V říši divů

Tak se tak prostě vzbudíš a začneš svůj obvyklý den, jdeš tam a zas tam, někam, do práce a někdy ti taky tak prostě přijde, že jako kdyby ses propadnul do říše divů jako Alenka? Já si tedy tak velmi často připadám a to už začíná od rána. Není to tak, že by mě něco naštvalo, nebo že bych zahájila den blbec, to ani tak ne. Probudím se v normální konstantní náladě, pohodové tak jako běžný den a leckdy i ve vyloženě dobré náladě.

A tak tam prostě vlezu do té práce a nestačím se divit, co je všechno jinak a lidi, co mají za nezvyklé požadavky, co chtějí jinak a co říkají, na co se ptají, na triviality, které jistě za těch několik let, nebo kolik let tam vlastně chodí, tak jistě ví. Jako kdyby tam byli poprvé. A je to docela bizár. Noví lidé, kteří tam zdržují, nebo udělají ostudu, předvádí se, mají nemístné poznámky, nebo si snad myslí, že je to tam zastavárna s věcmi, nebo dokonce posezení u kafe zadarmo. Nebo, že snad tam neposkytujeme, to co máme poskytovat, neochota si něco zjistit a použít zrak. Nu občas se nestačím divit a jen se tak profesionálně usmívám na ně a pod respirátorem se chlemtám smíchy, protože fakt z toho nemůžu. Aneb, to obnáší práce s lidmi no, co bychom chtěli, že? Jako už jsem něco zažila v té práci, leckteré zážitky a i špatné zážitky, nervy a tak dále, avšak za poslední měsíce to je vážně bizární. To je jako kdyby vám někdo, kdo od vás kupuje jedno a to samé několik let, tak najednou chtěl kupovat něco jiného a za mnohem víc peněz a najednou ho zajímal i jiný sortiment. Nebo kdyby věčný morous, který neprohodí žádné slovo, jen pozdraví a odejde, někdy ani nepozdraví, tak najednou zdravil, ptal se na vás a vtipkoval s vámi jaký je krásný den, nebo dobrá nálada. To si tak prostě říkáš „co to kurňa je a co se to s těmi lidmi děje?“ Nejsem tu nová tvář, to bych pochopila, však je to mazec.

Někdy mi přijde, že když nejsem v práci tak tam se zastaví čas a pak přijdu, tak se najednou začne vše řešit najednou a hned, proto ta říše divů, jako kdyby se to pauznulo, když odejdu poslední šichtu a dalo se play, jakmile přijdu nějakou další šichtu po dni, nebo více dnů volna. A teď tam přijdeš prostě a koukáš, rozhlížíš se, všechny telefonáty jenom na tebe, na tvé šichty, všichni co potřebují něco zařídit, tak jen na tebe se obrátí, nebo se staví a kdy pak má mít člověk čas na to se najíst? Chi chi, jako ne že bych byla nějaký jedlík, to fakt ne, mě stačí 2 jídla denně bohatě, avšak takový ten zdravý pár minutový oddych hlavně psychický je leckdy potřeba. A takhle prostě máš celý den, těch xy hodin a pak vylezeš a jsi rád, že jsi venku na vzduchu a vidíš taky něco normálního a říkáš si, zda ti ještě hrabe normálně, nebo už fakt vážně moc, že už ty lidi i potkáš na ulici a oni ti mávají a jestli si už vážně tak pracovně zdeformován, že i ve volném čase se podíváš jak ten a tamten tým hrál. A když se pak vidím s někým mimo práci, tak si připadám někdy tak úplně mimo, že si vždy tak krásně duševně odpočinu a slyším jiné věci, normální věci ze života, něco prostě jiného a to mi tak pomůže, že je to hned lepší.

Ano, beru s nadhledem, protože ten den prostě musíš spláchnout ze sebe, nic si nebrat osobně, ani když někdo má kecy, nebo se trapně tváří, nebo se ztrapní rovnou před lidmi a pak se tam pomlouvají, neřešit prostě, spláchnout ten den se svojí sprchou, když se sprchuješ a ráno nanovo, brát to jako čistý nový den, další den v říši divů, moc nad tím nepřemýšlej a prostě to odpracuj, protože tady něco chápat, je velmi složité. Dozvíš se něco nového, co doposud bylo jinak a najednou všichni budou jako miliusové, anebo naopak naštvaní najednou a bavit se nebudou, nebo ti to schválně budou chtít ztížit, ale ty se nedáš, tak jakože zvýší hlas, přitom ten chybný údaj si napsali, či nadiktovali sami, takže se opět můžeš jenom pousmát, jelikož jinak to nejde. Stresovat se po tomhle? Ten pojem neznám v této souvislosti. Brát si to osobně a brečet? Fakt ne. Smát se tomu všemu? Ano, jedině to 😊.

Tak Alenko brzy tě asi doženu s těmi divy, možná se v té říši divů i potkáme.

Zdroj obrázku: TEXTY PÍSNÍ A PŘEKLADY, KTERÉ SE ZDE NÁCHÁZÍ, JSOU CHRÁNĚNY AUTORSKÝMI PRÁVY JEJICH VLASTNÍKŮ A SLOUŽÍ VÝHRADNĚ K VZDĚLÁVACÍM ÚČELŮM. NAHLÁSIT PROTIPRÁVNÍ OBSAH. COPYRIGHT 2021 VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA. karaoketexty.cz [online]. [cit. 24.9.2021]. Dostupný na WWW: https://www.karaoketexty.cz/fotky/alenka-v-risi-divu-31592/336404

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v V říši divů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *