To, co nenávidíš Ty ještě neznamená, že to budu nenávidět taky

Když se s někým bavíte, kámošíte a s někým vycházíte znamená to obvykle, že si máte hodně toho co říci a doplňujte se, můžete se svěřit vzájemně, důvěřovat si a sdělovat si novinky ty, které se dovíte, anebo ty, které osobně zažijete. Je to krásné, pěkné a úžasné o tom není pochyb a já upřímně to mám hodně ráda.

Avšak to, že se lidé baví a notují si a jsou jedna ruka tak ještě neznamená, že se úplně ve všem shodnou.

A to je možná někdy tím kámenem úrazu.

Dejme tomu, že se bavíte a komunikujete s někým a Vy jste optimista a on/ona pesimista. Dokážete se bavit výborně, jelikož se nádherně doplňujete a vyvažujete se tím, jak máte každý jistý úhel pohledu na věc, na život a na události, které se dějí.

Funguje to klape to, život plyne a jde dál, překonáváte leccos, žije se. Avšak dokud nenarazíte oba na situaci a událost, která je zlomová. A teď nastává situace, kdo a jak se k tomu postaví a kdo a jak na to zareagujete. Bojíte se oba, ale konečný výsledek je od obou rozdílný.

Vás ta situace a to všechno posílí a dojdete k tomu, že vše zlé je k něčemu dobré a člověka to jen a jen posiluje, dodá to sílu, dá možnost a příležitost se postavit vlastním stínům. A tak konečná fáze je taková, že cítíte úlevu, pocit štěstí a pohody, jste rádi, že jste to zvládli a ten vnitřní strašák se rozplynul a už není, neexistuje, stal se z něj možná tak prach.

Kdežto u toho druhého o to víc tu situaci a to všechno začne nenávidět, dokonce začne nenávidět lidi, kteří tu situaci podporovali, začne nenávidět Váš úspěch za to, že jste to zvládli, začne nenávidět všechny ty okolnosti a všechno kolem sebe.

Ano, je to naprosto rozdílný přístup, názor a postoj, však to sama za sebe nikomu neberu, není to pro mě důvodem se s někým rozhádat, nebo se přestat bavit. Je tedy pravda, že po tomto rozdílném přístupu to může začít skřípat, navyšovat se hádky, tiché domácnosti a možná tak trochu činy robené „na truc“. Ano, přibývá to, ale i přes to to není důvodem ukončit krásné přátelství, či vztah, pro mě jako pro osobu ne.

To, že mám ráda něco, co ten druhý nenávidí pro mě není vždy důvodem se s někým nebavit.

Beru to individuálně, však myslím si, že sama za sebe jsem hodně flexibilní a přátelský člověk tudíž pro mě taková věc není překážkou. Pokud ano, ten člověk to bere jako rozhodující, že já mám ráda něco co on/ona nenávidí a neunese to tak beru v pohodě a s pochopením, že takový kontakt opravdu nejde udržovat a plně to respektuji, nerada nikoho do něčeho nutím.

Když jsem s někým vycházela a mám někoho ráda tak opravdu se mi nechce kvůli vzniklé situaci se s tím člověkem přestat bavit, jen proto, že pro mě to sice byla těžká cesta, ale zároveň ta nejlepší, která mě posunula dál, dodala mi sil, sebevědomí a možná i toho úspěchu.

A to, že blízký člověk se k tomu staví jinak, se snažím pochopit, respektovat, tolerovat a přijmout nejlépe jak to jde, avšak nechci zároveň touto situací takového člověka ztratit ze života, přijde mi to jako velká škoda, která by mě mrzela, avšak zároveň nechci nikoho držet násilím u sebe.

Trochu mě to může mrzet a být líto, avšak opravdu pro mě není důvodem vytrácet ze svého života blízké kontakty, jen proto že něco nenávidí v životě.

Já to beru a respektuji tak jak to cítí, avšak zároveň, ani po mě nikdo nemůže chtít, abych najednou na povel nenáviděla to co nenávidí ten blízký člověk. To prostě nejde, nejsem na povel a ani to tak nechci se přepínat, když mi ta situace neublížila, nebo ti lidé mi neublížili, nezklamali mě a prostě bez důvodu nebudu nikoho a nic nenávidět.

A do toho ani nechci být nucena, nechci být vůči někomu, či něčemu negativní bez důvodu, nejsem taková, není to můj styl a nejsem takový charakter, tím nikoho nechci urážet, ale takhle to cítím.

Jsem názoru, že spolu lidé mohou vycházet i přes to, že každý nemá rád naprosto jiné věci. I když je pravdou to, že společná nenávist, či špatná zkušenost k někomu či něčemu je jedno z nejsilnější pout mezi lidmi.

Je mi líto, že asi nemohu splňovat to nejsilnějšího pouto mezi lidmi a cítím to bohužel jinak než nenávistí, někdy mám pocit, že bych se za ten svůj optimismus a spokojenost měla omluvit. A ano, omlouvám se za to, že necítím nenávist k té situaci a ani k těm lidem, že jsem v klidu v pohodě a vlastně necítím to negativně, to že si užívám tak, jak to je a té spokojenosti.

Mrzí mě to, ale nemůžu popřít sama sebe a své city, stejně tak jako to nemůže popřít ten blízký člověk, což respektuji. Však není to pro mě důvodem proč hned vytrácet ze života lidi, kteří jsou mi blízcí. Nechci aby situace, které se nedají až tak ovlivnit v životě rozdělili lidi, kteří si rozumí a mají spolu dobré vycházení a dobrý vztah. Byla by to velká škoda a zbytečná ztráta pro nic.

Co si o tématu myslíte Vy? Máte také takovou zkušenost?

 

Zdroj obrázku: WIKIHOW. Wikihow.cz [online]. [cit. 24.5.2018]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-p%C5%99ekonat-z%C3%A1vist

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *