Samolibé poděkování

Drahý Vesmíre,

Vím, že toho pro mě a pro lidi děláš toliko a vždy splníš moje, naše, vaše a všechna přání a myšlenky, které vyšleme z našich hlav a srdcí. Chci ti jen poděkovat za to všechno, co si mi splnil, co si mi dal a co si mě naučil. Jsi neomezený zdroj tohoto všeho. Vím, že umíš krásně karmicky dávat i trestat a že se mi to moc líbí. A moc děkuji za krásné stopky v mém životě, které si mi dal, lekce, ponaučení a samozřejmě velké dary. Moc si toho cením.

A i přes to všechno, co kolem sebe občas, vlastně často vidím za lidi, lenost, otupělost, nechuť a zombieland – jak já s oblibou říkám lidem, kteří přežívají. Tak jsem ráda za to jaká jsem, že jsem nevyměkla a držela se nadále svých zásad, názorů, rozhodnutí a své zdravé hrdosti. Že jsem nesklouzla ke svodům, abych si všelijakým způsobem vynutila pozornost a že jsem žila a žiji tak, jak hlásám. Jsem ráda, že i přes to vše, co mě štvalo a štve, nebo co tu s oblibou drbu, nebo ukazuji, co je za problém ve společnosti, nebo mezi lidmi tak jsem i nadále tím kým chci být a jsem. Jsem ráda, že i přes to, jak mě něco dokázalo naštvat, tak jsem o to víc měla a mám vůli a smysl života, kteří někteří lidé nemají a o to víc jsem se upevňovala ve svých rozhodnutích, cílech a přáních. O to víc jsem to byla já. A ty trable a problémy člověka v konečné fázi hodně posílí, někdy ti seberou hodně, ale jen proto aby tě naučily a pak ti daly něco mnohem cennějšího co si zasloužíš víc.

Nemusím vždy jen brblat nad tím, jak si přeji vidět něčí karmické lekce a ani nemusím pokaždé jen smutnit nad nespravedlností mezi lidmi ve vztazích a komunikaci. Můžu prostě jen tak dnes ti a všem a všemu poděkovat, za to jako to bylo a za to jak to je. Děkuji.

Není nad to se leckdy zamyslet nad tím, proč tě někdo štve, proč tě něco štve, proč tě cokoliv konkrétního štve, proč tě konkrétní situace štve a položit si tu otázku napřímo na tělo „co mě vlastně na tom štve?“ a zamyslet se nad tím, jen tak sám před sebou a svými myšlenkami.

Možná se někdy člověk bojí na co vlastně dojde za výsledek, bojí se vlastního selhání, vlastního zklamání, vlastní samolibosti, závisti, nedostatečnosti, komplexu, pocitu křivdy, zrady, nespravedlnosti. Já neříkám, že vždy je příjemné si přiznat vlastní hlubší pocity, ale je lepší to udělat a přijmout to, než to neudělat a dál se slepě trápit a vlastně nevědět proč, vyjíždět jak čertík z krabičky a vlastně nevědět ani proč.

Já jsem si tuto otázku položila a to konkrétně pro mě rozčilují a vadí lidé, kteří jsou líní, bez cílů a nic v životě nedělají, nic je nebaví a jen se nudí a ještě si stěžují, nebo jsou hypochondři. Došla jsem k tomu, že cítím, že mají velký dar, který neumí ocenit a tím je život. Dostali život stejně tak jako my ostatní, ale třeba já, nebo ty, nebo někdo z tvých kámošů má vůli žít, baví ho nespočet věcí, má spousty přání a cílů. A tito líní lidé ne a to mi nejvíce vadilo, že pohrdají takovým darem jako je život a že neberou vážně čas. Protože čas je to jediné nejdražší tady na tom světě a v životě, ten se nedá vydělat zpátky a ani vrátit. Vadilo mi, že tito lidé neznají hodnotu času a hodnotu života a berou to jako samozřejmost. Přitom pro hodně lidí samozřejmost život, zdraví, pohoda, klid, není samozřejmost. Někteří o to bojují, usilují a snaží se a bezvýsledně. V závislosti k sobě a k takovým typem lidu a co se týče mých názorů o tom, že by se mělo žít naplno, přítomností a neodkládat věci na neurčito a vážit si každého dne, tak tohle prostě nemohlo se mnou korespondovat. Samotnou mě to lehce překvapilo, čekala jsem, že si sama na sebe přiznám nějaký hnus, ale ono vlastně jsem to i chápala a uvědomila jsem si to.

Nu což, nemusím pokaždé jen brblat, co je špatně, prostě jen děkuji za to, jak to je a a jak to vše bylo. Děkuji, děkuji a děkuji za každý den, za to jak se život vylepšuje každým dnem a za všechny leckdy, které mohu na vlastní oči vidět. Děkuji za svůj život, že jej mohu žít podle sebe a za to jak to mám nastavené.

Zdroj obrázku: SANIOVÁ, Jitka. Cesty k sobě [online]. [cit. 29.12.2021]. Dostupný na WWW: https://www.cestyksobe.cz/andelska-pohlazeni-andel-noci/30955

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Samolibé poděkování

Napsat komentář: Samolibé poděkování - To jsou vůně ! - Kvalita za rozumnou cenu Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *