Tak ne

Dokud člověk neví na čem doopravdy je, tak Vás to všechno baví. Vyloženě Vás to baví se snažit, o něco bojovat, snažit se, být milý, vstřícný, kdykoliv pro druhého, vždy vyslechnout, mít rád, být oporou, podporou, dát možnost se svěřit, být vrbou a parťákem do nepohody, být tím, co zrovna dotyčný/á potřebuje. Je to nádherné a baví Vás to, protože věříte, že jednoho dne se Vám to vrátí a opětuje. Ale když tomu tak není a Vy jste vyvedeni do pravdy s tím, že to opětováno nebude.

Jasný v tu první chvíli Vámi projede šok, hněv, naštvání, pak smutek, lehčí depka a lítost nad tím, že to vše bylo zbytečné a proč jste to vlastně dělali, když z toho nic nemáte. Je Vám líto Vaší snahy, sebekontroly, lásky, citů, ochoty, míru a hlavně času který jste do toho investovali a dávali jen tak.

To všechno je najednou na nic. Ano z duchovního hlediska platí, že to, co dáváte se Vám jednoho dne vrátí zpět aneb princip karmy, ale říkáte si „kdy se mi tohle dobré vrátí?“ a asi pravděpodobně to nebude od stejné osoby, které jste to dávali vše to krásné a dobré, pro kterou jste tu byli kdykoliv a čímkoliv by si přál. Asi to přijde od jinud, od někoho jiného, kdo toto krásné dokáže opětovat, ale asi to nepřijde ze stejné strany, kam to člověk dával a odkud doposud nic na-oplátku nepřišlo. Smutné, ale pravdivé.

Avšak víte co, kdy tak nad tím člověk přemýšlí, jak se to všechno opakuje a když tohle vše člověk ví, že se může zase snažit na novo a bude to stejně tak nejisté a nijaké bez cíle jako to bylo doposud tak to člověk radši nechá být, nechá toho člověka napospas životu. Protože to tak dotyčný chce a tak mu je dopřáno. A tak si člověk říká na co se tím vším vlastně trápit, jasné hodinu si sami pro sebe zanadáváte, den či dva smutníte a možná si pobrečíte, ale pak si tak říkáte „mám já tohle vůbec zapotřebí?“ A když dojdete k tomu, že vůbec a že se můžete mít v klidu a dobře tak si pak rozmyslíte jaký k tomu zaujmete postoj dál.

A člověk si tak řekne „Odpustím si, že jsem se snažil na špatném místě a místo trápení budu v pohodě.“ Protože je to tak, člověka časem unaví se stále trápit nějakou dobu pro někoho. Protože to je to samé dokola a opakuje se to. Tak na co si pořád ničit náladu někým, kdo si ji pro Vás ani jednou nezničí?

Tak co, vlastně to ani nepocítí ten člověk a proto je dobré tohle vše udělat sám pro sebe, pro svůj klid a být sám na sebe hodný. Dopřát si klid, pohodu a to co má člověk rád, aby se cítil líp. Zkusit to brát, jako konec někde tam, kde to nevedlo, ale zároveň se otevírají nové dveře budoucnosti, které povedou dál. A tam je již vyšší šance, že se najde to, co člověk chce a hledá a možná najde i tu opětovanost. Jasný, není tam záruka ničeho, ale pořád je lepší nějaká naděje, že to tam můžete najít, než když budete zůstávat v něčem, kde máte rovnou dáno najevo, že ne.

Tak jako co, radši to riziko, risko a jít do neznáma, tam se to dá najít a taky nemusí. To k tomu už patří.

Však upřímně proč by mě měl trápit někdo, kdo se pro mě nikdy netrápil a ani trápit nechce? Proč bych se pořád měla točit v nekončícím kruhu, který se pořád jen točí a nemůžete z něj vystoupit, čím víc se točí a čím dýl tím víc je Vám špatně a zákonitě z něj vypadnete a byli byste hloupi, kdybyste do něj znovu a znovu vstupovali, akorát si budete ubližovat.

Nyní dávám za pravdu některým umělcům – některém vztahy jsou opravdu jako kruh, točíte se v nich, ale nikam se neposouváte, stejně tak je to s lidmi v přátelství nebo vztazích. Ať děláte co děláte pořád se jen točíte a je těžké tomu člověku odolat, ale jednoho dne se prostě dotočíte a už do toho kruhu vstoupit nechcete, jelikož je Vám natolik špatně, že už je Vám přednější klid.

Tak prosím. Udělejte to pro sebe a ať ti lidé klidně koukají na to, jak od nich odcházíte a jak jste v klidu a jak je máte na háku. Jen ať to vidí, že půjdete jinam, tam kde vám city opětuje a tam kde si Vás budou vážit. Jen ať to vidí a může se chytnout za nos.

Protože kruh baví nějakou chvíli, může bavit i dlouhou dobu, ale jednoho dne se to dotočí tak jako kolotoč na pouti a na Vás je zda budete platit svými silami místo peněz za další jízdu. Na co se trápit, na co? Radši se odreagovat, posílat to do háje a zaměřit se na něco příjemného v životě a ať ten člověk klidně vidí na Vás změnu a tu pozná, protože byl asi na něco zvyklý a když uvidí nyní, že máte nadhled, tak je to jedině dobře. Uvidí nezávislou osobnost, která se nepotřebuje nikomu vnucovat.

Jen ať vidí klid, jen ať vidí nadhled, protože tohle je cesta která vede ke šťastnějšímu životu. Už ne přes utrpení a trápení pro nic, jen abyste zase dopadli, jako ti nejhorší. Všechno je to v hlavě a já si to v hlavě nastavuji na klid a nadhled, tak jen koukej, jak se ti ztrácím z dohledu.

Prý jsem jiná, ale to jen údajně. Jsem to totiž stále já, jen v klidu a to asi předtím nebylo v takové míře. Spíše je to o tom, že jsem ti sebrala nějakou tvou pomyslnou „jistotu“ toho jak se chovám a proto je to divné, ale jen ať. Já jsem nikdy nebyla jistota, já jsem vždy byla svá, tak jen koukej jak za to všechno stojím a jak si to vše krásné také zasloužím. Ale jen z dálky…

Zdroj obrázků: SWIFT, Taylor. Youtube.com [online]. [cit. 29.8.2019]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=IMLpmNIhEl8

AGUSTIN DWI ANANDAWATI. Insertlive [online]. [cit. 29.8.2019]. Dostupný na WWW: https://www.insertlive.com/film-dan-musik/20190824120205-25-54192/lirik-lagu-daylight–taylor-swift