Leckdy v životě dojdeme k bodu, kdy si s radostí a s dávkou melancholie zavzpomínáme na to, co jsme prožili.
Vesměs má člověk tendenci a sklon vzpomínat na to krásné, co bylo, co prožil, leckdy se dostaví i pocit, kdybychom to rádi vrátili zpět a prožívali to znovu, znovu a znovu :). Jenže realita je v tomto ohledu neúprosná a nikdy se již nikdy nevrátí, nikdy již nic neprožijeme stejně.
Ale nač nad tím smutnit?
Zamyslíme se, zavzpomínáme, pořešíme sami v sobě či s někým a přijdeme jednoho dne na to, že právě ty vzpomínky, ty zážitky, zkušenosti jsou skutečně jen NAŠE a ty nám nikdo nikdy nevezme.
I kdyby se cokoliv a jakkoliv obrátilo, ty vzpomínky a pocity z toho co se stalo nám nikdo nikdy nevezme. Tak jak jsme se v tu chvíli cítili, budou jen NAŠE.
Nebrečme pro to, že něco skončilo, radujme se z toho, že se to stalo.
A proto děkujme, buďme vděční za všechno co jsme prožili, čím jsme si prošli, za lidi kteří byli s námi. Děkujme za každý pocit, že jsme si jej mohli prožít. A hlavně děkujme za život ♥.
Vzpomínky vždy zůstanou a půjdou s námi životem dál. Avšak nezapomínejme žít dál, budou zas nové vzpomínky, zážitky, prožitky, zkušenosti i lidé :). Jde to stále dál. Jaké to pak bude krásné, až za celý svůj si vzpomeneme na ty nejkrásnější chvíle ze života. Já se to i těším, bude to jistě nádherné, jelikož si uvědomím jak pestrý a bohatý život jsem žila. A o tom by to dle mého názoru mělo být :), abychom toho co nejvíce prožili, vyzkoušeli, zažili, okusili a poznali. Abychom pak měli na co vzpomínat a radovat se a děkovat za to, že jsme měli tu šanci si to prožít a zažít.
Nikoho do toho samozřejmě nenutím, je to každého věc, jak se staví ke vzpomínkám, ale ten kdo trochu přemýšlí o životě více a nebere vše jako samozřejmost, tak se jistě alespoň nad tímhle pozastaví. Cítím to :).
Děkuji ♥
Magdičko, velmi pěkné, opravdu jsem se v tom hodně našla. Hodně mě tohle Vaše nádherné psaní chytlo za srdce :-ú
Jarmila
Děkuji za pochvalu, jsem ráda, že ten článek má smysl ♥ 🙂
SML