Ušetři prosím čas sám sobě i mě

Aneb když upřímnost šetří čas nejen Tobě, ale i mě. Ale stačí když to budeš robit kvůli sobě, já to pochopím a přijmu to spíše, než když mi planými výmluvami budeš brát drahocenný čas.

Jednou mi jeden tehdejší kamarád řekl „Čas je drahý.“ Dříve jsem to nebrala tak na zřetel, nyní už vím, že ano, čas je drahý a pokud někomu ten čas věnujete tak mu věnujete kus svého života. Času nemáme nikdo neomezeně a když ho někomu věnujeme je to dražší než kdybychom někomu dali peníze.

Avšak bez darovaného času někoho bychom také žili chudě. Ono všechno má své pro a proti.

Osobně ráda věnuji někomu svůj volný čas, prostě ano ráda ho někomu věnuji když si s tím člověkem rozumím, cítím se dobře a fajn a je to skvěle strávený čas, ano proč ne, je to super a získám tak zážitky a vzpomínky, které už mi nikdo nevezme.

V tom případě neřeším kolik času jsem věnovala, jelikož cítím, že to byl kvalitně a skvěle strávený čas a neřeším kolik ho bylo, hlavně, pokud jsem si to já a ten druhý užil.

Však přestává mě bavit, unavovat a nudit to, když Vám někdo stále slibuje to, jak si na Vás urobí čas a jak Vás vezme tam a tam a jak podniknete bůh ví co a jak Vám v tomhle vyjde vstříc a Vy si můžete vybrat co a jak se bude robit.

Nu akorát tak velké nic se bude robit, nic z toho se nesplní, jelikož když tedy si Vy čas urobíte a chcete se domluvit, zorganizovat ty plány a reálně se už bavit, jak to vše bude proveditelné, tak nejdříve jako že ano, že určitě, ale že neví, jak na tom budou a že neví jestli to fakt klapne. Ok, dobrý, beru a chápu. Pak se to najednou odřekne. Ok, beru chápu, může se to stát. Dávám vždy více šancí a času na realizaci, protože vím, že se může stát, že do toho něco vleze, nebo že někdy okolnosti opravdu nepřejí.

Však stane se to takhle ještě 2x po sobě ten samý scénář a Vás už opravdu začíná unavovat ty výmluvy, nebo důvody, nebo to že to vlastně vždy neklapne a Vy jste si na to čas robili zbytečně.

Mrzí Vás na to právě nejvíce ten čas, který jste strávili zbytečně tím, že jste čekali, kdy a co a jak se zrealizuje, přitom z toho nebylo nic, vše to byly jen plány a prázdná slova, která nakonec nebyla naplněna. Času není nazbyt a když Vám někdo urobí to, že Vám ho takhle promrhá a zabije tím, že se nakonec nic neuskuteční a neurobí tak to zamrzí a i naštve.

Přeci jen, volného času máme každý nějaké množství, je to tak. Každý řešíme v životě nějaké povinnosti – školu, práci, závazky, vyřizování a tak a volného času máme omezeněji a když už ho někomu věnujeme a on/ona nám něco naslibuje a ono se to pak nekoná tak to fakt zamrzí, je to škoda a vyhozený čas pro nic za nic.

Fajn, ok, přežiji to, jsem dospělá a zvládnu to, však pak se mi nemůže ten člověk divit, že už mu ty plány a slova věřit nebudu a k další domluvě budu skeptická. Protože mi v hlavě vyvstává otázka toho, proč vlastně něco slibuje, když už aspoň trochu musel tušit a očekávat, že na to nemá čas, možnosti nebo prostě cokoliv – nesoudím, nevím co totiž. Proč to tedy sliboval, když věděl, že to nesplní? Nechápu, ukradl čas sám sobě a mě též, nevím co to mělo za smysl, či pomstu? Netuším.

Ale tehdy mě to mrzelo. A upřímně nemůže se pak ten člověk divit, když si narychlo po odřeknutí všeho, co se mělo uskutečnit najdu jiné aktivity s jinými lidmi se kterými to sice bude narychlo domluva, ale domluva bude. Nemůže očekávat, že budu čekat a sedět doma ve svém volnu, jak nějaká hlupaňa, která má asi tak prázdný život, či co. Nikoliv, budu žít dál, ať s tím člověkem, nebo bez něj a když mi vyjde něco narychlo, ale vyjde to tak po tom skočím a nemůže se mi divit. Chci svůj život žít a ne ho přežít a jen čekat na něco, co se možná ani neuskuteční.

Fakt, tím, že člověku řeknete narovinu to co si myslíte a to jaké jsou Vaše možnosti, možná může zabolet v tom, že asi nejste schopní hned robit všechno možné, ale aspoň na férovku povíte svoje možnosti a řeknete, jak se věci mají a když neslibujete tak je jasné, že k tomu máte důvod a to že někomu něco nenaslibujete je leckdy lepší než slibovat a nesplnit.

Nesouhlasím se rčením „Slibem nezarmoutíš.“ Zarmoutíš právě a to hodně pokud neplníš. Lepší nic neslibovat a mluvit neurčitě, než plánovat barvitě a pak to odříkat a krást lidem čas. Ti lidé totiž těm slibům věří, když nemají důvod nevěřit. Pak si těmito sliby/chyby dá porušit důvěra a jak přimějte člověka znovu, aby věřil tomu slibu, že tentokrát se to fakt splní? Už to půjde hůře.

Radši tvrdší upřímnost, že se nic konat nebude, anebo že to prostě nejde z nějakého důvodu, než plané sliby. Upřímnost šetří čas všem, jak sobě tak i ostatním a je to tak. Člověk se aspoň může zařídit a vezme to lépe než falešný slib, který fakt zarmoutí.

Proto to tak upřednostňuji, pevnou, jasnou a férovou domluvu pro obě strany, protože nechci, aby pak jeden nebo druhý začal bulet, že to bylo neférové pro jednu stranu. Anebo, že nemůže dát tolik času, že spěchá a bůh ví co dál.

Raději jasně vím na čem jsem, než pak nějaké zbytečné oblbovačky a oplétačky okolo toho. Ty lidi nezavrhuji, jen mi pak musí prostě dát čas než jim a jejich slibům budu znovu věřit a zda vůbec.

Nebudu robit, jakože se nic nestalo. No nestalo se fakt nic a právě proto, mělo se stát a nestalo.

A co vy jaký máte názor na plané sliby? Také jste názoru, že upřímnost šetří čas oběma stranám?

 

Zdroj obrázku: PIRO4D. Pixabay.com [online]. [cit. 2.2.2018]. Dostupný na WWW: https://pixabay.com/en/time-moondial-time-machine-1842674/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.