Lidé, chování, manýry, jejich požadavky, očekávání, předpoklady a jejich přání, která si chtějí vyplnit na úkor vás.
To všechno dohromady. Nejdřív to člověka štve, to co se děje, protože to bere jako něco nového, na co si zvyká. Je to prostě změna.
Snažíte se to pochopit, hledáte si informace, nasloucháte, poznáte fakta, taková jaká jsou. Snažíte se to přijmout a když to přijmete.
Co když se stane něco jiného, než jen přijetí, které jste očekávali, které vám dá sílu, to tolerovat, chápat a brát to takové jaké to je bez naštvávání se? Co když místo síly a posílení přátelství, lásky a pochopení vůči někomu se dostaví pocit lhostejnosti? Takové to, že chápete a víte co očekávat, ale už necítíte nadšení, přátelství a zamilovanost k tomu, abyste něco ještě dělali pro toho člověka. Prostě nic, necítíte ani smysl, že by to někam směřovalo, že by to mělo šanci na zlepšení, prostě nic. Necítíte smysl ani něco o sobě říkat, necítíte smysl se ani naštvat, nebo se o něčem hádat. Je to jiné. Člověk by od toho přijetí čekal něco jiného, že se upevní city a pomůže to k přátelství aby spolu lidé lépe vycházeli. Však může být i tohle přijetí? Nebo se to jen špatně pochopilo? Možná místo přijetí přišlo něco jiného.
A když pak v tomhle rozpoložení vidíte, jak se ten člověk, nebo ti lidé chovají a vidíte, že se nezmění, protože je to něco s čím se bude naučíte žít, anebo ne. Vidíte to, zažíváte to, dali jste tomu šanci, však už necítíte smysl v tom dál pokračovat. Vidíte ten pohled na ně, večer si to v hlavě přemítáte a přemýšlíte o tom, co vám to vlastně dalo, tak dojdete k závěru, že je to vlastně hrozně smutný. A že se s tím nedá nic dělat, pokud se s tím člověk nechce naučit žít, tak pak nemá smysl se o nic pokoušet dál. Zázrak v tomto ohledu nestane, buď to člověk přijme a naučí se takového člověka brát takový jaký je za cenu velkého sebezapření a velikánské lekce sebeovládání, anebo prostě odejde od toho pryč.
Když by to byl aspoň člověk, který to všechno udělá úmyslně a vy jste věděli, že se na něj můžete naštvat a vynadat mu, nebo ho vytrestat nějak karmicky, tak potom by to člověka i bavilo, byl by tam nějaký potenciál, že se to může změnit a nějak se to bude hýbat a měli byste šanci, že ten člověk vás chápe.
Ale tady, když víte, že ten člověk to nedělá úmyslně, ale prostě to dělá, nemůžete mu vynadat, vytrestat ho nic, protože by to stejně nepochopil a akorát byste mu ublížili, tak to nemá smysl a proto co jediné můžete se jen smutně dívat na to, jak se to rozkládá na prach před vašima očima. Pak už se jen rozhodujete co vás bude méně bolet, buď zůstat a ubližovat sami sobě za cenu toho, že nebude šance, že se to nějak zlepší, anebo odejít a sice to není hezké a nemělo by se to dělat, ale přeci jen neublížíte sami sobě a ten člověk, upřímně na vás zítra hned zapomene, protože už nyní neví nic o vás, protože cokoliv jste řekli tak zapomněl.
Tomu člověku neublížíte svým odchodem, on si vás stejně nebude pamatovat, jelikož jeho diagnóza je již prostě taková. Takže ani jemu/jí neubližujete, prostě ho/ji necháte, tak jak byl/a. Nebudete se plést do života a nebudete ještě víc zatěžovat tím, co jste chtěli také vy, protože nechcete jednostrannost a tady by ta jednostrannost byla na pořád.
Je to smutné si říct, že stejně ten člověk zapomene a nikdy se nezamyslí nad tím, čím vám třeba ublížil, nebo tím, co udělal špatně a vy jste zklamání a nikdy mu vlastně nebudete chybět. Aneb a pak se někdo diví, že člověk smutně kouká na to vše, co proběhlo a nevidí smysl v pokračování.
Ano, správné by bylo toho člověka přijmout takový jaký je a oddat se tomuto jednostrannému přátelství či vztahu a dělat ze sebe sluhu pro všechno a ještě vše odpouštět a vlastně dýchat za dva lidi. Fajn, to by bylo správné, ale asi pro andělské bytosti, kteří tady na Zemi ve výjimečném množství.
Zdroj obrázku: KROPÍKOVÁ, Marika. map-ricany.cz [online]. [cit. 5.8.2021]. Dostupný na WWW: https://map-ricany.cz/16-02-2021-poruchy-pozornosti-a-soustredeni-jako-dusledek-adhd-add/
[…] Zdrojem je zde klik Blog Sáry […]