Revolucionáři a jejich úděl

Revolucionáři, ehm nebudu tu rozebírat historii, to neočekávejte. V dnešním tématu rozeberu revolucionáře jako lidi, kteří to mají v charakteru a jejich činy, kterékoliv udělají jsou revoluční. Revoluční nemusí být pro ně samotné, avšak pro lidi v jejich okolí, jelikož Ti lidé to jako za takovou menší revoluci berou a vnímají.

Někteří lidé se snaží být revolucionáři uměle a to tím, že dělají schválně, neprocítěně, zákeřně, či egoisticky činy, které chtějí, aby zaujmuli pozornost. Dělají velké a nečekané změny a to jen pro to, aby na sebe upoutali pozornost. Pozornost upoutají, avšak jen tu letmou. Navíc každý vnímavý člověk z takového umělého gesta pozná, že je umělé a že to je jen snaha na sebe upoutat pozornost, poněvadží ten čin není procítěn a není od srdce toho autora.

To se pozná a ten, kdo to nepozná tak nevnímá do hloubky ten čin, který byl uroben.

Revolucionáři opravdu ti praví, od srdce, kteří to v sobě mají od malinka tak Ti vše co udělají je od srdce a tak nějak mají v sobě od malinka dané a i tak nějak dospějí v to, že chtějí ve svém životě učinit hodně změn. Jsou to lidé, kteří jsou sami sebou, jsou sví a nenechají se nutit do ničeho, co jim je proti srsti. Nemusí to být nutně sobci, ale mají zdravé sebevědomí a umí si udržet ty své zdravé hranice toho, co chtějí a co nechtějí.

Leckdy ani nechápou proč to tak cítí, proč to vlastně vše cítí jinak než ostatní lidé, proč se nespokojí s tím, co většina lidí považuje za štěstí, proč vlastně ten život chtějí jinak než ostatní lidé a proč vlastně vidí i za zdánlivě šťastnými životy frašky.

Tací lidé se na svět a život dívají jinak, ale mají to tak, že si to vybrali i nevybrali. Prostě i kdybyste je vychovávali v čistě konzervativním prostředí tak stejně budou sami sebou a nenechají na svá rozhodnutí a činy dopustit.

Upřímně revolucionáři se obvykle rodí do rodin, které jsou silně či méně silně konzervativní a úzkoprsé. Dřív jsem si to nedokázala vysvětlit, avšak dle duchovního hlediska se na to dá odpovědět tak, že zákonitě jejich rebelská duše vyrovnává do harmonie duše jejich rodičů, případně dalších členů rodiny. To co vlastně rodičům chybí v charakteru (touha po změnách, nadhled, otevřenost, dravost a další vlastnosti) tak to zákonitě mají ti děti coby revolucionáři v charakteru a v povaze, aby se tak hezky energie a charaktery vyrovnávali a všichni šli tak do harmonie a vyváženosti.

Revolucionáři v rodině mají za účel jak jsem řekla sladit se s ostatními členy rodiny, s rodiči a dát jim možnost ukázat, že cokoliv nové či netradiční nutně nemusí být špatné. Rovněž dávají optimistický pohled na to, že to, když chceme od života něco jiného či něco více než většina lidí tak to rovněž nemusí znamenat, že je to špatně. Tací lidé následně učí nebát se vystoupit z davu, nebát se být sám sebou a jít si za svými sny a cíli.

Takové dítě je pro rodiče jak pěst na oko a bruska na nervy, jelikož je to několik let pěkně vytáčí. Obvykle v dospělosti, či v pozdějším věku k té sladěnosti a harmonii dojde. Jelikož rodiče pochopí, že to dítě nezmění a pokud jej nepřijmou takové jaké je tak o něj můžou přijít a ztratit ho jako člověka, tím že nad němi může zanevřít, či s nimi omezit kontakt.

A revolucionář zas pochopí to, že nemusí svými změnami nikomu ubližovat, naučí se být vstřícný k ostatním a naučí se tak úctě k rodičům, či rodině tak jak jsou, ačkoliv si s nimi nemusí charakterově pasovat.

Čím víc na revolucionáře tlačíte s tím, že co to dělá, že je to šílené, bláznivé, ujeté a že by se to nemělo, nebo že je to zvrhlé, že to nechápete atd. Tak tím spíše v něm evokujete tu touhu to zkusit.

Nedokážu osobně vysvětlit proč tomu tak je, však je tomu tak, prostě to nevysvětlitelně nutí toho člověka to zkusit, jelikož Vám někdo řekl, že to není zrovna nejlepší a Vy tak strašně moc to chcete aspoň pokusit se to ozkoušet, poněvadž chcete na to mít svůj vlastní názor a zkušenost a nikoliv názor někoho jiného, kdo se toho jen bojí.

Čím spíše dáte revolucionáři volnost a pochopení pro jeho povahu a individualitu tak tím spíše bude pokornější. Změny a ty činy bude dělat tak či onak, však bude k Vám mírnější, nebude se s Vámi dohadovat, nebude s Vámi bojovat, jelikož nebude mít důvod a pravděpodobně se vztah k takovému člověku zlepší nehorázně.

Revolucionáři nás jako všechny lidi učí tomu – neodsuzovat. Neodsuzovat nic a nikoho, jelikož nemůžeme vědět, jak kdo co cítí, pokud nám to tedy neřekne a prostě každý má jiný úhel pohledu a pokud život dává nesčetné možnosti výběru, volby a styl života tak proč jej nevyužít.

To jak žijeme my by mělo být šťastné a uspokojivé pro nás, avšak již to nemusí být šťastné a uspokojivé pro někoho jiného, tohle je třeba pochopit.

Z vlastní zkušenosti mohu říct jen to, že jako revolucionář v kůži SML jsem vždy cítila, že chci žít život jinak než jak moje rodina, rodiče i blízké okolí. Nedokázala jsem si vysvětlit proč. Časem jsem pochopila, že spoustu věcí cítím jinak než má rodina.

Dřív mě jejich názory rozčilovaly a popouzely k tomu, abych si vše udělala po svém a nikdy nežila tak jako oni.

Časem jsem se to naučila respektovat tak jak to mají a jak to cítí. Však bolelo mě, když jsem to samé nedostávala na zpět. Cítila jsem nespravedlnost za to, že když já dokážu respektovat je, tak proč oni nerespektují mě.

Kolikrát jsem si říkala, že nikdy nebudu dle jejich představ, ale časem jsem si řekla „To nevadí“. Hlavně, že jsem dle svých představ a to je pro mě a můj život podstatné. Neberu toto rozhodnutí nijak sobecky, ale normálně zdravě sebevědomě.

Asi takhle, žiju život po svém, dělám změny po svém, zkrášluji si tělo tak jak chci já, dělám činnosti, které chci já, bavím se s lidmi se kterými chci a pohybuji se tam, kde chci být a to mě uspokojuje. Ačkoliv se to nemusí někomu líbit, ale to je jeho/její problém, já také nikoho nestrážím a neříkám co má a nemá dělat, aniž by se mě zeptal a to že mě třeba by pobouřilo chování někoho jiného no tak to je potom můj problém, avšak ne problém toho člověka.

Jaký na to máte názor Vy? Jste také revolucionářem?

Zdroj obrázku: REDAKCE. Svobodný monitor [online]. [cit. 16.9.2016]. Dostupný na WWW: http://www.svobodnymonitor.cz/zpravy/madonna-privazi-do-prahy-v-soucasnosti-nejuspesnejsi-hudebni-show-rebel-heart/