Slibo-techna poprvé, podruhé a potřetí

Hnedka pro úvod si rozvzpomínáme na článek o Slibo-technách.

Abyste byli v přehledu o tom, kdo to tak zhruba je, avšak si myslím, že i víte. Je to poměrně častý pojem ze života a tací lidé jsou snad všude zastoupeni.

Vyznačují se tím, že jsou pouze páni nebo dámy slov a dokážou toho napovídat mraky a spousty, avšak háček je v tom, že nic z toho nesplní a není pravda.

Obvykle si i výmýšlejí a řídí se rčením „Slibem nezarmoutíš.“ Abych pravdu řekla, tak toto rčení je jedno z těch horších, jelikož nechápu jeho význam, protože to je sice hezké něco někomu naslibovat, avšak když to nesplníte tak toho člověka zarmoutíte dvakrát tolik a možná i bude k tomu dost slušně naštván.

Ano, beru i to, že je chyba vůbec takovým lidem věřit a proto když se takhle napálím u nějaké té slibo-techny tak si to pak i sama vyčítám proč jsem zas někomu takovému věřila a proč jsem si vlastně myslela, že by to někdy mohl splnit to, co povídá a proč jsem toho člověka neprokoukla dřív.

Ano, vyčítám si to, proč se takhle nevědomky dostanu zas do spárů slibo-techny, která se mi možná tak za rohem, anebo za svým mobilním telefonem tlemí a směje se mé naivitě, přitom on/ona nikdy neměl v plánu to splnit, jen z toho měl/a zábavu.

Ano, připadám si potom jak zoufalec, který si asi lidi neprověřuje a na to právě dojíždí. A je to tak, já si to přiznám, prostě jsem se pomýlila a věřila jsem, nebo si od toho něco slibovala, očekávala, věřila jsem, že ten člověk je jak já, že to co slíbím tak i plním a pokud možno v nejbližší době, avšak asi to nemohu od těchto typů čekat. Tito lidé to jen tak plácají, ale nemají v plánu to splnit, nevím ani co z toho mají? Fakt asi jen tu srandu, smích a Pyrrhovo vítězství? Ok, tak mají, asi jim to fakt dělá dobře a nevím čím si to zasluhuji zrovna já, čím se tak vyznačuji, že si mě tito lidé vybírají. Netuším, ale mrzí mě to a nerada to zažívám.

Nevím z čeho tací lidé žijí, že jim ta láska a přátelství nestačí, nevím, proč tohle lidem dělají. Ale prosím, tak ať se pobaví prosím, přeji jim to, věřím, že jednoho dne je ten smích přejde a narazí buď svou hloupostí znovu u mě tím, že si sami naběhnou těmi svými slibo-technickými frázemi, anebo u někoho jiného, kdo se s nimi mazat nebude. Dojedou si na to sami, jen ještě nedošel možná čas, avšak ten dojde, na každou slibo-technu. Pochopí pak co celou tu dobu lidem robili a co způsobovali, pochopí to, až jim někdo na kom jim záleží tak bude slibovat a planě, nebo se nešťastně zamilují.

Když se takhle napálím u těch slibo-techen, tak jim sice odkývu, že se vůbec nic neděje, že to setkání už asi po páté odvolávají kvůli nějaké výmluvě, nebo že prostě nemůžou přijet, že to prostě nejde z nějaké další výmluvy :-). Ale už si příště dám pozor a tomu člověku už šance pak nedávám, nechci si plánovat dni a čas pro někoho, kdo mi to stejně odřekne a já z toho nic nemám. V konečné fázi, když si odmyslíte to chování, lži, sliby-chyby tak pak stejně ten čas trávíte úplně jinak než jste se slibo-technou dohodli, takže stejně v konečné fázi nemáte nic a to na tom mrzí asi nejvíce. I kdybyste to všechno odpustili to handrkování okolo tak stejně ten čas máte úplně volný a můžete vymýšlet aktivity a plán na novo, protože slibo-techně je to jedno, ta myslí jen na sebe a nemá vůči Vám výčitky, prostě jen ví, že aby si Vás udržela tak Vám za pár dnů, co vychladnete z nahněvání tak pak zas naslibuje nějakou další hloupost, jen abyste se s ním bavili a oni se mohli Vaší důvěřivostí bavit. A pak to udělají znovu, nemají totiž v úmyslu to vše splnit, to jsou jen planá slova, která postrádají realizaci a vůbec chuť to zrealizovat.

Dám si pro příště pozor, když mě to věčné odsouvání setkání a plánů unaví, tak se pak na to lidově řečeno vyprdnu a raději si ten čas rovnou naplánuji podle sebe a svého a nečekám na to, jak se zas vymáčkne slibo-techna ze svých lží a už nechci aby ze mě měla srandu.

A někdy se komicky stane a karma to právě i vtipně zařídí tak, že ta původní slibo-techna si naběhne na svoje jednání přímo u mě. A to je pak komédie, to se pak bavím já a stačí mi to jednou se pobavit, víc toho člověka nechci trýznit. Ale je krásné, jak někdy ta karma doběhne člověka brzy a on pak ostrouhá.

A naběhne si jednoduše tak, že to zkouší znovu a zkouší co vydržím a jak moc se zas obětuji a jak budu věřit a tak tomu člověku vpálím, že nemám čas na domluvy a slova, která se nikdy nesplní a také to, co si o něm myslím, že všechno jen naslibuje a neplní, že nemám na to čas, že raději svůj život žiji.

Samozřejmě na to dostanu další plané sliby o tom, jak je s ním/ní výborná domluva a jak všechno napraví. Ale upřímně, co jako napravovat, když vlastně ani nic nevzniklo? Když ničemu nedal šanci žít a ani vzniknout, tak čeho náprava? Nelze přeci opravit dům, který ani nebyl postaven?

Postrádá to logiku a jako promiňte mi, ale po nějaké 3. 4. nebo 5. odřeknutí tak opravdu ztrácím nějakou důvěru v toho člověka zda vůbec jeho slova mají reálný podklad. Věřit, čekat a doufat opravdu nebudu, na to se mám moc ráda a svůj život též, to raději si něco naplánuji sama, anebo s někým s kým mi to fakt vyjde a s někým s kým je ta domluva třeba do 2 hodin a úplně v klidu, anebo během 2 dnů a v klidu domluva, nemusím mít nervy, nemusím se strachovat zda to vyjde, prostě věřím a cítím, že to vyjde a ono to vyjde. A pak kde je asi ten problém a jako vážně je s tou slibo-technou výborná domluva? A kde jako? Ještě jsem ji neviděla :-).

Zdroj obrázku: #SLIBY INSTAGRAM PHOTOS & VIDEOS. www.pictabee.com [online]. [cit. 18.1.2019]. Dostupný na WWW: https://www.pictabee.com/tag/sliby