Šlo to říct slušně

Můj záměr nebyl škodný, ani zlý, podvodný, či zákeřný. Nic z toho to nebylo. Jen prostě nedokážu některým lidem říct ne, ačkoliv by se to slušelo.

Prostě jen jsem někdy moc hodná a otevřená lidem. Možná prostě jen nedokážu odhadnout, co je dobré a co špatné.

Ale rozhodně nejsem zlá vědomě.

Leckdy člověk udělá chybu, nebo udělá něco, co se druhému nemusí líbit. Ok, v pořádku stane se. Chápu, že nemůžu se trefit do vkusu, či nálady a můžu se zmýlit. Beru a proto to ráda napravím, tak aby to v pohodě bylo.

Avšak když tu chybu udělám tak bohatě postačí mi to říct stručně a jasně, že takhle ne a hlavně slušně s citem.

Každý se může zmýlit a já vím, že jsem to neudělala schválně s úmyslem ublížit.

Nepotřebuji nejprve vynadat na první dobu, slyšet veškeré nadávky na svou osobu a jak jsem příšerná a pochybnosti o mém psychickém stavu, zdraví a o mém okolí, stížnosti na to s kým se znám a jací jsou mí známí a jak jsem hrozná, zda vůbec mám nějakou úroveň.

Myslím si, že se to mohlo obejít bez těchto hnusů, které mě akorát tak raní a nemám na to, co říct, jakákoliv obhajoba je k ničemu. Protože na mou jednu větu obhajoby slyším dalších 5 s hnusy a výtkami. Takže to nemá cenu se hájit. Už se prostě stalo.

Když se tedy konečně dostanu ke slovu a s klidným hlasem povím, že to tedy napravím a již se to nestane, odvolám to, co jsem omylem domluvila a že to bude tak, jak si člověk přeje.

Tak zas slyším hned hejt na to, ať se do toho neangažuji, že si to ten člověk zařídí sám. Že cokoliv já dělám, tak pokazím a příště ať už neorganizuji nic.

Jasný nu, tohle jsem opět slyšet nepotřebovala a vlastně ani nemám možnost to napravit. Tak jako, co mám vlastně dělat?

Jak si pak má člověk připadat, jak totální hlupák?

Osobně dokážu pochopit, že člověk něco pokazí, nebo udělá neúmyslnou chybu, proto jsem k lidem tolerantní. Když to mám ještě vysvětlené, tak o to víc v pohodě a rozumím, stát se to může. Ale je to o tom si to vše v klidu říct na upřímno a jasně, bez urážek a hejtů. Ten člověk, který chyboval nemusí nutně být úplný blbeček, nebo totální negramotná existence. Vůbec ne.

Tak je nechápu, proč když něco pokazím já, tak proč se to tak hrotí a dostanu takovou smršť. Nechápu, dalo se to říct v klidu a slušně a já bych to napravila. Je mi přednější ten člověk se kterým se bavím a proto vyjdu vstříc. Proč hned hejt, proč urážky na mě, proč pochybnosti o mém psychickém zdraví, proč urážky na mé přátelé a známé? Proč tak najednou? Proč hned zkritizovat můj vkus a moje preference a vlastně všechno na mě, nenechá nit suchou na mě.

Nechápu. Já leccos odpustím, přejdu, prominu, pochopím, rozumím, nebo se snažím porozumět, chápat a brát to tak, jak to je. Jasné také mám nějaké hranice, nejsem Bůh a ani věčný zapomínací typ člověka, ale cítím, že jsem tolerantní člověk.

Nevím co si o tom myslet. Ale i přes tyhle hnusy to prostě spláchnu, vypustím. Tomu dotyčnému spisovně, rozumně a upřímně povím, jak se věci maj a že si nepřeji takové chování vůči mě, že stačilo bohatě říct, že takhle se mu to nelíbí, ať to napravím, že se takhle cítí nepříjemně. Pochopila bych a hned bych to napravila doopravdy. Nechal by mi prostor a já bych to do 10 minut zrušila, slušně vyřešila a bylo vše v pořádku. Stačilo jen tohle udělat a místo nadávek mohl být klid a pohoda.

Ale jako já tohle nadávající chování nechápu. Když vidí, že reaguji v klidu, tak pak schválně přitvrdí a dělá věci, které ví, že nesnáším a vadí mi. A když slušně a rázně řeknu, ať je nedělá, tak ještě lže do očí, že je nedělá. No ty blázne, co to je za chování, že? Chování typu, jen provokovat, provokovat, hejtovat, kritizovat, nadávat, vylévat si zlost, být ošklivý a když nevidím reakci tak schválně člověka pokoušet a pak schválně lhát a dělat ze sebe nevinného a chudinku a bůh ví co ještě.

No nic, to je takové moje celkově zamyšlení tohleto. Tak nějak jsem to ze sebe chtěla vyventilovat klidnou formou, protože mě tohle nenaštvalo, nevyvedlo mě to ze svého středu, jsem v neutralitě tak, jak jsem. Jen mě to překvapilo nepříjemně proč jsem dostala takovou reakci, když se vlastně nic moc nestalo a vše bylo jen v té komunikaci, která se dala podchytit. A taky chci, abyste to viděli a možná to taky znáte tohleto chování, když někdo dělá.

Stále den a denně na tohle chování hledám způsoby, jak reagovat v klidu, míru a jak nepřílévat olej do ohně takovým lidem, jak neztrácet sílu a energii a jak nenechat lidi, aby s vámi zametali.

Nějaké tipy lidičky?

Zdroj obrázku: VĚDĚNÍM KE SVOBODĚ. Aluska.org [online]. [cit. 21.2.2020]. Dostupný na WWW: https://aluska.org/11-pravidel-zakladniho-slusneho-chovani-na-ktera-neni-dobre-zapominat-doporucuji/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

2 komentar v Šlo to říct slušně

  1. Martin Lemberka napsal:

    Zdravím Sáro,
    tak jsem si přečetl tvůj další a skvělí článek a vytáhl jsem si z toho věty které mě zaujali a prosil bych je..
    „Beru a proto to ráda napravím, tak aby to v pohodě bylo.“
    „Nechápu, dalo se to říct v klidu a slušně a já bych to napravila.“
    „Stačilo jen tohle udělat a místo nadávek mohl být klid a pohoda.“
    O tohle tě prosím. Kontakt máš. 🙂
    Jinak pěkný článek, pokračuj v tvorbě a hodně štěstí. 🙂

  2. Jiří Hušner napsal:

    Zdravím, taky jsem článek četl, a je naprosto jasné vysvětlený, vůbec jsem neměl problém pochopit, jak to autorka myslela. V článku jde o to, že kdyby dotyčný jedinec v osobní konverzaci uvedl všechno na pravou míru v klidu a slušně, mohlo se ušetřit spousta dalších zbytečných starostí. Stačilo udělat úplně jednoduchou věc, vyřešit to v klidu, bez nadávek a dalších hnusů. A jinak slovo skvělý článek se píše s ypsilon po L. Děkuji.

Napsat komentář: Jiří Hušner Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *