Rozpovídat

Jsem vážně nezmar, stále si vybírám do života lidi, kteří jsou pro mě stále větším učením a lekcí a díky nim si stále cvičím a prohlubuji své komunikační a konverzační dovednosti.

Někdy si tak říkám, že když mi bylo těch 19 let a myslela jsem si, jak umím komunikovat a navazovat přátelství, jaký jsem byla žabař, že nyní toho podle mě umím víc a mnohem citlivěji dokáže jisté situace chápat a vyvarovat se mých dřívějších neohrabaných chyb.

Ale tak kdo ví, můžu však sama sebe posoudit, že nyní se cítím v komunikačních dovednostech mnohem obratnější, vnímavější a hbitější než kdysi. Kdysi jsem to tak nehrotila, dávala lidem víc prostoru než nyní a když to nešlo tak to nešlo, hlavu jsem si nad tím nelámala, protože jsem věděla, že přijdou další lidi do života. Dobývala jsem, ale méně než nyní.

Nyní dobývám více, nelpím na lidech, ale zároveň mi to není úplně tak jedno jako kdysi. Víc se zajímám, víc vnímám každý úsměv, grimasu a slovo, snažím se v lidské neverbální komunikaci víc číst než kdysi. Snažím se číst náznaky, i když tohle je pro mě fakt to nejtěžší, co si na mě můžou lidi vymyslet, to vám povím. V tomhle stále ještě dost plavu.

A ano mohla bych si už do svého života vybrat lidi, kteří už mi budou také dávat a budou umět mluvit sami a počáteční nesmělost bude z časového hlediska jen dočasná v rámci pár hodin. Jenže to bych to nebyla já, abych si i po několika ekapádách nevybrala opět ten podobný typ člověka u kterého cítím, že tentokrát už se vážně nespletu a bude to ten správný člověk do života, do kamarádství a kdo ví. Prostě ten správný člověk ke mně, který mě třeba bude chápat, třeba si mě oblíbí, kdo ví.

Věřím, že jsem se z dřívějších let naučila a poučila a snad už tentokrát budu obratnější a dokážu rozpovídat člověka u kterého se mi to doposud nedařilo.

Šest let uběhlo a nepromluvili jsme, ani nevím proč, neviděli jsme se. Byla jsem tehdy asi moc jednoduchá, nebo slepá, myslela jsem, že když nahodím udičku tak to potáhne samo. Ale bylo to málo, měla jsem tehdy udělat víc. A tak jsme se těch šest let jen tak míjeli životem a já si takhle jednoho dne, kdy jsem se zamýšlela nad tím, jaké lidi si do života přitahuji jsem si na Něho vzpomněla. A abych si tuhle jednu pro mě zatím promrhanou příležitost v životě nevyčítala a někdy až přijde ten správný čas mohla jít do nebe s čistým svědomí a žádnými výčitkami, tak mi to prostě nedalo a chtěla jsem vědět víc. A řekla jsem si, že lepší pozdě, než-li ještě později, anebo vůbec.

Tak jsem ho znovu oslovila a řekla jsem si, že se nenechám jen tak odbít. Věděla jsem, vím a cítím, že to bude něco jako fakt tvrdý vlašský oříšek, který jen tak nerozlousknu a asi mi to zabere i hodně času, energie a úsilí tohoto člověka a kor po tolika letech rozmluvit a znovu obnovit přátelství, které bylo kdysi krásné a ani nevím proč to tak vyšumělo. Asi jsem se tehdy málo zajímala, asi jsem tehdy neposlouchala. Nevím, byla to jedna z mých neschopností a abych si to nevyčítala, tak mi to prostě nedá to nechat být minulostí. Ne, ještě tomu moje duše a srdce neřeklo stop. Chci vědět, chci to pochopit, chci ho víc znát a tentokrát jsem už chytřejší a jdu do toho s více zkušenostmi a poznatky.

Tentokrát se jen tak nevzdám a i kdybych se měla jen dopracovat tomu, že ho rozpovídám, tak to pro mě bude úspěchem, protože cítím, že je to správné, co mám udělat.

Protože mě vážně nebaví číst a poslouchat lži od lidí do kterých vidím a cítím jak lžou, jak se natřásají a jak se mě snaží balamutit, něčím co není pravda, když znám pravdu, když moje intuice křičí. Nechce se mi hrát hloupou, že něco nechápu, když to chápu, nechci tu být někomu pro srandu, anebo aby si ze mě někdo utahoval a bral mě jako poslední možnost. To si radši dám tenhle oříšek, který mě bude bavit, o který můžu usilovat a mít ho jako cíl a nebudu muset přemýšlet nad ostatními a tím, jak se snaží balamutit. Nějak mě ty lži nudí a zívám u nich nudou. To radši tohle, stručné, jasné, nemluvící, ale třeba i činné a kdo ví do budoucna, vše je otevřené.

Kdo ví, jak se tohle posune. Buď se to neposune a já se utvrdím v tom, že v 19 letech jsem nebyla hloupá a věděla jsem proč to vyšumělo, anebo se mi to podaří posunout dál a budu šťastná. Co víc horšího se může stát, než jen to, že uslyším odmítnutí? To se prostě v životě stává a hroutit se z toho nebudu.

Takže radši si budu znovu a znovu procvičovat a dopilovávat své komunikační dovednosti, řečnit, zajímat se, ptát se, dělat první kroky a uvidím co mi to přinese i kdyby mi to přineslo jen další zkušenost a nějaké poznatky tak budu ráda.

Aspoň si to nebudu nikdy vyčítat, že jsem to nezkusila, když jsem mohla.

Zdroj obrázku: DISASTERMASTR. Deviantart.com [online]. [cit. 21.8.2020]. Dostupný na WWW: https://www.deviantart.com/disastermastr/art/Your-Lie-In-April-Kousei-Arima-Kaori-Miyazono-514970807