Shořet a znovu povstat

Když Váš dosavadní život, který máte za to, že je tak skvělý a že dokážete žít dle Vás správně, spravedlivě a racionálně tak když narazíte na situaci a lidi v životě, kteří Váš dosavadní život, názory, přístup a tak nějak vše co Vás tvoří tak metaforicky zapálí, Vy u nich narazíte a jako kdyby všechno co jste měli za to, že je správné a Vaše – autentické tak najednou jako kdyby nebylo, všechno to z Vás hoří a vyhořívá do posledního plamínku a poslední svíčky, která z Vás pak zbývá, až Vás to spálí kompletně celé na popel. Vše na čem Vám záleželo, vše kým jste byli a za koho jste se považovali, Vaše hrdost, Vaše vášně, Vaše všechno tak jako kdyby někdo prostě zapálil a zapálil Vaše celou osobnost a ta vyhořela do samotného popela a popílku, který je tak křehký, snadno odvanutelný a rozsypatelný a takhle si nějakou chvíli připadáte, jako něžný a křehký popílek, který může být kamkoliv odvanutý.

Je to smutné, když projdete nechtěně v životě takovou transformací a ještě od lidí od kterých jste nechtěli. Jste v tu chvíli opravdu takový popílek, který se může dostat kamkoliv, ale ve své podstatě netvoří nic, je to jen popílek.

Avšak není nic tak negativního, aby na tom nebylo nic pozitivního, tato transformace jak později člověk zjistí tak měla svůj účel a svůj smysl. Jelikož z popílku, který se z Vás stal a Vaše všechno shořelo ve Vás, veškeré Vaše přístupy, chování, názory, myšlenky, plány a veškeré představy sami o sobě, to vše je sice fuč, avšak z toho popela, který zbyl se jako jediný rodí fénix. A vy jste tím fénixem, který i z popela se znovu narodí a je mnohem mladší, krásnější, moudřejší, roztomilejší a silnější než kdy předtím.

A když to tak člověk vezme, tak vše se vlastně dělo ve Váš prospěch a bylo Vám to ku prospěchu, vyvstanete z toho všeho noví, vytvoříte a upevníte nové názory, znovu začnete přemýšlet, myslet, plánovat, chtít, toužit, oddávat se vášním a možná tentokrát více a intenzivnější. Nové názory jsou pevnější a neochvějné, myšlenky nejsou tak zamotané jako předtím, jsou jasnější, zocelenější a jste celkově obrněni před tím plamenem, který Vás předtím spálil.

Proč zůstat tím popílkem, který se pak bude bát cokoliv udělat a bude tak křehký zranitelný, proč se bát pak být sám sebou, jen proto že to někdo předtím zpochybnil a urazil?

Proč vlastně jen proto, že si o Vás někdo myslí ošklivé věci a řekl Vám je tak proč jen díky tomu na sebe zanevřít a zůstat opravdu tím křehký a bojácným popílkem? Proč zůstávat na místě a zůstávat tam, kde jiný na Vás udělal paseku? Proč místo toho nevyužít té paseky ve svůj prospěch.

Upřímně i mě to trvalo, než jsem začala tento duševní a psychický krok chápat. Měla jsem za to, že jsem ztracená a myslela jsem, že se zblázním, že se nesmířím nikdy s tou křivdou a z toho, co si o mě někteří lidé myslí, jelikož mi to ublížilo a jak popisuji tak ve mně úplně vyhořelo to co ve mně dříve bylo, úplně všechno. Ztratila jsem jistotu sama v sobě a také bezpečí sama v sobě, byla jsem prázdná, ani negativa nic takového nezůstalo, prostě ve mně vše vyhořelo a já se cítila opravdu jak ten popel a já se brodila popelem jak popelka, nebo popelák a neviděla neskonalou výhodu a smysl tohoto kroku a roli v životě, kterou jsem dostala.

Avšak nechtěla jsem zůstat v ničem a tak jsem si řekla, že budu šťastná a budu opět sama sebou a bez ohledu na nějaké lítosti co si o tom kdo pomyslí a kdo si co o mě za ošklivosti bude myslet, ale řekla jsem si, že budu šťastná sama pro sebe a za sebe a byl to výborný krok a podpořilo to smysl této celé situace, která se musela stát aby ve mně toto vše zapálila a já mohla znovu povstat z popela a být lepší verzí sama sebe.

Možná to zní jako kdyby mě to nějak proměnilo či co, avšak svým způsobem ano. Už vlastně nikdy to nebude stejné. Leckdy Vás asi musí něco totálně sundat, zlomit, zapálit, aby se ve Vás něco úplně vytratilo a mohli jste se sami v sobě posunout dál a být tím kým jste vždy chtěli být a být ještě lepší. Což je na tom všem to největší a nejlepší ovoce, které si z toho můžete odnést.

Nejen tu zkušenost, poznání, sebepoznání, uvědomění, avšak hlavně to, že jste pokročili a jste lepším člověkem sami v sobě a ten pocit je k nezaplacení.

A být opravdu jako ten fénix povstat z popela a být krásnějším a elegantním, jako ten fénix.

Nikdy předtím by mě tato spojitotost nenapadla v mysli, však tak nějak to samo přišlo do mého života a i se mi začal tento tvor líbit. Už vidím ten hlubší smysl a to kouzlo a ten účel, který to má, vidím to jasně a obdivuji to.

Sice je fénix mýtické zvíře, avšak svůj symbol má i v duchovním světě. Já ho beru jako symbol transformace a znovu povstání, když už jste mysleli, že jste vnitřně mrtví.

Ani to tak nemusí být vidno okem, jako spíšem pocitem, duševní a duchovní transformací a přeměnou.

Každopádně sama za sebe mohu říct, že se opravdu cítím mnohem lépe, silnější ,odolnější, více nadhledu mám, víc dobré nálady, více vnitřního klidu a více povznesenosti nad tím, co mě dříve dráždilo a podráždilo.

Cítím se i víc elegantněji a víc dospěleji, i když to možná zní směšně, ale je tomu tak, jako kdybych sama v sobě našla krásný pevný bod o který se mohu opřít.

A co Vy? Také jste v životě měli situaci kdy jste pomyslně vstali z popela jako fénix?

Zdroj obrázku: GILGAMESH. El muro de Gilgamesh [online]. [cit. 18.5.2018]. Dostupný na WWW: http://www.elmurodegilgamesh.es/2016/01/el-ave-fenix-mitologia/