Štěstí bez vnějšího přičinění

Člověk neustále něco shání, něco neustále popohání, nebo dohání, jen pro to, aby se cítil šťastně. Sleduje vnější vlivy a okolnosti. Protože se stále zdá, že je nepříznivě na cokoliv, na něco co člověk chce, protože pořád se to zdá, že není „vhodná doba“.

Ale ono tohle všechno s prominutím k čertu s tím. Všechno tohle jsou jen hlouposti v hlavě. Na štěstí neexistuje vhodná doba, štěstí prostě je, anebo není. Nic mezi tím.

K čertu s těmi kecy typu, že jednoho dne budu šťastný a jednoho dne bude správná příležitost. Není to pravda. Kdy jindy být šťastný než zrovna teď?

Každý z nás jsme jen člověk a máme v životě toho mraky na řešení, nikdo z nás nemá na růžích ustláno, každý z nás má nějaký ten strach, negativní temnou stránku, nějaký vleklý problém, nebo něco, co se nám zrovna v životě nelíbí a neklape to. Ale když bychom jen čekali na to, kdy bude líp, tak by se člověk taky nikdy nemusel dočkat.

Štěstí není o tom neustále čekat, až se něco uklidní, nebo že se něco nějak samo změní. Je to o tom najít štěstí v životě který má člověk nyní i kdyby to byla maličkost, i kdyby to bylo jen něco miniaturního, štěstí je v hlavě.

Buď si ho člověk v sobě vyrobí a má jej v sobě, anebo jej nemá, protože vnější štěstí obvykle nemívá trvalý charakter.

Za sebe mohu říct, že jsem typ člověka, který je optimistický, ale někdy moc se nechám ovlivnit negativními vlivy okolí a mám tendenci se tím zahlcovat. Chvíli být v klidu a šťastná a pak se trochu obávat toho, co bude dál. Protože vím, že nic není trvalé, tak chvíli je člověk v klidu a radostný, tak se pak obává, kdy mu ta radost skončí a přesně taková jsem já.

Čím víc proti něčemu špatnému bojuji, nebo něčemu vzdoruji tím spíš mi to naložilo další lekci a přitížilo podmínky, tím spíš to vše bylo těžší. A já si tak řekla „mám se nad tím rozčilovat, vždyť mi to přijde, že mě to tak akorát má naštvat, ale já nechci.“ Řekla jsem si, že se prostě nechci rozčilovat, stejně to neovlivním, stejně neovlivním průběh toho, ale můžu ovlivnit svůj postoj.

Všichni kolem mě jen nadávali, rozčilovali se a stěžovali si, jak je všechno na lejno. Když se mě zeptali, tak jsem vždy řekla, že se mám fajn, anebo skvěle. Po nějakých dnech mi bylo až lehce trapně, když všichni kolem mě jsou negativní a já se cítím skvěle i v době, kdy bych měla být negativní. Ale já se prostě cítila a cítím skvěle, čím to?

Každý se už jen nemohl dočkat, až se situace napraví a zlepší, už odpočítávaly hodiny, kdy už a já si tak řekla „proč se zas tak ženete, ještě nedávno jste tenhle klid chtěli mít a teď už zas se ženete dopředu.“

Ale tak přeji jim, aby se jim jejich touha vyplnila a brzy se to uklidnilo k lepšímu, přeji, ať jsou šťastní.

Abych pravdu řekla tak ta doba mi přinesla něco krásného, co jsem sama v sobě postrádala nějakou dobu. Našla jsem sama v sobě ten pocit štěstí. Ani nevím jak přesně to přišlo, ale přišlo, došlo mi to v hlavě.

Uvědomila jsem si, že okolnosti změnit nemůžu já jakožto jediný človíček a pidižvíček. Ale můžu zaujmout postoj, který mi pomůže se cítit dobře. A tak jsem začala život brát tak, že tohle vše je ten dostatek času na který všichni nadávali, že jej nemají. Nyní čas je a pro všechny.

Uvědomila jsem si, že mám čas sama na sebe a na věci, které jsem dříve odbývala, nebo jsem je neprocítila natolik. Nyní si to užívám a beru to v pohodě, beru to všechno z té lepší, pozitivní stránky.

A pochopila jsem tu věc, že štěstí je opravdu přístup k životu. Že můžete být šťastní bez vnějších přičinění, prostě jen jste šťastní. Pochopila jsem, že nemusím nutně být nonstop na příjmu a že nemusím se o všechno podělit se světem a svůj život vystavovat na internetu, že leckteré prožitky tam prostě ani do fotografie zakomponovat nejdou. Že všechny je má člověk v srdce a ve své paměti.

Ty pocity Vám nepřenese jediný smajlík na internet. To prožijete a máte je v sobě, cítíte je, hřeje vás to. Život není ideální, ani můj není ideální. Avšak to neznamená, že nemůžu být ani na chvíli šťastná.

Ten pocit, kdy ráno vstáváte v klidu, den prožijete v klidu, vše si krásné stihnete a večer se cítíte příjemně a zdravě unaveni. Krásné prožitky, hřejivý líbivý pocit, krásné obejmutí, polibek, hezká procházka, pocit že můžete mluvit s někým o všem možném, důvěřovat si, vyslechnete, dáte radu a ona fakt pomůže, člověk i díky tomu změní přístup, mít na sebe čas, radovat se, smát se, odpočívat s někým, relaxovat a to nejdůležitější mít rád sám sebe. Mít se rád natolik, že si dopřejete něco neřešit, něco vypustit, mít sám na sebe čas a jednat dle toho jak se cítíte. Dovolit si být sám na sebe hodný a ten vnějšek tak trochu na chvíli utlumit a slyšet hlavně sám sebe a své srdce.

Věřím, že tohle všechno mě posunulo správným směrem a děkuji za to.

Zdroj obrázku: PICUKI. Picuki [online]. [cit. 3.4.2020]. Dostupný na WWW: https://www.picuki.com/tag/P%C5%99%C3%A1n%C3%AD

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *