Tenhle pohled už znám, pokračování

Navážu na minulý článek, cítím potřebu se více vyjádřit, víc odhalit, víc to dát najevo ven.

Ne, vážně takové chování nemám ráda, ostatně kdo by měl, že?

Nevím, proč se tak takový člověk chová a skutečně nevím proč vůči mě, já jsem nic osobního neprovedla a ani k tomu člověka nemám bližší vztah, nejsem zákeřná, nedala jsem najevo nechuť, nebo jsem neprovedla něco zákeřného tak, že by to tomu člověku nějak uškodilo. Naopak vše jsem plnila tak, jak mělo být, ohlídala jsem si co bylo potřeba, vše bylo na datum, vše bylo včas a zařízeno. Kolikrát jsem se toho i sama iniciativně ujala, jelikož jsem chtěla mít spolehnutí, že to fakt bude. Vím, moc dobře, že spolehnout se 100% může člověk jen a jen na sebe.

A to neberu ve zlém, prostě vím, že co urobím tak to prostě je a co neurobím tak není.

A vážně nechce se mi neustále přizpůsobovat něčemu, co ani není v oficiálních pokynech, co je jen výmysl z momentální nálady toho nade mnou.

Můžu poslat do háje, můžu to neřešit, můžu si to nebrat osobně…. ale co tím vyřeším? Poslat do háje, tím nic nevyřeším, stejně s tím člověkem pak budu muset někdy komunikovat ohledně pracovních záležitostí. Neřešit? Tak to už vůbec, to nelze, to pak bude ještě o to víc hnusnější a rýpavější. A nebrat si to osobně? To jde velice těžko, jelikož jsem člověk, který nemá všechno u zadku a řeším to co je podstatné. Tohle je snad to nejtěžší si to nebrat osobně, když právě ten člověk vyzdvihne i nějaký Vás povahový rys.

Ne, nelíbí se mi to a přijde mi to vše nespravedlivé. Ano, vím že život není až tak fér, ano jsem v realitě.

Avšak přijde mi nespravedlivé to, chovat se hnusně k člověku, který Vám ani nic hnusného neprovedl a ještě je hodný. To mi přijde jak největší pakárna a neúcta. Jako proč? Když Vám někdo nic neudělal a hned ho kritizovat a hned být hnusný? Nechápu, tohle je podle mě neúcta k lidem obecně a soudit člověk dle pohledu? Nebo prostě nacházet na něm schválně chyby? Tímhle způsobem ho shazovat? Co to je?

Bohužel u těchto typů to tak chodí, že prostě ani na Vás nemusí být vlastně nic, ale stejně si to najdou, protože tací lidé se živí energií z toho, když můžou někoho ponižovat, shazovat, aby se tak oni sami cítili dobře.

Avšak je tohle vůbec zapotřebí? Je zapotřebí tohle snášet, stojí to místo za to?

Ano, je vše o lidech a proto vím, že lidi Vám dokáží jisté místo nebo činnost znechutit, tak i si oblíbit.

Jasné, asi se očekává to, že po tom co na mě ten člověk bude hnusný tak o to víc úslužnější budu a o to víc snad budu lézt do zadku a ještě budu říkat, že ten člověk má ve všem pravdu?

No tak to asi ne, na to mám také svou sebelásku a hrdost. Dám člověku za pravdu, dokážu uznat chybu, ale „vocaď pocaď“ jak se říká, nejsem hlupák, abych vše shodila na sebe, když vím, že je vše v pořádku a svědomí mám čisté a proto si svůj podíl a výsledek obhájím, rovněž nebudu na své práci hledat chyby, které ani nejsou. Jsme lidi a nejsme stroje, je jasné, že pokaždé je to jiné, ale o to lepší to je, protože lidé do práci na rozdíl od strojů dávají své srdce a city, úsilí a snahu. To stroje nemohou a proto je od nich všechno stejné a jednolité.

Vím, že nejsem špatný člověk a nenechám si líbit takové zacházení, nejsem ničí odpadkový koš, nebo nějaká figura na nácvik manipulativních hrátek, fakt ne, jsem člověk a úctu si zasloužím tak jako kdokoliv jiný.

Jako mě učili, že nelze člověka posuzovat podle vzhledu, nebo podle prvního dojmu, tak to stejné bych zavedla i těmto lidem, těm tato znalost a vzdělání chybí. Ano, je mi to vlastně líto, že jim chybí vzdělání, proto dělají tolik paseky na jiných lidech.

Ale rozhodně si to líbit nenechám, ano tenhle pohled právě už dobře znám a už v minulosti jsem nad tímhle pohledem zvítězila a usmála se, zvládnu to znovu, už mám zkušenost. Protože si věřím, už jednou to tu bylo, tehdy jsem nevěděla a byla hodná, nyní jsem hodná, ale na sebe.

A ano, ať klidně ten člověk ve mně vidí rebela, nebo někoho, kdo by ho klidně mohl sesadit, já si myslím, že kdyby takových bylo víc tak by se to povedlo, protože pravda, logické argumenty a praxe by takového člověka udupaly a on už by si nezapoučoval.

Možná by to ego taky trochu kleslo i tak je ale už nízké, možná by se zjistili, že celou tu dobu ten člověk byl majinkatej a ustrašenej, jen se čekalo na nás na lidi, že vzchopíme svou sebelásku k sobě a postavíme se za sebe.

Ano i ve hře jde vůdce po nějaké době sesadit. V minulosti se to také stalo, že krále sesadili, tak proč by to nešlo nyní? Však podobné okamžiky se stále opakují jak v minulosti tak v současnosti a všechno se to prolíná. Čas je relevantní a záleží jen na tom kdo a jak ho prožívá.

Ano, tenhle pohled znám a vím, že to není neporazitelné. Že největší překážkou pro takového člověka je právě spokojený, šťastný a sebevědomý člověk, který je pracovitý, tak ať…

Zdroj obrázku: KALIAŠOVÁ, Věra. Poradna pro osobní a duchovní rozvoj [online]. [cit. 22.3.2019]. Dostupný na WWW: http://www.astromo.estranky.cz/clanky/identita-svetelnych-bytosti.html

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *