„To ti stačí“ a to řekl kdo?

„To ti stačí. To by ti mělo stačit. Malé bude pro tebe akorát. Jedno ti stačí. Tobě by jich stačilo i míň.“

Znáte to? Hádám, že určitě.

Dříve, tak pár let zpátky, jsem si význam těchto slov až tak neuvědomovala, přecházela jsem to, neřešila jsem, měla jsem svůj svět. Ačkoliv je pravda, že po vyslechnutí těchto vět, jsem se téměř vždy cítila nesvá, trochu mě to naštvalo a nevěděla jsem proč. Neřešila jsem, tehdy jsem to smetla, spláchla to sebe a neřešila význam.

Nyní po nějaké době a po více vyslyšených těchto vět, po více názorech a po více lidech, co mi to řekli, ačkoliv mě třeba ani neznali a neznají, jsem se zamyslela. Zamyslela nad tím, proč mě to lehce štve, když to slyším, když mi to někdo říká.

Když řeknu já, že mi něco v životě stačí – jeden byt, žádné auto, více kamarádů, 5 napsaných knih, 49 kg například, tak to je v pořádku, protože se to týká mého života a já přeci musím vědět nejlépe o sobě a svém životě, co je pro mě dostačující a dobré, ne? Když to na sebe prásknu, tak ok, je to moje věc, když to řeknu a zhodnotím, ostatně já se nemám čím tajit.

Avšak když mi někdo jiný řekne, kdo můj život nežije a nemá mou kůži, moje smýšlení a prostě moji roli v tomto životě, tak si tak říkám „Kurňa jak to můžeš takhle hodnotit, co je pro mě dostačující, jsi snad mnou?“.

Já vím, že třeba v případě rodiny, rodičů to chápu v dobrém a snažím si to vždy sama v sobě spláchnout tím, že to určitě mysleli dobře, i když neví co to řekli za věc. A tak si to v sobě zharmonizuji a je to ok. Beru.

Avšak od lidí, kteří mě neznají tak dobře, vidí mě prvně, jsou se mnou v kontaktu chvíli, jsme přátelé, nebo jsme známí co se občas vidí a prohodí slovo, tak ať si to laskavě odpustí takové věci, protože to mě vážně štve. Nežijí můj život, neznají mě a ano jsem možná holčička, ženská, rebel, jedna osoba, samostatná a soběstačná, pracovitá a možná i schopná, aktivní až hyperaktivní i křehká zároveň a tak dále bla bla bla, dosaďte si co chcete co ve mně vidíte za vlastnosti. Ano, jsem tohle všechno možná, to však neznamená, že někdo jiný, kdo mě denně nevídá a tak dobře nezná, že mi může říkat, co je pro mě dobré a co mi stačí v životě? Kurňa, zkuste si tohle říct, třeba nějakému samotnému boháči, který má miliony, nebo miliardy na kontě a kupuje si různé věci, nemovitosti, auta, drahé zážitky, řekněte mu to, že by mu bohatě stačila jedna vila a jedno auto a že těch 5 garáží je zbytečných a že 5 vil je taky moc a že pronajímat panelák je taky moc, když už peníze přeci má a vydělává stále. Řekněte, jsem zvědavá s čím pochodíte. Taky je to jeden člověk, tak jako já.

Není to snad každého věc, co bude v životě dělat a co komu stačí? Každý má přeci jiné potřeby, jiné sny, cíle a tak nějak všechno, svůj vkus.

To po čem toužím já, zas nevyhovuje jinému a naopak. To je přeci normální a běžné.

No a že by mi stačil jeden kamarád, jedno malé auto, bydlení na vesnici, 58 kg, jedna práce, 5 stravenek v peněžence, 200 Kč po kapsách a jeden bankovní účet. Víte kam s tím můžete jít? Třeba si to tak můžete udělat Vy sami, když mi to tak radíte a můžete tak být šťastní, ale necpěte to mě, když nevíte co a jak já v životě potřebuje, co je moje slabost a moje priorita. Nechoďte mi s tím a už mi takové věci neříkejte. Fakt nejsem zvědavá na to, co a jak by mi mělo stačit a jak je moje práce výhodná, nebo nevýhodná a že bych ji měla v budoucnu určitě mít kvůli nějakému podělanému založení rodiny. Víte kam s tím můžete jít? Třeba do svého života a tam to zpraktikovat.

No a co, že ve vašich očích bych to měla dělat takhle, nebo bych se měla spokojit s málem? Je mi to jedno, opravdu jedno.

Každý si přeci rozhoduje o svém životě, jak jej bude žít a v jaké situaci, s kým a tak. Já taky nejdu vykládat někomu známého, který žije 26 let sám a u rodičů, v životě nepoznal vztah a téměř i práci, že by měl si urychleně najít práci, makat od rána do večera, ještě do toho rychle hledat svoje bydlení a urychleně si někoho najít, do roka se vzít a plodit děti. Víte co, já se nikomu do života nevměšuji, ať si každý žije dle sebe, pokud mě to neovlivňuje a mou kvalitu života, tak to neřeším. Ať si každý dělá co chce.

Mě se třeba taky nelíbí, jak někdo žije, avšak necpu to těm lidem.

Paradoxně „tito nejchytřejší co komu by mělo stačit“ tak se v životě pořádně nikam neposunuli a jsou na jednom místě se stejnými lidmi a jen žbluňkají co kdo okolo udělal špatně. Já je ale za to pomlouvat nebudu, když jim to vyhovuje, ať si tak žijí, já si však budu žít, tak jak chci já. Mám své cíle a preference, které nemusím cizím lidem vysvětlovat a říkat. Protože ať jsem jakákoliv a ať mě někdo má rád nebo ne, tak já si rozhodnu o tom, co je pro mě dostačující a co ne.

Zdroj obrázku: CSP_DUNDANIM. Fotosearch [online]. [cit. 6.11.2020]. Dostupný na WWW: https://www.fotosearch.cz/CSP777/k7773566/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *