Sílím

Den co den, noc co noc, stále je to lepší a lepší, jdu správným směrem, dějí se konečně pozitivní aspekty a změny. Cítím, že mi energie koluje v žilách, vrací se mi všechno zpět. Všechno, co jsem vydala se mi vrací zpět. Klidněji se mi spí, mám čisté svědomí, vím, že jsem byla statečná, vím, že jsem dala vše co jsem mohla. Nyní už nebudou nářky, už nebudou stížnosti na nespravedlnost vztahů. Vše se mi vrátilo, co jsem dávala nazbyt, tak se mi vrací, všechna ta energie, to úsilí a ty city, je to zas zpět. Nevím, jak to funguje, ale je to tak.

Nemyslím to ve zlém, jen v dobrém, vracím se zpět do své kůže, cítím se živěji než když dřív, silnější, energičtější a odolnější.

Nedovedla jsem si to představit, nyní to žiji, aneb tak silná myšlenka a změna dokáže být. Člověk dokáže leccos pro co se rozhodne. Život dává šance příležitosti stát se lepším a silnějším.

Ano, někdy mě napadne ta myšlenka, že kdybych dřív byla silnější možná by to tak nedopadlo, ale na tom už nic nezměním. Můžu změnit to, co je, nebo co bude, to co je přede mnou. A každá ta lež posiluje ve vás pravdu, každý marný slib posiluje Vaše činy a skutky plnit, každé falešné vyznání citů vás povzbuzuje k tomu říkat to osobně a do očí, každá nejasnost a každé asi nebo možná ve vás posiluje rozhodnost. Tohle vše jsou lekce, které ojizvily Vaši duši, ale ta posílila a zvládne víc.

Vím, že lžeš a nechává mě to klidnou. Vím, že se mi nedokážeš podívat do očí, ale jsem v klidu, vím, že stále nad tím vším přemítáš, ale já jsem v klidu, je to tvůj problém a já jsem ty své vyřešila. Proč by mě mělo rozčilovat, že jsou lidé tací jací jsou? Nerozčiluje, není důvod, ať si žijou tak, jak chtějí. Vždy v lidech bude to dobré, tak i to špatné. To je rovnováha.

A proč by mi mělo vadit, že někdo neví co chce? To je spíše námaha toho daného člověka a ne moje. A proč by mě vlastně mělo trápit něco z toho? Ne.

Každý žije svůj život a jedná tak, jak cítí, že je správné, můj názor je vedlejší, jejich život nežiji. Může se mi to zdát sebevíc potrhlé, nebo nepochopitelné, ale ať si to tak žijí, je to jejich příběh. Já si žiji ten svůj příběh, píšu řádky, obracím stránky, začínají nové kapitoly, baví mě to, je to jako moje kniha. Lidi jsou sprostí, říkají Vám ošklivé věci, odstrkují vás pryč, lžou, chtějí vám ublížit slovně, ale pak to chtějí vracet zpět, přesně taková je nelogika v lidském chování. Lidé jsou zvláštní. Když něco mají tak si toho neváží a berou to jako samozřejmost, pak je to omrzí, chtějí se toho za každou cenu zbavit a když se toho zbaví, tak to najednou chtějí zpět. A když to dostanou zpět, tak to nakonec opět odstrčí.

Síla není to někomu ublížit, nad někým zvítězit, někoho setřít, někoho utnout, někoho odmítnout, někomu ublížit slovně, to není žádná síla, to je jen prach obyčejná slabost.

Síla je vydržet, ustát, mít trpělivost, milovat, hájit, odpouštět, stát si za svým, mít rád, obejmout i přes slzy, omluvit se, odpustit, umět žít dál, jít i přes své hranice, jít i přes smutek dál, posunout se, podporovat, důvěřovat, tvořit, budovat a další aspekty.

Docela krásně tohle vysvětluje animovaný seriál Tokyo Ghoul, ano je to animovaný seriál, ale první dvě série bohatě postačí na to vysvětlení toho, co je slabost a co je síla. Doporučuji.

Ať si lidé žijí tak, jak cítí, že je správné, nemusí to přeci ale štvát mě. Starám se o sebe, žiji si svoje, tvořím si svůj příběh, tak jako každý si tvoří ten svůj.

Lidi si mylně myslí, že stále musí plnit něčí očekávání, nebo že lidi řeší každý jejich krok. Ale není to pravda, většina lidí se stará o sebe a žije si svoje a drbe Vás jen když se nudí, nebo řeší Vás jen když nemají téma k hovoru, ale jinak si žijí svoje. Pokud nějak do jejich života zasahujete nebo vystupujete, tak ano to Vás řeší, ale jinak cizí lidi. Ne. Ti si žijí svoje, možná Vás někde zahlídnou, možná si od Vás něco přečtou, ale to je tak vše, pak to řeknou možná tak dvěma lidem max a pak žijí dál zas to svoje. Je bláhové si myslet, že běžný člověk je terčem nějakého věčného drbání, nebo že stále se musí chovat a žít tak, aby si lidé nepomysleli něco hrozného.

Co bych k tomu řekla, na jisté věci musí člověk umět zesílit, být odolnější a přestat některé věci a lidi řešit, dospět sám v sobě k tomu, že jisté věci musí nechat být a žít si svoje. Neřešit, jak z čeho vyšel, jak vypadá a co si kdo pomyslí, žít si svou pravdu a svůj život, mít čisté svědomí a odpuštěno v srdci.

A to, co dříve ranilo, dnes bude jen taková matná vzpomínka, protože víte, že se to přežít dalo a zocelilo to.

Některé věci je dobré prostě jen nechat být, nezabývat se tím, nebojovat, nerozčilovat se, neobhajovat se, neříkat na to již nic, nehádat se, nevyměňovat názory, nediskutovat, jen to nechat být, bez některých věcí je člověku líp. A i když to ustojíte a můžete si sám sobě říct „Jo držím, nic to se mnou nedělá, jsem lepší“ tak jako k čemu to bude, když to sice ustojíte, ale když z toho nic nezískáte, když se ani o píď nepřiblížíte ke svému cíli a k tomu co chcete? Tak k čemu tohle?

Zdroj obrázku: GASGUET. Toluna.com [online]. [cit. 24.1.2020]. Dostupný na WWW: https://cz.toluna.com/opinions/2642002/Revolta—Marek-Kaleta