Stejný problém – jiný přístup a řešení

Když máte problém, tak ho obvykle člověk řeší, až když nastane. Aspoň tak to mám já a řeším si to tak, jak já uznám za vhodné.

Hodně lidí si asi myslí, že já žádné problémy neřeším, nebo neřeším takové ty nechutné ponižující věci a problémy, které s životem jdou ruku v ruce. Protože si asi lidé myslí, že dokážu být stále nad věcí. A ano snažím se o to, být co nejvíce nad věcí a nerozhodit se hloupostmi v životě, které přicházejí stále a stále a to že vypadáte jako ideálně šťastný člověk z Vás ještě nedělá člověka, který se nepotýká i s ponižujícími věcmi v životě, nebo s nechutnými problémy, anebo že všichni znají Vaší hodnotu.

Problémy v životě přicházejí stále a budou chodit, záleží na každém, jak se k němu bude stavět a jak se ho chopí. Každý si to stejně řeší po svém a hodně lidí ani radu nepotřebuje, jen se Vám chce pochlubit se svým ideálním postupem na řešení problému. A když ho neví, tak se Vás zeptaj, co byste dělali Vy, aby to od Vás mohli okopírovat a udělat to tak, že jste jim to sice neporadili, avšak oni k tomu dospěli sami.

Přitom ve skutečnosti by je to ani nenapadlo, avšak ta pýcha tolik bolí na to, aby byla pokořena a proto se to robí takto šalamounsky a jakože „nenápadně.

Nemám nic proti tomu, když se člověk inspiruje, anebo dá na mou radu, lichotí mi to a jsem ráda. Opravdu.

Avšak jen trochu nechápu, proč to lidi robí takto složitě, když přitom mě by vůbec nevadilo, kdyby prostě za mnou přišli, poklábosili bychom si o tom, když by chtěl/a radu tak jí dám, můžu říct svůj názor a svůj úhel pohledu a to zda na mě dá, či ne, je na něm/ní. Když dá na mou radu, budu ráda a bude mi to lichotit, když ne zlobit se nebudu, jelikož vím, že ten člověk jedná nejlépe jak umí v tu chvíli a chce urobit to nejlepší rozhodnutí.

Nemusí se to robit složitě, jde to jednoduše a člověk se nemusí za nic stydět.

Však zaujala mě v životě jedna věc a to ta, že když si vybavíte dva lidi, kteří mají stejný problém. Nu a je to prostě takový nechutný problém za který se třeba i někdo může stydět.

První člověk S to vyřeší radikálně, rychle, během jednoho dne. Je to prostě nechutné, tak to vyřeší nechutně a je hotovo, po další dni má klid a vystaráno a může se věnovat tomu, čemu chce a robit si radost.

Kdežto druhý člověk taky cítí, že to je nechutný problém, avšak nechce nebo nemá sílu to řešit, nevěří si natolik, aby dokázal říct NE věcem, nebo lidem, kteří mu ubližují a tak se v tom plácá a plácá, přitom ví, že to nikam nevede a nechce to ve svém životě, avšak plácá se v tom a už ani nevím z jakého důvodu a ještě si myslí, jak dělá dobře pro všechny strany. Pak se o tom pobaví s tím prvním člověkem a ten vypálí to svoje řešení a že se tím taky setkal, ale nezabýval se tím víc jak jeden den a bylo hotovo a pořešeno. Prostě měl a má jasno co ve svém životě chce a co ne a tím to haslo, může se posunout v životě dál, anebo si jen užívat klidu toho, že nemusí řešit něco, co je nechutné řešit a staví to člověka do ponižující role.

Nu tady je zajímavý ten kontrast, jak se dva lidi setkají se stejným problémem, avšak jak se k tomu každý staví úplně jinak, je to fakt zajímavé a celkem mě to přivedlo na tuto skvělou myšlenku, že nikdo tu na světě není stejný a i když si o některých lidech myslíte, že jsou stejní, tak nejsou a nikdy nebudou. Je nádherná ta rozmanitost toho, jak se kdo k životu umí postavit a postarat se.

Já třeba zastávám ten názor, že pokud je ke mně někdo nechutný, tak já jsem taky vůči němu, aby pochopil, že takhle ne.

Když řeknete, že komunikovat s někým je pod Vaší úroveň, tak se nikdy nemůžete s tím člověkem domluvit, jelikož on Vám na Vaší úrovni rozumět nebude. Komunikuje sice hrubě, vulgárně, nebo oplzle, ok, ale nepochopí Vaše slušné fráze a Vaši mluvu, pokud mu chcete vytyčit hranice, musíte na něj použít mluvu takovou, aby pochopil co mu chcete sdělit.

Když jedete do cizí země, taky tam musíte používat jejich jazyk a stejně tak lidé co se stěhují sem.

Dříve jako holka jsem byla učená právě tomu, že s některými lidmi se bavit je pod mou úroveň, avšak já s tím nemohu souhlasit. Nelíbí se mi představa se takhle nad někoho povyšovat a i když ten člověk komunikuje nějakou úrovní tak komunikuje a pokud já chci, aby mi porozuměl a pochopil mě – zvláště pokud jde o mé hranice, tak budu muset použít jeho zvyky, fráze a jazyk na to, aby měl pochopil.

Když mě nepochopí bude to zkoušet dál a dál a víc, protože bude chtít vidět reakci, kterou mu tím, že se „povznesu“ nedám.

Je fakt, že leckdy za mnou přicházejí lidé s tím, jak si neví s něčím pomoci, ale je to takové to na očko, abych je politovala, přitom oni jsou snad leckdy i rádi, že mají co na řešení a ještě jim to snad lichotí. Nevím, toto nějak přestávám chápat, ale nikomu to neberu, starám se o sebe. Když jim některé problémy a problematičtí lidé lichotí tak prosím, je to každého věc. Však nevím proč mi to vlastně říkají a proč mě vlastně žádají o radu, když se jen chtějí buď politovat, anebo pochlubit tím, jak se vlastně plácají v něčem, s čím mi přijde že není dobré se chlubit vůbec.

Stačí mi jen vědět to, že když se to stane mě, vím jak to řešit, svým rázným a nemazáckým způsobem, mám vystaráno. Když mi toto někdo řekne, tak vyslechnu, poradím, možná i povyprávím svých pár zkušeností v tomto ohledu ze života a jedu dál. Nelituji, neumím to, neumím se nad tím rozplívat, nad něčím, co mi přijde jako hanba, nejde mi to od srdce, pardon, vidím pár věcí jinak.

Poradím, povyprávím, vyjádřím se, pokud o to ti lidé stojí, avšak nepolituji, neumím to a nebudu to rozebírat do bezvědomí něco, co si myslím, že je oplzné, nechutné a vůbec ne k chlubení.

Co člověk, to názor a to způsob, nikdo nejedná stejně a to mi to dalo. Děkuji za to.

Zdroj obrázku: DOLGACHOV. 123rf.com [online]. [cit. 23.2.2018]. Dostupný na WWW: https://cz.123rf.com/photo_67412193_p%C5%99%C3%A1telstv%C3%AD-rozmanitost-etnick%C3%BD-p%C5%AFvod-a-lid%C3%A9-koncept-mezin%C3%A1rodn%C3%AD-skupina-usm%C4%9Bvav%C3%A9-mu%C5%BE%C5%AF-p%C5%99es-b%C3%ADl%C3%A9.html