Roztříštěnost

Aneb taková ta roztříštěnost ve všech směrech, kdy máte roztříštěné myšlenky, myšlení, plány, tužby a tak nějak všechno, jelikož nevíte, co je správné dělat dál.

Když v něco dlouhodobě věříte a žijete pro to, nebo když prostě víte že to co děláte je správné a jdete do toho po hlavě, tak nepochybujete a Vaše myšlenky se selektují do toho daného cíle, či předmětu. Když si třeba přejete dobré vztahy a dobré vycházení s někým a přejete si to tak i napříč tomu, že ten člověk se chová tak, že Vám podkopává nohy a dělá věci, které se Vám nelíbí, nebo Vám ten život se snaží i překopat vzhůru nohama.

Máte prostě i přes tohle všechno libový přístup, nadhled jak trám a dokážete to všechno respektovat a tolerovat tak, jak je.

Však když narazíte a ono na každé cestě člověk narazí, jelikož lidi spozorují změnu ve Vašem chování, která se jim nelíbí a snaží se Vás zase dostat do té nevýhodné a ponižující role. Dobře dostanete se do střetu, který je tak silný, že prostě to roztříští Váš nějaký dosavadní plán, přístup, nadhled a tak nějak všechno. Jako kdyby se ty všechny cesty, plány a naděje roztříštily, jako sklo na miliony kousíčků.

A co teď dopadnete pořezaní a poškrábaní na zem a máte pocit, jako kdyby původní plány a to všechno nevycházelo. Jako kdyby to všechno bylo špatné, ať již urobíte cokoliv. To je asi na tom ten nejhorší pocit a ten i ty myšlenky lítají všude kolem – snažite se dál, překonat to, pokračovat v původním záměru, anebo to nechat být, stranit se a odejít pryč od toho všeho a vypadat stejně tak špatně a zločinně tak jako v první možnosti?

„Bůh a Vesmír poraďte….. „

A hodiny plynou a teď tyto myšlenky, pokračovat dál a být za zločince nadále? Anebo ustoupit, nechat to být a dát si od toho odchod? Co z toho je lepší, když v obou případech vyjdete zle z toho? Má vůbec smysl pokračovat v původním plánu, který se tak zdál, že vycházel a jak libovej byl, člověka to bavilo to vymýšlet a pokračovat v tom dál. Však je tohle jen taková překážka, která se dá překonat a jít dál, nebo je to zlom po kterém člověk už nikdy nebude stejný?

Byl to zlom, který dokáže člověka zastavit zcela a na trvalo? Anebo to bude jen jedna z překážek, která dobře sice na chvíli člověka oslabí, ale potom z toho všeho vzejde z popela, jako nový fénix, který bude silnější a znovuzrozený a pokračovat v původní myšlence?

Ano, ten stav, kdy se Vám tohle všechno honí hlavou. Na chvíli na to přestanete myslet, rozptýlíte se a jste hned lepší, pak to zas všechno přijde, jako kdyby Vás to vždy dostihlo a pronásledovalo a byl to Váš stín, jakmile vejdete ke světlu tak ten stín za sebou máte. Táhne Vás to myšlenkami pryč a pak přijdou ty chvíle, kdy to na Vás padne a rozbrečíte se, ať jste kdekoliv, jelikož ten nápor negace a toho všeho ošklivého se nedá ustát. Vyjde to z Vás všechny ty emoce a pak jste zas lepší a můžete se rozptylovat zas a zas. A takhle stále dokola, nejvíc na tom všem je to, že se Vám ani nechce spát, ačkoliv jste vyčerpaní jak fyzicky tak i psychicky. Nechcete jít spát, protože se ani nechcete probudit, protože pak ta realita po ránu bude ještě horší a horší a jako každé další ráno, když se probudíte tak ta realita bude ošklivá a každý dnem jen horší a vyhrocenější.

Co je lepší, co dělat?

Už si asi vybrat to menší zlo? Jenže co z toho je menší zlo?

Když máte myšlenky všude možně a kolem problémů tak je těžké i slyšet hlas svého srdce, je těžší slyšet intuici. Jen cítíte, že nic z toho není ideálním řešením.

Tak rádi byste pokračovali v původním plánu, který Vás i bavil, však asi nebyl tak účinný, když Vás to takhle dokázalo sejmout.

I když zas myšlenka, když něco dělá člověk fakt dobře tak se to obvykle některým lidem nelíbí. Dokud nemáte nepřátelé tak jste nic nedokázali, i takhle se na to dá dívat.

Co když je to fakt jen jedna z gradujících překážek, které když překonáte a nenecháte se sejmout tím za co ponižujícího Vás možná někdo lživě označil, přitom jen nevěděl co Vám má na to všechno říct a to co mu vadilo, přitom sám ten člověk cítí a dokazuje to činy, který vidíte Vy a všichni okolo, všichni to ví, jen nikdo z okolí si netroufne to tomu člověku říct. Nu a ono trošku asi bolí, když Vám nikdo o tom neřekne a až pak se najde člověk jako já, který si to líbit nenechá a nenechá se ponížit, zničit a ani jinak označit.

Ano, to co Vám někdo řekne a nemá to co do činění s pravdou je jen projekce toho člověka co Vám to řekl, to co sám robí a cítí Vám vyčte, jelikož nemá jak jinak to projevit než takto, protože se k tomu nijak nepřizná a neotevře. Jen takhle.

Je to něco jako se šikanou, když někdo někoho šikanuje tak obvykle ten hlavní tyran se snaží v náhodné oběti vzbudit pocit méněcennosti, kvůli něčemu, jen proto, aby si ten tyran sám sobě zvedl ego, může tu oběť ponižovat jakkoliv – fyzicky, psychicky a nadávat tomu člověku, jelikož kdo chce ublížit ten si vždy důvod najde, funguje to dál do té doby dokud se buď někdo za oběť nepostaví, anebo ona sama se nepostaví tomu hlavnímu tyranovi. Když se vzepře a postaví tak i obvykle ten tyran mizí, jelikož je ustrašený sám víc než ta oběť a to čím vlastně oběť týral a co jí vlastně říkal, tak vlastně celou dobu mluvil o sobě, jelikož to sám v sobě měl nezpracované a potřeboval to nějakým způsobem dát najevo a nenapadl ho nějaký jiný způsob než zrovna tímto. Vyhlédnout si někoho na kom to aplikovat, aby se zbavil své vlastní bolesti – což se ale tímto způsobem vnitřně nezahojí a nezpracuje, jen si tím možná na chvíli zahojí ego na někom, však ego jak již víme je vrtkavé a když jednáte egem, je to bruslení na tenkém ledě, tudíž kdykoliv se můžete propadnout a tudíž i ten tyran, co šikanuje se může kdykoliv propadnout, stačí aby se mu někdo postavil a nenechal si to líbit. Přestal věřit tomu, co mu tyran navykládal a jít do sebeobrany.

A jak to dopadne? 🙂

Článek beru jako svou osobní zpověď, hodně mi pomohl si ujasnit myšlenky a uklidit svou roztříštěnou mysl a myšlenky, které poletovaly všude možně jen ně rozumně. Co si o tématu myslíte a jaké si myslíte, že je správné řešení?

Zdroj obrázku: ALEŠ. Filmožrouti.cz [online]. [cit. 9.3.2018]. Dostupný na WWW: https://filmozrouti.cz/clanek/2017111501-vyuzivame-pry-jenom-10-mozku-kterym-dalsim-filmovym-nesmyslum-jeste-verite/