obvykle tuto potřebu mívají lidé, kteří to chtějí někam dotáhnout, chtějí světu něco říci, chtějí se ukázat, chtějí se prosadit.

Ano, já to chápu, i já mám takovou potřebu se realizovat a prosazovat sama sebe. Je to lidské. Nechci trčet v koutě a čekat, co a kdo mě semele někam, kam ani nechci semlít. 

Obvykle lidé, které prožili nějakou životní prohru, či náročnou překážku, anebo stále prožívají, tak jejich nakupené neprojevené emoce a sny, chtějí ven. A cítí potřebu se realizovat.

Najednou cítíte potřebu realizovat svůj sen. Člověk, který píše písničky, najednou cítí potřebu je zhudebnit a hrát lidem.

Člověk, který byl dlouhou dobu sám najednou, chce mít přátelé, vztah a žít společensky.

Člověk, který žil většinu svého života tiše a ostatním trpěl jejich chování, tak najednou cítí potřebu žít sám za sebe a nebýt na nikom závislý. – obdivuji 🙂

Člověk, který určitou dobu dělal činnosti, či práci, které jej nenaplňovaly, najednou cítí potřebu dělat to co chce.

Z toho všeho plyne, že v určitý úsek svého života, dokud jste nerealizovali své sny, trpěli to co bylo a žili s tím co bylo, tak najednou cítíte pohnutky věci a činy dělat jinak, než by se od Vás očekávalo. Možná i sami sebe překvapujete, ale je to správně, jelikož život je změna. Život je příliš krátký na to, abychom dělali to co nechceme. Je třeba se realizovat. Je to naše lidská potřeba, vystoupit z komfortní zóny a uplatnit své schopnosti, charakter, či dovednosti.

Každý samozřejmě svou seberealizaci vnímá jinak, chápu. Každý má na to jiný úhel pohledu, to je v pořádku.

Když to vezmu ze života na příkladu – tak já osobně jsem cítila potřebu se realizovat, když už jsem nechtěla o jistých lidí přijímat do svého vědomí i podvědomí lži a smyšlené příběhy. Byl to moment v mém životě, kdy jsem si řekla, že to poslouchat nechci a chci žít svou pravdu. Kdy jsem si skutečně dupla a s těmi lidmi ukončila kontakt, protože kdybych v kontaktu dál pokračovala, měla jsem pocit, že mi z toho začne nějaká psychická porucha.  V ten moment jsem konečně zrealizovala to, co jsem už cítila, že bych měla udělat už dávno. Posunula jsem se tak v životě dál.

Nebo to vezmu z dalšího příkladu – jistý člověk mě dlouhou dobu neustále podceňoval. Srážel mi mé výtvory a mé knihy kritizoval. Nejvíce na tom bolelo to, že to byl blízký člověk v mém životě. Podceňoval mé snahy o udržení fyzické postavy, kritizoval mé názory, mé snahy o vytvoření radosti byly jako hodit míčkem ke slunci, celkem bezvýznamné, těžké se zavděčit. Jistou dobu jsem se snažila se zavděčit a zlepšit to všechno, ale v jistou chvíli jsem si řekla, že raději budu šťastná sama za sebe a budu si sama sebe vážit, ať už s ním, či bez něj. Tvořila jsem dál, občas napsala i článek, který byl pro toho člověka ofenzivní, ale co, já jsem to neřešila :), realizovala a realizuji se nadále a neřeším, co si o tom ten dotyčný pomyslí. Píši proto, abych ze sebe vypsala to co potřebuji, abych se něčemu novému naučila a případně reakci lidí mě posunuly dál :), nepíši pro to, abych psala o někom dotyčným, kdo si o sobě moc myslí 😀 :). Nuže pracovala a pracuji na své postavě nadále, ať se to tomu člověku líbilo, či ne. 🙂 Jím si co chci a kdy chci. Dělám si co chci, trávím čas, jak chci a popravdě cítím se osvobozeně a šťastně :).

Popravdě nevím reakci toho člověka, ale to, že si z toho nic nedělám je pro mě rozhodně motivující a posilující. Změnila jsem i tenkrát svou image, abych to brala sama pro sebe jako posun v životě dál a jako důkaz věrnosti sama sobě. Změna je život, to co jsem už měla udělat dávno, jsem začala dělat a cítím se super a šťastně. Aneb jak realizovat sám sebe.

Každý by si to měl prožít ;). Si myslím.

Zdroj obrázku: VĚNTUS, Radim. systeme.cz [online]. [cit. 28.3.2015]. Dostupný na WWW: http://www.systeme.cz/seminare/