Spontánní činy

Při procházce se svým blízkým přítelem se tak rozhlížíme a pozoruji lidi kolem a vidím, jak spoustu lidí žije tak rutinně, stereotypně. Opakují ty stejné činy, ty stejné pohyby a zapomínají na moment okamžiku. Pak jsou i lidé, kteří dělají stále to samé a očekávají jiný výsledek, což je cesta k zbláznění, protože nemohou čekat jiný výsledek, pokud nezmění své činy, avšak robí ty činy stále stejně, bojí se spontánního rozhodnutí či činu, který v tu chvíli cítí, že by bylo správné učinit.

Je tak jak k zbláznění to všechno, málo života je v lidech, chybí jim spontánní činy. Málo kdo se chová spontánně, málokdo udělá to co skutečně cítí v tu chvíli a bez ohledu na to, jak to vyplyne. 

taylor-swift-out-of-the-woods-video-dec-2015-billboard-650

Jen si představte kolik lidí by se v tu chvíli učinilo šťastnými, kdyby udělalo spontánně něco, co chtěli vždy udělat, anebo to co si skutečně přejí udělat.

Připomnělo mi to mě samotnou, když jsem dříve se obávala být spontánní. Bylo mi tak 14 let, kdy jsem se bála skutečně projevit, vždy jsem však spontánnost obdivovala a chtěla jsem tak jednat a chovat se, připadalo mi to, že spontánní lidé jsou svobodnější a šťastnější. Mě to tehdy nedovoloval strach, co tomu kdo řekne a jak by to vypadalo a zda bych tím něco nezkazila. Přitom nebylo čeho se bát, lidé dělají různé blbosti a mnohem horší, než jsem chtěla učinit já.

Připomíná mi to však můj jeden z prvních spontánních momentů, který se mi v životě neskutečně vyplatil a jsem za něj nesmírně ráda. Když mi bylo 15 let, tak jsem už dlouho toužila po tom být zrzavá. Nu a stále tak nějak jsem se k tomu neměla se tak obarvit a prostě, stále jsem to odkládala. Avšak, osudový a rozhodný moment pro mě byl, když jsem se tehdy pohádala se svou tehdejší platonickou láskou, jelikož mě nechutně odbyl a ušklíbl se na mě a já to velice těžce nesla a v tu chvíli jsem se zapřela, že není na co čekat a ten víkend jsem se obarvila na zrz jako symbol nového začátku a plnění si svých snů. A do teď toho nelituji, byl to suprový spontánní čin, který mě přivedl na tu cestu života, kterou jsem vždy chtěla kráčet.

Další skvělý spontánní zážitek, který jsem učinila bylo to, že jsem napsala svou první knihu Uzdravení. 12443227_1068152883195031_454482513_n

V tu dobu jsem byla nemocná s bulimií a psychicky špatně a já jen potřebovala se vypisovat ze svých pocitů. A chtěla jsem to všechno, co jsem prožila a co prožívám někomu říct a sdělit a povědět, že to je tak a tak a jednoho dne, kdy už jsem toho všeho měla dost, jsem začala psát a psala a psala. Pomáhalo mi to, přišlo to vše naprosto spontánně a když jsem byla v polovině knihy tak jsem si řekla, že to stojí za to to dokončit a dokončila jsem ji :). Do teď i nadále jsem za tento spontánní čin vděčná :).

Za tu dobu co mi bylo 15 let, jsem začala dělat spontánní činy. Přestala jsem myslet na to, jaké to bude mít následky a co tomu kdo řekne a prostě jednala. Dala jsem si za vzor spontánní lidi a jednala tak jako by jednali oni a napodobovala a vskutku se mi to dařilo a daří. Za tu dobu jsem se změnila z upjaté dívenky ve spontánní a leckdy nazývanou lehkomyslnou ženu. A upřímně ano, jsem svobodnější, jsem šťastnější a mám se lépe, tak jak jsem očekávala, je to osvobozující než něco v sobě dusit a zbytečně se dusit myšlenkami typu co by na to někdo řekl. Začala jsem jednat a jednám dle sebe a svých pocitů tak jak to cítím. Takže už jsem se odnaučila být vstřícná na někoho, kdo mi škodí a ubližuji, kdo mě pomlouvá, jednám tak jak to cítím. Nejde mi udržovat s někým falešné přátelství, když vím, že ten člověk se chová falešně. Ale tak to si myslím, že dokáže spousta lidí :).

Na spontánnosti je osvobozující to, že činíte místo myslíte. A já jsem vždy razila heslo, že je lepší se chopit příležitosti to hned udělat, než si pak vyčítat to, co jsme mohli udělat, avšak neudělali jsme to. Už nikdy jsem v životě nechtěla litovat činů, které jsem neurobila, avšak jsem měla příležitost. Proto si nenechávám propásnout příležitost mezi prsty a reaguji tak jak život přichází. Tak jak to cítím, má to výhodu a to v tom, že je to upřímné a nic si nenalhávám.

Může to ten druhý pochopit jinak, ano jsem si toho vědoma, však myslím si, že není lepšího žalobníčka než upřímný čin od spontánního člověka, když ten čin to poví sám za sebe a není třeba slov.

Nikdy totiž nevrátíte příležitost, která Vám utekla a už se třeba nikdy nebude opakovat. Nikdy nevíte kdy to bude naposled co se tohle může stát, či kdy toho člověka vidíte, tak se chopte toho života a jednejte tak jako, kdyby to mělo být naposled a s chutí a radostí.

Budete tak působit živelněji, víc atraktivněji, sexy a šťastněji, nu vlastně šťastnější a uvolněnější mysl mít budete, to Vám mohu už dopředu napovědět :).

Mohu Vám spontánnost jedině doporučit, je osvobozující a upřímná :).

Děkuji za báječnou inspiraci, která mě k tomuto článku dovedla a díky psaní tohoto článku jsem si uvědomila sama sebe. Děkuji.

 

Zdroj obrázku: SWIFT VEVO, Taylor. Youtube.com [online]. [cit. 3.1.2016]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=JLf9q36UsBk

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *