Skromnost jiný úhel pohledu

Skromnost jsem vždy považovala za velkou ctnost a velmi kladnou vlastnost na lidech, vždy jsem ji ctila. Byla jsem i ostatně k tomu vedená od mala, že mám být skromná a nechtít od lidí a od života moc.

Donedávna jsem tak fakt žila a ani mě nenapadlo to mít jinak. Jediné v čem jsem nikdy nebyla skromná byla otázka přání toho co si přeji, svých cílů a sexu.

No a? Myslete si co chcete.

A právě před nedávnem jsem četla na internetu názor v jedné nejmenované diskuzi mezi lidmi o tom, že skromnost nikdy nepovažoval za kladnou vlastnost, naopak za skrblictví a negativní vlastnost, která vlastně lidi udržuje v chudobě, nebo ve stagnaci, že se vlastně tací lidé nedostanou v životě dál, když se spokojí s málem. Že sice ten dotyčný chápe, že by neměl člověku stoupnout úspěch nebo hamižnost do hlavy, ale zas by se neměl úplně spokojit s málem a být až nezdravě skromný, že pak ze života nebude mít nic a vlastně bude žít jen tak jak žije doposud.

Tento názor mě zaujal a musím dát za pravdu, že to tak je. Dobrý postřeh a skvělá myšlenka. Fakt, že jo a já bláhová všude a vždy prosazovala skromnost a přitom ono je to fakt. Když jste skromní tak se spokojíte s málem a ani nechcete víc. Vím to u sebe, jak jsem to vždy měla. Ano v hodně věcech Vám to sice usnadní život – nejste tolik zklamaní nebo naštvaní životem, jste tak nějak v klidu, ale zas je pravda, že ani moc toho nedosahujete, pokud skromně žijete a do ničeho většího se nepouštíte.

Tím tu skromnost nechci nijak hanit, spíše jsem se nad tím hlouběji zamyslela.

Vlastně ta skromnost Vám trochu ubere v tom, že člověk nejde po něčem větším v životě. Ideální kombinace by právě byla to, kdyby si člověk uchoval to, že neočekává od lidí moc, ale od života by naopak chtěl víc a tak by i proto hodně dělal, aby se dostal v životě výš.

Takhle by to bylo nejlepší a nejideálnější, jelikož od všeho trochu se vezme to dobré a dá to člověku to nejlepší do života.

Samotná skromnost jako taková asi člověk neposune.

Tak trochu mi ten názor otevřel oči v tom, že chci od života něco víc a že chci mířit v životě výše, že se nechci spokojit jen tak s něčím, za co mám být vůbec ráda a celý život žít jako takový vděčný žebrák za almužnu. To fakt ne. Myslím si, že život stojí za to, aby chutnal a aby se člověk někam posunul.

Rozhodně nechci být celý život na stejném místě v duchovním pojetí a nehýbat se, nebo dokonce několik let stagnovat, to fakt ne, stále se chci posouvat dál a to jak po duchovní stránce, psychické stránce, fyzické stránce, pracovní stránce, tak i klidně v otázce bydlení a úspěchů v životě. Prostě ano, chci jít dál, avšak rozhodně nechci dopustit to, aby mi úspěch stoupnul do hlavy. Asi to zní jako kliše, které opakuje a říká mnoho lidí než zbohatnou, anebo i lidé jen tak to říkají, avšak pevně doufám, že za deset let budu v tomhle ohledu stejného názoru, pevně v to doufám, že základy a to nejlepší ze skromnosti stále budu mít.

Nebudu však skromná v tom, že se spokojím s něčím, co nebude až tak super, v pořádku, nemusím, prostě nechci žít jako tzv. „vděčan“ i pomalu za svůj výkal, hlavně, že něco mám.

To ne, za život chci leccos prožít a dopřát si, nechci žít v celibátu, anebo stále čekat na vhodnou příležitost zda někdy nastane.

Co když nenastane nikdy? A já bych promarnila léta života pro nic?

Ano, vím, že mi na to nikdo neodpoví, ale prostě by to bylo dobré, kdybych cítila jakým směrem v životě jít a jaký směr mě nejvíce posune v životě.

Chápu, že jsou někeří lidé nevděční za něco, co by mnozí lidé chtěli a vraždili pro to. Chápu, tací lidé se mají rádi a chtějí prostě pro sebe jen to nejlepší. Já to chápu, prostě se nechtějí smířit s něčím pro sebe podřadným, nebo něčím, co by prostě jim nevyhovovalo. A proč ne, proč takové lidi za to vlastně odsuzovat. Však nám ukazují to, že bychom si měli sami sebe víc vážit a že bychom neměli soudit. Já jsem taky kolikrát některé lidi nepochopila, jak hamižně chtějí víc a víc. Říkala jsem si vždycky jak si to můžou dovolit tohle chtít, však nejsou rádi za to co mají a můžou se mít ještě hůře. Nu nechápala jsem, žila jsem právě v tom skromném nastavení v hlavě a proto jsem to tak měla. V pohodě, byla to etapa mého života a tak nějak jsem i byla vychována, tudíž si nyní uvědomuji sama na sobě, že to jak jsem se chovala nebylo vždy nejmoudřejší a nejpromakanější, ačkoliv jsem to dříve považovala za dobrý způsob. Člověk časem a věkem přehodnocuje sám sebe a své dosavadní způsoby a je to dobře, je to přirozený vývoj.

Nelituji a jsem ráda, že i v této věci jsem se mohla posunout dopředu a uvědomit si mouchy svých názorů a přístupů, které jsem doposud měla. Nyní na to mám právě čas a prostor se zabývat tím, co jsem sama v sobě měla po celou dobu a můžu na sobě máknout.

Skromnost nadále budu brát jako pozitivní vlastnost, avšak si myslím, že by neměl být člověk natolik skromný, že by se měl o něco v životě ochuzovat. Měl by si sám sebe natolik vážit a hlavně si vážit svých snů a přání a jít si za vytouženým výsledkem a snem a v tomhle nebýt skromný, naopak to dovypilovat do podoby až bude člověk spokojen. Rovněž tím nepodporuji hamižnost nebo nevděčnost, to ne. Stále jsem člověkem a podporuji to, aby si lidé každý den vzpomněl aspoň na pár věcí za které jsou v životě vděční to ano. Nadále jsem člověkem, který každý večer než jde spát poděkuje za to co v životě má a za to jak žije.

Avšak, abych člověk nebyl příliš při zemi, je také dobré umět vzlétnout k výšinám.

Zdroj obrázku: © BIZNISBLOG.SK COPYRIGHT 2017. BiznisBlog.sk [online]. [cit. 5.4.2019]. Dostupný na WWW: https://biznisblog.sk/ako-byt-skromny-a-zaroven-sa-citit-bohato/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *