Strach z odevzdání se

Na úvod, když si prožijeme v životě něco velice pozitivního, co nás dopovalo šťastnými pocity a my jsme ani nepředpokládali v tom nejhorším snu, že by to mohlo být jinak tak se nebojíme odevzdávat, protože jsme se tomu štěstí odevzdali úplně a žijeme tím a je to nádherný pocit.

Problém však nastane, když se to štěstí rozpadne a my tak upadneme na tvrdou zem, jelikož jsme sami sebe odevzdali.

Zvedneme se, oklepeme se, avšak už jdeme s tím strachem, že už se odevzdávat bojíme a ani nechceme.

Najdeme nové štěstí, které se tváří velice podobně jako to předchozí, však my už na něj nereagujeme stejně, reagujeme možná podrážděně a možná trochu vyhýbavě a stahujeme se do sebe, jelikož už se nechceme zas klamně a zaslepeně odevzdat někomu a zas dopadnout stejně.

7be1bfa615_93328462_o2

Vesměs to vše pramení ze špatné zkušenosti z minulosti, dokud v sobě nemáme zpracovanou minulost tak nás strach a zklamání z minulosti budou ovlivňovat.

Dokud se bojíme, naše minulost nás má v hrsti a jsme jejím otrokem.

Ve své podstatě se lidé ani tak nebojí toho štěstí, to si naopak moc přejí, však se bojí toho, co bude následovat potom a bojí se toho, že to skončí, změní se to a oni zas dopadnou na dno a zklamou se sami v sobě.

Takovým člověkem může být každý z nás, nikoho tímto nevyčleňuji, toto je totiž velice časté téma mezi lidmi a velice časté, když s někým navazujete vztah, jelikož hodně lidí právě z tohoto důvodu se vyhýbá lidem, anebo vážnému partnerskému vztahu. A pokud jsou v tom svém názoru zakořenění hluboce tak je s nimi těžké pohnout. Ačkoliv si tito lidé asi nejvíce přejí tu krásnou a důvěryhodnou lásku do svého života, však nedokáží ji tímto správáním přijmout. A proto i když tací lidé dostanou po karambolech života do svého života již důvěryhodného člověka tak ani tak už mu nevěří a nechtějí mu obětovat a odevzdat svůj život a proto, když je ten člověk vyloženě zapřený ve svých přesvědčeních tak takové setkání končívá tak, že buď navážou nezávazný milenecký vztah, přátelství s výhodami, anebo se jejich cesty rozejdou.

Avšak je to smutné, protože se tak trápí především ten člověk. Ten člověk, který se bojí odevzdat stále žije jako otrok své minulosti a trýzní sám sebe. Nikdo mu neříká, že ten strach má překonat hned – i když tak se toho strachu zbavuje úplně nejlépe. Však může ten strach překonávat postupně a kor se správným člověkem se toto překonává úplně skvěle, jelikož to chápe a pomáhá nám na té cestě překonávání strachu.

Ano, vím jak strach z odevzdání se může život ovlivnit negativně a jak člověk sám v sobě trpí dokud to nepřekoná. Však dá se to, se správným člověkem se dá všechno.

Strach z odevzdání je jako hlavní brzda vašeho života. Tak moc si přejete něco krásného do svého života, ale tím strachem si to brzdíte, aby Vám to do života přišlo. Jste tak sami proti sobě. Jste jakoby uzavřená nádoba, která si přeje, aby jí někdo naplnil, avšak jak když je uzavřená.

Velice chápu, že se bojíte, ale nezapomínejte na ten fakt, že tak stojíte v cestě ve štěstí sami sobě. Ne každé štěstí je pomíjivé. A ne všichni jsou tací „zmetci“ aby Vás jen zklamávali a podváděli.

Na tenhle strach a pocit jsem byla expert po většinu života. Jelikož jsem člověk ve kterém se zklamání drží zatraceně dlouho až mě to mě osobně štve na sobě, tak co s tím nadělám, pracuji na sobě jak se dá, avšak už to tak ve mně asi je. Hodně dlouho mi trvalo než jsem v sobě zpracovala zklamání a začala někomu znovu věřit, i když to tak možná veřejně nevypadalo, nebo hodně lidí si myslelo, že snadno někomu uvěřím, že jsem naivní. Nebylo tomu tak, dovnitř mě nemohli ti lidé vidět a nevěděli, že ve skutečnosti jsem se snažila svůj strach překonávat a byly to mé osobní pokroky a že jsem se jen nepoddávala svému strachu.

Po každém zklamání v životě se mi tenhle strach ozval a chtěl mě přemlouvat, ať se nikomu nezavazuji, neodevzdávám a nikomu nevěřím. Bylo to smutné, snažila jsem se tomu strachu nevěřit a věřit spíše v lidi a v dobro v lidech. A to, že mě někdo zklamal ještě přeci neznamená, že všichni ostatní jsou stejní a musí mě zklamat též.

Někdy mi skutečně trvalo déle i několi měsíců než jsem ten strach v sobě překonala, kor po činech jako finanční podvod, nešťastná láska, podvod v partnerském vztahu, lež ve vztahu a podvod na mou rodinu.

Avšak dala jsem sama sobě čas a zapracovala na sobě, nechtěla jsem se vzdát štěstí, které mě čekalo v budoucnosti a nechtěla jsem svůj život odevzdat strachu a udělat tak šťastné lidi ti, kteří zklamali a tím můj strach spustili znovu. To byla pro mě primární motivace. A za to těm lidem děkuji, že mě tak nakopli se sebou něco dělat.

Asi tento strach mě bude doprovázet životem dál, avšak je jen na mě jestli se mu poddám, nebo ne a jestli tomu strachu budu věřit, či ne. Bojuji s tím a budu s tím bojovat nadále. Vím, že ten strach mě chce chránit před zlými lidmi a před zklamáním, což respektuji, avšak nechci, aby to ovládalo můj život a omezovalo mě to kvůli minulosti, která je již dávno pryč a já mám sílu se z toho všeho oklepat a žít dál.

A co Vy máte také strach z odevzdání se? Anebo ne? Zažili jste ten strach vůbec někdy?

 

Zdroj obrázku: ALAPE. blog Alape [online]. [cit. 13.5.2016]. Dostupný na WWW: http://alape.blog.cz/1306/uzavrenost

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

2 komentáře Strach z odevzdání se

  1. Mirek napsal:

    Ahojky Sári, tak nedá mi to Ti něco k tomu článku napsat. Strach v člověku neustále zůstává i když jak píšeš, člověk by měl hledat štěstí dále. Ale jak můžeš zapomenout na ten strach, když to zažiješ znovu a znovu. Jak už má člověk potom věřit a má problémy a strach navázat nový vztah? Pokud to je jednou, tak budiž a pokud je člověk mladý. Jaký máš návod pro lidi, kteří těch zklamání prožili více? Jak se mají zbavit strachu? To tady nemáš. A taky ti lidé třeba už nejsou nejmladší. Strach člověka ovládá, nový vztah už nový nenaváže, protože už má obavy jak to dopadne. Zůstane sám a život už neprožívá, spíše ho štve. Mirek

    • SML napsal:

      Ahoj Mirku,
      nevím kam stále míříš těmi komentáři. Dle toho, co píšeš mi přijde, že se strachu poddáváš a nic s tím neděláš. Promiň, ale je to můj dojem, do hlavy ani do srdce Ti nevidím, tak pokud je to jinak oprav mě.
      Na strach se samozřejmě zapomenout nedá, to neříkám, že by se mělo na strach zapomenout, avšak podotýkám to, že by člověk měl ten strach přijmout a zkusit si uvědomit vlastně proč má ten strach a před čím ho ten strach vlastně „chrání“, vzít si z toho něco pozitivního, avšak nedovolit, aby ten strach člověka omezoval v tom co chce. I to se stává, že hodně lidí se panicky bojí něčeho, co vlastně potřebují překonat proto, aby mohli být šťastní. Tohle není zrovna pro každého snadné a spousta lidí se tomu nepostaví, což je pravda a musím to uznat ze svých pozorovatelských schopností. Avšak jsou stále i lidé, kteří se tomu strachu postaví, nehledě na to jak dlouho už se bojí, nebo nehledě na to co už prožili, jelikož si tak moc přejí být šťastní, dejme tomu chtějí ten vztah jak Ty sděluješ a tak aspoň zkusí navázat nový vztah, ačkoliv se toho dlouhou dobu báli a už jen tím jedním krokem ten strach překonávají, pak samozřejmě překonávají dál, když se s tím partnerem sejdou, když se poznávají, když se začíná ten vztah mezi nimi prohlubovat, jak duševně tak i intimně, tyhle všechny kroky se pak dějí a člověk svůj strach překonává a vlastně je i šťastný, jelikož překonal sám sebe a díky tomu je nyní šťastný.
      Strachu se zbavit jak Ty chceš slyšet jedině tak, že jej překonáš, že i když máš strach tak do toho, čeho se bojíš půjdeš tomu vstříc.
      Jsem názoru, že i člověk po hodně zklamáních a i starší člověk si může najít vztah a drahou polovičku, nemusí zůstat sám. Sami zůstanou ti, kteří se strachu poddávají a Ti, kteří to vzdají s tím něco dělat. Omlouvám se, ale je to tak a je jedno kolik těm lidem je zda jsou starší, mladší. Znám jak starší lidi, kteří se radši poddali strachu z nového vztahu a zůstali tak sami, teď je to samozřejmě štve a ten strach je silnější, avšak jsou tak sami proti sobě, ani nezkusili ten strach překonat. A pak taky znám mladé lidi především tedy mladé muže, kteří sice mají méně bolestných zkušeností, ale přeci jen nějaká byla, avšak i potom se bojí ženu oslovit a navazovat vztah, tudíž je hodně mladých a osamělých mužů, které sice samota štve, ale nehodlají s tím nic dělat, protože svůj strach odmítají překonat.
      Nehledě na věku to je.
      SML

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *