Syndrom sebestřednosti druhá část

Dny plynuly. Doktor své stránky sledoval a nadále přispíval, jelikož věděl, že se mu to vyplatí, když bude o své práci psát a může uvědomit spousty lidí o problémech v lidské psychice, nebo i něco, na čem mohou sami zapracovat, aniž by museli ihned za ním do ordinace.

Doktora po čase oslovil jiný doktor též z oboru, jelikož byl jeho pravidelný čtenář jeho příspěvků tak jej oslovil a pochválil za skvělé informace a práci. Nabídl mu, zda by mu mohl vytvořit taky takové stránky, že ho odmění a že zda by mu pomohl, samozřejmě, že doktora uvede jako pomocníka, taková nabídka ke spolupráci. Doktor to přijal, jelikož pomáhání lidem je jeho parketa a radost. Vytvořil to co chtěl a to co uměl pro toho jiného doktora a bylo to parádní, byl nadmíru spokojen a tak si na počest udělali fotografii, která měla zpečetit jejich spolupráci, aby oběma to přineslo víc klientů a uznání.

Po pár dnech od zveřejnění této spolupráce se to dověděl doktorům bývalý zdravotní bratr, který doktorovi zavolal, doktor nevěděl kdo volá a tak automaticky zvedl telefon a představil se. Zdravotní bratr mu slizce a arogantně řekl do telefonu „Žárlíš na mě, že nemůžeš spolupracovat se mnou? A proto ze zoufalosti spolupracuješ s doktorem Y?“ Doktor to položil, neměl zájem se o tomhle vůbec bavit. Veškerá komunikace s ním po zkušenostech mu připadala jako ztráta času a obtěžování, které se neustále táhlo a domluva tu nebyla možná, jelikož doktor nechtěl další jeho hysterický výjev ať už osobní nebo po telefonu. Trápili ho ty lži, které zdravotní bratr šířil, jen nevěděl jak se tomu má bránit. Vyčítal si, že mu nevěnoval více pozornosti, že se k němu asi nechoval nejlíp, ale zas nemohl přijít na to, že by se k němu choval ošklivě. Nevěděl čím by se ho něco mělo tak dotknout, že ho takto atakuje v průběhu času.

Přemýšlel nad tím po večerech i nocích, kdy měl čas na přemýšlení, pokud se to snažil chápat hlavou tak jako celou svou práci tak na nic nepřicházel. Zkusil se tedy do něj vcítit, zkusil to srdcem pochopit, promítnul si veškerou jejich spolupráci od začátku až do rozdělení cest. Cítil z něj hodně citů, až lásky, kterou netušil, že k němu bratr mohl cítit. Tím rozdělením cest ho jen utvrdil v jeho zapšknutí a nesrovnání se se situací a nechal to gradovat tím, že na jeho výjev nereagoval. Ostatně i to, že ho nechal hysterčit a nehádal se s ním tehdy tak už tehdy to v něm gradovalo, aby to příště bylo ještě vygradovanější.

Doktor to zkusil po dobrém, sám od sebe kontaktoval bývalého zdravotního bratra, který mu sice odpověděl až po 3 dnech, ale odpověděl, zda se chce sejít a že by si měli to všechno vyříkat. Bratr sliboval jeden termín, který pak odvolal pár dní předem. Pak se domluvil o dva měsíce další termín, ten též odvolal až když se doktor zeptal zda to setkání platí, zda s tím má počítat. A když se doktor zeptal na potřetí, zda vůbec bude mít čas se sejít a vyříkat si to, tak bratr řekl, že je strašně zaneprázdněný a bohužel na něj nemá čas. Doktor pochopil, že o setkání nestojí a nechal to být, sedl si ke svému počítači a začal psát o svých poznatcích článek a pojmenoval tak novou diagnózu, kterou nazval Syndrom sebestřednosti, doufal, že aspoň takhle pomůže zdravotnímu bratrovi a všem lidem okolo, že jeho zkušenosti a poznatky budou k něčemu dobré a prospěšné. A doufá, že jednoho dne se bývalý zdravotní bratr uzdraví a bude zas v pořádku, je to totiž velmi zákeřná psychická nemoc se kterou se těžko bojuje pokud o to ten léčený pacient nestojí.

Doktorovi od té doby přišli ještě další nejapné poznámky na jeho práci, poštvávání lidé, odvádění klientů pryč, pomluvy. Doktor to nechal být, věděl, že je každého věc zda k němu chce nebo nechce chodit na vyšetření a léčení, je to každého svobodná volba a rozhodnutí a zda se rozhodne dle někoho nebo ze svobodné vůle je každého věc.

Po pár měsících jako kdyby toho nebylo dost, opět přišel od pána bývalého zdravotního bratra nemilá zpráva s fotografií.

Že údajně se milenecky schází s jeho bývalou ženou. A k tomu popisek „Já vím, že teď strašně na mě žárlíš, ale to víš lidi se vždy budou mít rádi a lásce neporučíš, ať už budu s jakoukoliv tak vždy pro mě Ty budeš číslo jedna, neboj se.“ No co na to říct, doktorovi už to přišlo komické a nechápal ani proč mu to jako posílá, když se svou bývalou ženou už dávno není rozešli se v dobrém po domluvě.

Doktor si tak říkal, proč tohle dělá, proč se takhle linčuje a trpí, když by to vyřešila rozumná domluva, pokud by chtěl tak i léčba u něj, že ho klidně bude léčit, ale ať už takové věci nedělá, že je to zbytečné. Zeptal se tedy na radu svých přátel co s tím má dělat. Ovšemže dostal radu, ať to dá na policii a všechny materiály ať poskytne, že je to trestny čin. Dál ať to ignoruje. A pak ať si něčím udělá radost a tohle vůbec nečte. Až jeho současná manželka mu řekla radu „Drahý buď to řeš aktivně tím, že to dáš na policii, anebo se tímhle už vůbec nezabývej, nic mezi protože pak se trápíš a to je to co on chce a já zas nerada vidím, jak se trápíš, máš krásný, šťastný a spokojený život, co by za to jiní dali a zrovna on co by za to dal, stejně to všechno dělá kvůli tomu, že je sám nesrovnaný se svým životem.“ Poděkoval ji a dal na její radu, uvědomil si, pochopil. Začal se více věnovat své ženě, přátelům, častěji chodil ven mezi lidi, bral internet okrajově, svou práci miloval, ale také uměl si říct, že dnes už je padla a je čas na zábavu. Naučil se uspořádat si priority a práci nechávat v práci a doma byl milující muž a manžel. Sice to jeho problém nevyřešilo s tím bratrem, ale naučilo ho to víc vnímat život a ocenit to, co má a že se nemusí trápit kvůli jednomu neuzdravenému pacientovi, který ani o léčbu nestál.

Co si o příběhu myslíte Vy?

Zdroj obrázku: MACKENZIE BAUGHMAN. pinterest.com [online]. [cit. 5.7.2019]. Dostupný na WWW: https://cz.pinterest.com/pin/485614772301872347

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *