To, co nepochopím mi neublíží

Lidé na Vás můžou zkoušet nesčetně habaďůr, slovních hříček a slovních obratů tak moc, že se Vás můžou snažit ponížit, sunda, dostat do rozpaků, zmanipulovat, či to udělat tak, abyste z toho vyšli jako ti nejhorší. Ano, někteří lidé se o to pokoušejí, anebo chtějí veškerý kříž viny svalit na Vás, jen aby si nad Vámi „umyli ruce“.

Fajn, lidi můžou robit takové věci a tak, můžou se snažit Vás zaskočit, znemožnit a tak dál, avšak když Vám to nedojde, či to nepochopíte to co Vám bylo sděleno, tak Vám to vlastně ani nemůže ublížit, jelikož na to vlastně nijak nezareagujete a vlastně nemůže Vás to zranit, když nevíte, co ta reakce měla způsobit, či ten jejich čin a slovo mělo dát najevo.

Když lidem dojde věc a pointa věci hned tak může nastat konflikt i boj a proto se lidé pohádají hned, anebo si hned dají po tlamičkách. Však když to jednomu nedojde tak vlastně nemůže hádka být a ani si jít po tlamičcee, jelikož vlastně ten atakt, výtka, vyčítka, či nařknutí nepadlo na úrodnou půdu, nebylo to pochopeno a padlo to vlastně do ztracena a do zapomnění, tudíž je to vlastně jako kdyby se to nestalo a bylo takové napadání někoho zbytečné.

Je to štěstí toho, komu to nedošlo a nepochopil to a také i štěstí toho, kdo si začal, že nevznikla, hádka, nedorozumění a spor.

Vlastně je to štěstí samo o sobě leckdy, ti lidé si ušetří hádku, spor a zášť, jelikož když to ten druhý nepochopí tak ho to vlastně nepotopí, neskolí a nic mu to neurobí. Bude žít a robit vše tak jak je zvyklý dál a bez nějakých následků, či negativních pocitů z toho co mu ten druhý řekl.

Upřímně děje se mi toto často, někdo na mě s něčím vyrukuje a vyrazí na mě a já leckdy nepochopím proč a já zůstanu jen civět, anebo se tvářit naprosto normálně a přirozeně a neřeším. Přejdu to a když to prostě nechápu, nebo mi to nebylo vysvětleno, či nebylo umožněno abych to pochopila tak to vypouštím a nepřemýšlím nad tím.

Prostě jdu dál a neřeším.

Leckdy si říkám, že tohle je asi moje leckdy velké štěstí a obrana před hodně špatnou náladou, protože když bych měla pochopit vždy a všechno co proti mně kdo má tak bych se jen trápila a nedělala nic jiného než přemýšlela nad tím, co kdo mi řekl, jak to myslel, co tím chtěl říct a co se mnou zamýšlí a byla tak trochu i paranoidní a neustále bych to řešila a byla smutná, nazlobená a bůh ví co ještě.

A já bych takhle žít nechtěla. Uvažuji v tomto ohledu jednoduše, možná primitivně, ale reaguji pouze na to, co mi je řečeno do očí, přímo a když to pochopím, když nepochopím požádám o tom, zda mi to ten člověk vysvětlí, když pochopím tak jednám, když nepochopím a už mi to nevysvětlí tak nic a žiju si dál.

Leckdy to lidi překvapilo, že mě leccos nevytočilo, nebo že jsem si to nebrala osobně to, co mi řekli. Ale já bych spíše odpověděla na to tak, že jsem to nepochopila, anebo mi to nedošlo a tudíž proto jsem to nebrala na zřetel a chovala se běžně a přirozeně dál a neřešila to, vypustila jsem to z hlavy a žila si to své.

Občas lidi koukali a nechápali mě, jak to dokážu takhle brát, avšak pro mě je to tak přirozené, jako pro někoho se každý den nasnídat například.

Nu a co, lidi taky občas nepochopí co po nich člověk chce a to i přes vysvětlování, anebo si to vyloží jinak a po svém a co, taky mám právo něco nepochopit. Je to lidské přeci, nebudu si hrát na dokonalého člověka, který vždy všemu rozumí a chápe a ještě víc bych se tak znemožnila, než když s prostotou a upřímností povím, že nechápu.

Upřímně se přiznám, že se mi i stalo to, že jsem se hádala s blízkým člověkem. Ano, byla hádka, nějaká slova padly a bylo mi řečeno, že se mám uklidnit, přitom já jsem to nepochopila proč se jako mám uklidnit, když jsem celou dobu mluvila v klidu, slušně, spisovně a cítila jsem se relativně klidně, nekřičela jsem a nehysterčila. Řekla jsem tedy, že jsem v klidu. Na což jsem to samé, ať se uklidním slyšela ještě dvakrát, na to už jsem nic neřekla a jen jsem netečně koukala a nic nedělala a následovalo to, že ten dotyčný se o to víc rozčílil a začal na mě křičet a o to víc v klidu nebyl a o to víc ho asi točilo to, že já jsem nic nedělala. Tehdy jsem nepochopila, co ho tak vytočilo, tak jsem myslela, že ho asi vytočil ten předmět hádky, ale pak mi bylo řečeno, že ho vytočilo právě to, že jsem nepochopila to, že se mám uklidnit a přitom já nevěděla a nevím do teď proč jsem se měla uklidnit, když jsem v klidu byla. Ale asi nemusím vše chápat, leckdy asi takový lidský a jednoduchý přístup jako ten můj může někoho naštvat, nedá se nic robit.

Nebo, když mě leckdo natlačil do situace, která se jí nechtěla řešit a tak mě do ní dotlačila a já jsem udělala jen to co je třeba a bez žádných nervů, starostí a vytáček jsem to udělala co bylo zapotřebí a byla jsem úplně v klidu a pohodě, brala jsem to prostě tak, že je to potřeba udělat. Tak upřímně ji to naštvalo tak hodně, že se mi pár dnů nemohla podívat do očí. Do současnosti nechápu co ji tak vytočilo. Asi mě chtěla vytočit, tím že všechno na mě nechá? Nevím, nechápu :).

Bylo mi třeba vyčteno v hádkách, že jsem „snadno ovlivnitelná, že nemám svůj názor, že jsem jednoduše uvažující, že mám všechno u zadní části těla, že jsem flegmatik, že je mi vše volné, že se snadno pro něco nadchnu a že potřebuji dohled a kontrolu nad sebou.“ Až na to nadšení pro nové věci, nebo že se snadno pro něco nadchnu tak jsem nepochopila všechno toto, co mi bylo řečeno, vůbec netuším proč, z čeho usoudil ten člověk a proč mi to vlastně řekl, tak jsem se nad tím zamyslela, na nic jsem nepřišla a tak jsem to vypustila z hlavy a připomněla si to právě až tímto psaním článku. Když jsem se zeptala zpětně, proč mi to ten člověk vlastně řekl a jak to myslel tak mi to nevysvětlil a prej to radši nemám řešit, tak jsem to neřešila a neřeším, asi to nebylo podstatné, nebo to řekl v záchvatu hněvu, i to je možné.

Leckdy si připadám trochu jako hlupák, když mi dost věcí nedojde, nebo je nepochopím, připadám si taková zabržděná, nebo jednoduchá, avšak pak zas nastanou chvilky kdy za tuto možnost děkuji Bohu, Vesmíru a andělům, jelikož díky tomuto aspektu jsem se aspoň netrápila zbytečně. Tím, že jsem hodně věcí nepochopila tak mě to ani nezranilo a já se tím nemusela zabývat a trápit a já to beru to tak, že to tak mělo být a bylo to pro mé dobro. Za což děkuji, není špatné si takhle čas od času ušetřit nervy a neřešit ještě toto do toho.

Už tak v životě toho člověk řeší leckdy hodně a ještě do toho řešit takového věci se leckdy hodí neřešit je.

A co Vy? Máte také s tímto zkušenost? Co si o tom myslíte? Souhlasíte, nesouhlasíte? Je toto opravdu aspekt, který lidi vytáčí?

 

Zdroj obrázku: COPYRIGHT © 2018 NOVALINE, S R.O.. Novaline.cz [online]. [cit. 20.4.2018]. Dostupný na WWW: https://www.novaline.cz/soska-andela-nevinnost-37cm

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *