Upřednostnit a připustit si k srdci pouze jednoho člověka

Představte si situaci a soužití, kdy jste vy dva. Začátky jsou takové pubertální, mladické, sem tam zlobení, škádlení, Vy se rozčilujete, on/a provokuje. Jste mladí a škádlíte se tam vzájemně, on/a si dělá co chce a Vy se snažíte ho/ji udržet v klidu, aby se vyhnul/a veškerému nebezpečí na světě. Jenže, čím víc se obáváte, tím víc pokouší Vaši trpělivost, Vaši starostlivost až to dojde tak, že se mu/ji skutečně něco stane a Vy už od té doby samozřejmě nechcete ho/ji nikam pouštět, jelikož se bojíte o toho milého/milou.

cropped-4319724293_a5c9bfa620_z

Čas plyne a čím dál víc i přes to, co se stalo, tak pokouší Vaše nervy a trpělivost, Vy z dobré vůle dovolujete, to co se dovolit dá a myslíte to vše dobře. Však pak ten milý/milá totálně přestřelí a zklame Vás, způsobí Vám nějakou škodu a pro Vás je to již poslední kapka toho všeho.

Čas plyne dál, z jeho/její strany jsou tam ještě jakési pokusy o provokaci, avšak Vy už jste dali rázné ultimátum a rázné řešení, které nelze překročit a trváte na svém. Dále stále čas plyne a Vy si říkáte, zda Vás vůbec ten druhý bere na vědomí, zda Vás provokuje schválně, zda vůbec Vás má rád, nebo jen Vás zlobí naschvál, nebo proč to vše dělá, nebo proč to udělal.

Uplyne opět nějaký ten čas a Vy zjišťujete, že se nad to začínáte povznášet a tak nějak berete to, jak ten druhý reaguje, že Vás asi chce provokovat a tak nějak přijmete, že je to prostě raubíř, který prostě vždy bude dělat výtržnosti, které na něm/ní přijmetě. Přestáváte se tak s přijetím toho druhého jaký je rozčilovat a učíte se s tím vycházet a vytvořit si tak systém na toho druhého jak se k němu správat.

Nu a v tu chvíli kdy už to neočekáváte tak ten druhý se začíná klidnit, samozřejmě postupně časem se začíná klidnit. Už zdaleka Vás neprovokuje, když už tak minimálně, ale již v takové míře se kterou jste smíření. A čas od času je to klidnější a máte k sobě i blíže.

On/ona si Vás jakoby víc váží a začíná si Vás vyhledávat, začíná na sebe upozorňovat a začíná pozorovat kam jdete, co děláte, jak se k Vám ostatní lidé chovají, najednou o Vás má zvýšený zájem než kdy dříve. Najednou to všechno jde a když jste spolu je zlatý/zlatá. Miluje Vaši přítomnost a Vaše dotyky a pohlazení. Užívá si každou chvíli s Vámi.

Když mu/ji představíte někoho jiného začne žárlit a je nedůvěřivý/á k tomu novému člověku, začne se Vás trochu víc strážit.

Pozná charakter ostatních lidi, však vybírá si toho s kým Vás rád/a vidí.

Tak nějak to soužití mezi sebou se den ode dne, měsíc od měsíce zlepšuje, až dojde do takové souhry, kdy vlastně jste telepaticky na sebe napojení, že když Vy jste unavení, tak i on/ona. Když Vy pláčete on/ona Vás jde utěšit a je smutný/á s Vámi. Když jste veselý/á i on/ona se raduje s Vámi a pobíhá tak jak pobíháte Vy.

Časem si zvykne na Vaše blízké lidi a tak je přijme též a bere je v pohodě, však vždy se podívá na Vás, zda s tím souhlasíte, zda Vy to schválíte a zda Vám to nevadí. A když chce tak vždy přijde za Vámi, jelikož v srdci upřednostňuje jen Vás.

Za tu dobu, kdy jste si vzájemně nemohli vyjít vstříc a byli jste si spíše k pozlobení nervů tak jste dosáhli vzájemné a krásné symbióze a souhře v tom, že tohle byste si na začátku soužití nedokázali představit. Zkrátka jste se naučili žít vzájemně se sebou a dosáhli té úžasné a dokonalé souhry, kterou jste vybudovali.

A pak se začne dít něco neuvěřitelného. On/ona k sobě pustí už jen a jen Vás. Když chce někdo jiný, tak ne nepustí, začne se vzpírat, vztekat a utíkat a přijde jen k Vám.

Když mu/ji není dobře, pustí k sobě jen Vás.

Když Vy jdete domů pozdě tak kvůli Vám vstane i když sám/sama padá únavou a přijde se alespoň pozdravit a když Vy jeho/ji ubezpečíte, že může jít spát, tak jde, počká na Váš pokyn, kdy se ujistí, že jste v pořádku dorazili domů. A je jedno zda se vrátíte ve 23 hodin večer, anebo ve 2 hodiny ráno, vždy vstane, jelikož na Vás čeká. Když přijde někdo jiný tak to nemusí tak zaregistrovat jako to, že přijdete Vy.

A opravdu ten zázrak, kdy si připustí jen Vás k sobě do své blízkosti a jen Vás nechá dělat to co si od jiných lidí nenechá líbit, to beru jako dokonalou a bezpodmínečnou důvěru. V tu chvíli cítíte, že jste v harmonii a že jste došli tam, kam chce většina lidí, či duší ve společném soužití. Překlenout se přes to, že Vás někdo tak moc štve a rozčiluje až se dostanete do té fáze, kdy si vycházíte vstříc.

Můžu z toho říct tu věc, že jakmile změní v jakémkoliv vztahu přístup a chování jeden člověk tak ten druhý ho zákonitě musí změnit taky, pokud mu nejste lhostejní. Akce vyvolává reakci.

Tudíž, ano i jeden člověk dokáže ovlivnit vztah, jelikož dřímá mu v rukou a ve svalech těch 50 % vztahu, které může ovlivnit.

V té dokonalé harmonii naleznete především to, jak moc jste si podobní a jak dlouho se Vaše duše museli hledat, až se nakonec našly. A všichni ostatní říkají, že se vážně k sobě hodíte, jelikož charaktery jsou stejné.

Vlastně ten začátek byl jen boj sám se sebou, protože ten druhý zrcadlil to, co ve Vás také dřímalo, avšak Vy jste to nechtěli přiznat sami sobě, nebo projevit.

Dokud proti něčemu bojujeme tak to bude přetrvávat. Čím víc se budeme rozčilovat, tím horší situace bude.

Čím víc se otevřeme a povzneseme nad skutečnost a přijmeme situaci takovou jaká je tím pokornější vše bude.

Fintou v tom celém je, že prostě si dáte za cíl to, že se společně naučíte soužít a nebudete sobci.

Jaký na to máte názor?

 

Tento článek je věnován na počest a úctu památky milovaného Samíka ♥. R.I.P. 4.11.2016. Navždy v mém srdci ♥. 

 

Zdroj obrázku: POWERD BY WORDPRESS AND WPCRUNCHY. Gentletude [online]. [cit. 5.8.2016]. Dostupný na WWW: http://www.gentletude.com/?p=3887

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *