Urazit se za to, že máš starosti

Lidé se chovají tak, že když mají čas a nic se u nich neděje, tak mají zájem se bavit, ale jakmile mají starosti a problémy, tak se ani svěřovat nechtějí a rovnou s vámi přestávají komunikovat, či se odmlčují. Na jednu stranu se to dá pochopit, ale na druhou, však od toho jsou přátelé, aby si pomáhali, i kdyby jenom popovídat, svěřit se, vypovídat díru do hlavy. Pomáhá to, si myslím.

Zároveň na vás mají nároky, že vy podle nich máte být kdykoliv k dispozici, vždy usměvaví a vždy tu být pro ně, čekat než se ozvou, ozývat se první, uhánět a vždy mít čas se bavit. Nechápou, že i vy můžete něco řešit, nebo mít starostí až nad hlavu a že nebudou u vás už hlavní prioritou. Tak se pak uraženě ozvou s tím, že jestli se vůbec ještě bavíte, když jste si jako dovolili se nějakou dobu neozvat a nedoprošovat se. Tak odpovíte, že úplně v pohodě se bavíte, co mu/ji to přelétlo přes nos. Jen, že je toho hodně a mraky všeho na řešení. Tak se urazí a odpoví vám naštvaně, že se máte ozvat, až toho tedy nebudete mít moc. A když se ozvete nadále s tím, že si klidně můžete povídat, že jste přeci v pohodě, tak na to už nic a jen uraženost a nekomunikace.

Nebo další případ, nemáte čas, protože máte starostí a řešení dost, ale chcete si s někým povídat a bavit se taky o něčem jiném, aspoň si tak hezky vypláchnete hlavu. Ten člověk na vás somruje vás čas a když odmítnete, že jedině takhle na dálku můžete se bavit, protože to teď fakt nejde, tak to jakože přijme na oko.

Pak pár dnů uplyne a ozve se vám ve stylu, jakože u něj/ní nejste a že to záleží na vás, až jako budete mít tedy čas a ozvete se sami od sebe. Přitom se sami od sebe ozýváte většinu času, ptáte, zajímáte se a dokážete se bavit o běžných věcech, nelitujete se a nesomrujete žádnou pozornost na sebe. Takže opět špatná narážka, ale co bychom to nebyli za člověka. Zareagujete v klidu a s něžností, že věříte, že jste v pohodě a rozumní lidé, že si přeci nemáte zapotřebí používat narážky a že vás mrzí, že to pak vypadá, jako když za to můžete vy. Přitom problémy a starosti má čas od času každý, vy, on/ona a ostatní lidi, jen ať se rozhlédne kolem sebe, že je to běžné a lidské.

Nehádat se, jedině s klidem a noblesou. Lidi vždy budou zkoušet jen vaše hranice, kam až zajdete a jak moc je necháte si snižovat sebevědomí a hranice. Jen o tom to je v lidské komunikaci o ničem jiném. Tací typové chtějí jen na sebe shromažďovat pozornost a zájem a jen vás mít pro sebe, když se jim zachce, ale bez soucitu a respektu k vám. Vy jako osoba je nezajímáte, protože podle nich nemůžete mít problémy a starosti a když, tak vás v nich nechají a nezajímáte je.

Jen kdyby oni „bulánci a bobánci“ měli problém tak by se buď stáhli na dlouho, anebo by začali se ozývat jak to mají těžké v životě a jak to nezvládají a škemrali by o pozornost.

Prostě to funguje na principu – „my máme největší problémy světa a když je máme tak musíš prostě počkat, vydržet než se odhodlám mluvit a komunikovat a případně hned mě litovat a ty nemáš žádné a když už tak je to lejno oproti nám“.

Avšak víte co, s tímhle vůbec nemá cenu si lámat hlavu, nebo vás to mrzet. Tací lidé jen myslí na sebe a chtějí jen brát a ne dávat, nezajímáte je jako osoba, nemají vás rádi. Nebo tedy nepostřehla jsem lásku z tohoto chování, když tak mě ale opravte. Jen princip „já, já, já a jenom já“.

Osobně jsem názoru, že každý má někdy problémy, starosti a někdy se toho v životě hodně odehraje, sesype a je to tak prostě. Někdy prostě ani ten volný čas tolik není tak, jak by si člověk představoval a někdy nemá člověk ani volný čas pro sebe, což se někdy prostě stane čas od času. Ale myslím si, že správní a opravdoví přátelé i když se nevidíte, nebo není toliko času tak aspoň tu blbou zprávu, nebo telefonát udělají a zajímají se o vás, jak to třeba zvládáte, prožíváte, jestli se chcete vykecat, jestli vám můžou nějak pomoci. O tom si myslím, že opravdové přátelství je, že tu jsou lidi pro sebe i v těch těžších časech a ne, že od vás někdo dá ruce pryč a ještě se urazí a nezajímá se dál.

Taky se mi stane, že kamarád/ka nemá čas na mě, protože má starosti a problémy, což respektuji a chápu a proto nenaléhám s odpověďmi, jen se zeptám, jak to jde a klidně ať mi o tom poví víc, že vyslechnu, že jsem tu pro něj/ní, o co jde se ptám a co ještě ji/jeho čeká. Prostě se ptám a nevyčítám, nebo se neurážím jen proto, že na mě hned nemá čas, to by mě ani nenapadlo.

Ale tak jen abyste viděli tu ostudu, jak se někteří lidé dokáží chovat a zachovat, když vy je nejvíce potřebujete. I když vlastně vy už jste v té fázi, že ani po nich nic nechcete, jen kdyby vás respektovali, ale ani toho se nedočkáte. Pak vidíte ten jejich jakože zájem, přátelství a lásku, jak celou dobu proklamovali v době kdy bylo všechno v pořádku a klid. Ano, v nouzi poznáš přítele a nemusí to být nutně nouze, jen když prostě něco po někom potřebuješ nebo chceš, tak to poznáš.

Nikoho odsuzovat nechci, každý je nějaký. A já jsem zrovna ten typ, kterému by pomohlo, kdyby se zeptali jak mi je, jak to zvládám a komunikovali. Než odstřihnout a nezájem v překladu vyřeš si to a pak se ozvy. To nemám ráda, nepreferuji to, nejsem uzavřený typ člověka, který by si to řešil jenom v sobě, nevyhovuje mi to. Ráda si povídám a i problémy ráda řeším a povídám si o nich, pomáhá mi to se s tím vším vyrovnat, srovnat a najít řešení. Ale to se mi moc u lidí nedostává, jen u blízkých přátel a ti se mi naštěstí v životě drží. Jen jakmile by člověk chtěl tento okruh rozšířit, tak se nedaří, protože nikoho už nezajímáte a jen si vynucují na sebe pozornost, ale o to nestojím o jednostranné přátelství.

Zdroj obrázku: CHÁBA, Karel. Partnerské vztahy [online]. [cit. 30.4.2021]. Dostupný na WWW: https://www.partnerske-vztahy.eu/urazeni-se-ve-vztahu/