Společné tajemství lidi pojí a sbližuje

Když prožijete něco s někým a dohodnete se na tom, že to zůstane jen mezi vámi dvěma a že to zůstane tajemstvím. Tak je to vlastně něco, jako kdybyste zakopali něčí mrtvolu společně a nikomu o tom neřekli.

Je to prostě tak, na to tajemství nejste sami a může Vás z toho těšit to, že to neužírá jen Vás. Je to prostě vás obou.

Když drží člověk nějaké tajemství sám, jen pro sebe, tak ho to může strašit ve svědomí tak, jako pomyslný kostlivec, který Vás může strašit a užírat zevnitř, ale taky nemusí. Záleží jak moc se s tím člověk vyrovná, přijme, pojme.

Jestliže jste na to dva a více lidí tak Vás vlastně toto tajemství svým způsobem pořád bude pojit, jelikož oba, či všichni víte něco, co ostatní ne a svým způsobem Vás to pojí a sblíží – minimálně na to tajemství. Což někdy je hodně silné pouto.

Můžete se pak s tím člověkem rozhádat, rozejít a už se nebavit, avšak vždy tam bude to tajemství, které jste spolu zažili a které tam máte společně a vlastně nikdy nebude vyzrazeno, pokud ten druhý ze vzteku, či nějaké pomsty si tu pusu na špacír nepustí. Však kdyby si tu pusu na špacír ten člověk pustil tak stejně by tak potupil, či odhalil i kus sám sebe, jelikož to tajemství se týkalo nejen Vás, ale i jeho samotného.

Sama za sebe mohu říct, že mám takhle víc tajemství s více lidmi se kterými jsem prožila něco o čem jsme se dohodli, že nikdy nevyzradíme a nepovíme dál.

Ctím to doposud a ctít to budu. Kdybych to vyzradila i přesto, že se s těmi lidmi nebavím tak si vůbec nepomůžu a těm lidem také ne.

Avšak vždy tato tajemství budou něco na co si s lehkou nostalgií a úsměvem rebelie vzpomenu. Něco, co se prostě stalo a vím, že to tajemství je jen naše. Je to super pocit rebela.

Nevím, jak ti ostatní, zda to vyzradí, nebo ne, nebo zda to budou ctít, netuším, nikomu do hlavy nevidím, však doufám, že si to pro sebe necháme nadále a bude to tak, jak je to doposud – utajeno.

V současné době taky mám tajemství s lidmi se kterými jsem v kontaktu a udržuji s nimi vztahy a tam sice taky nevím, kdo to kde poví, či nepoví, ale co by si ti lidé pomohli, kdyby to říkali dál? Ani sami sobě a ještě budu naštvaná já, tak za jakou cenu?

Můžu však říct, že ta společná tajemství, která mám s lidmi se kterými jsem v kontaktu a přátelském vztahu tak musím uznat, že to tajemství to naše přátelství, či vztah vždy upevnilo a spojilo.

Protože to je a bylo něco, co jsme zažili jen spolu a když si na to člověk vzpomene tak si vzpomene i na to, jak se to tenkrát stalo a že nás to stále sbližuje, že jsme prostě něco zažili a to bylo důležité.

Nejsem a ani nechci být sentimentální a upevňovat vztahy jen na tom, zda s někým mám tajemství či ne. Jen tím chci sdělit to, že ta společná tajemství s někým v mém případě vždy pomohlo sblížit a tak trochu i prohloubilo vztah, či přátelství s tím člověkem a prohloubilo důvěru.

Samozřejmě, že to tajemství může i tížit obě strany a můžou se cítit tak, že s tím člověkem je právě tohle tajemství pojí a přitom se v osobním životě vůbec nemusí a nevyhledávají se. Je na lidech, jak to pojmou a jak se k tomu postaví. Však jsem názoru, že vše co se stane a co s lidmi zažijete můžete pojmout z té lepší stránky a z té optimistické stránky. Vše je pro něco dobré a nemusí být nutně jen zlé.

Tajemství nemusí být nutně špatné, prostě je to jen o vás dvou či více lidech a myslím si, že pokud se na tom všichni dohodnou, či oba se dohodnete

U mě to funguje tak, že i kdyby na to tajemství někdy někdo narazil tak dokážu to obhájit tak, že se nikdo nic nedozví a ať se stalo cokoliv s kým mě to tajemství pojí tak vždy toto budu ctít a nikdy to nevynesu na povrch i kdyby se mě na to ptal velmi blízký člověk.

Jsem názoru, že tajemství jsou od toho, aby se držela v tajnosti, od toho jsou, jakmile je někde povíte ztrácí to to kouzlo tajemství. Když se tajemství provalí, či řekne tak už přestává být tím čím bylo a už je to prach-prostá informace, jako kterákoliv jiná. Ztrácí to kouzlo, je již pak jen zážitek, jako kterýkoliv jiný.

Lidé si to mezi sebou řeknou o tom, co se provalilo, avšak časem to přestanou řešit, řeknou si to a pak zas řeší něco dalšího a život jde dál. Pak tím pádem už vás pojí jen zážitek, už ne však ten pocit, že víte něco víc než všichni okolo a že jste prožili něco víc o čem nikdo neví a že to víte jen vy a ten druhý, anebo vaše partička lidí. Ztrácí to ten pocit rebelantnosti, zbyde už jen vzpomínka, zážitek a možná povědomí o tom, že se to někdy stalo vám, či vám všem.

Jak se na to téma díváte Vy? Máte nějaké společné tajemství s někým, anebo vše raději vyzrazujete?

 

Zdroj obrázků:

©2009 – 2017 FANSHARE. fanshare [online]. [cit. 29.9.2017]. Dostupný na WWW: http://www.fansshare.com/gallery/photos/12779162/elizabeth-gutierrez-el-rostro-de-analia-promoshoots/?displaying

OBRUSNÍKOVÁ, Petra. Evropa 2 [online]. [cit. 29.9.2017]. Dostupný na WWW: https://www.evropa2.cz/news/12-ohromne-jednoduchych-tajemstvi-pro-dokonaly-a-stastny-vztah-1128925

 

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *