Včerejšek se stal, dnešek můžeš prožít jinak

Mohl to být špatný den, mohla jsem se cítit špatně, mohla jsem si vyčítat všechno co se stalo, mohla jsem to strávit tím, že budu se cítit znuděná, nebo bude mě obtěžovat dělat to, co mám.

Ale řekla jsem si, že takhle ten den přeci nemusí být. Když člověk ráno vstane nemusí se nechat ovlivňovat včerejškem. Někdy jsou sice okolnosti a události natolik intenzivní, že si to člověk s sebou nese. Je to tak a mívám to také tak, ale když se to takhle několikrát opakuje, tak si tak říkáte, zda aspoň ten další den může být lepší. Že už by to chtělo něco hezkého, fajn, něco, co konečně bude vycházet dle přání a hlavně v klidu.

Ono jakýkoliv den může být špatný, když to tak člověk prožije sám v sobě a bude to tak brát, ale také to může být den, který bude hezký a v klidu.

Ano, taky to znám, kdy se člověk probudí, rozcvičí se a pak, jak usednete do svého křesílka si tak v hlavě srolujete vše, co musíte za den udělat a vyřídit, to by ještě šlo, ale i tak se někdy člověku do toho ani moc nechce a nejraději by se věnoval něčemu příjemnějšímu. Pak když si tohle vše v hlavě srovnáte a uvědomíte si, že je opravdu nutné jít tam a tam a vyřídit to, jít do práce, zavolat tomu a tomu, zeptat se na to a to, zkusit něco vyjednat, říct tomu a tomu že čas toho a toho se mění, tak se člověk nadechne, poslechne si hudbu a ano jde do toho, prostě to udělá za ten den, je to nutné. A než se do toho začíná pouštět, tak se ozvou myšlenky z předchozího dne, co vše se pokazilo, co se nedokázalo ovlivnit, co se udělalo špatně a proč to všechno muselo zas dopadnout špatně, zas a znovu. Proč se na mě stále zlobí, nebo proč vlastně ty ošklivosti jsem si musela vyslechnout, proč vlastně tohle všechno se stalo, proč? Když takhle myslíte tak Vás to za pár minut dojme a je Vám to líto, všechno je to líto a mrzí to neskutečně. Přemýšlíte nad tím, že i když jste udělali všechno, tak to prostě jen bylo málo a nezachránili jste to, bohužel se i to špatné stalo. A teď si může člověk vybrat, buď ten den stráví s myšlenkami na tohleto a bude se celý den kabonit a chodit, jako tělo bez duše, vše udělá a vyřeší, ale nebude z toho mít vůbec žádný požitek a potěšení. Anebo si možná tak chvíli posmutní, ale do všeho se vrhne s chutí a radostí, řekne si v hlavě, že tento den bude jiný, bez smutku a řešení, protože včerejšku už se nedá pomoci.

Už ne smutná hudba, už ne smutné články, už ne zbytečné lamentování nad tím, co se dalo udělat víc, pustit si klidnou a nejkrásnější hudbu, aby se člověk naladil na lepší vlnu a uklidnil se, vyvětrat si místnost, zabrnkat na struny kytary, nechat to ze sebe odeznít, posílit se, vzít si s sebou vše potřebné, začít od toho nejsložitější do čeho se člověku nechce, povyřešit ty lidi, usmívat se do telefonu, protože i to je poznat, když se někdo usmívá do telefonu dle tónu hlasu, být příjemný a ladný tak, jako ta hudba. Obléknout si na sebe něco, co máte rádi a zvedne Vám to náladu. Je hezky, svítí slunce i když je mrazivá zima a tak si tak jdete a proč tak najednou mám ten pocit, že na přechodu nepojede zrovna žádná auto a já v klidu přejdu? A opravdu jdu a nic nejede, nemusím se zbytečně rozhlížet a doufat zda někdo zastaví, ale prostě jít v klidu a pohodě. Proč na zastávce není ten zástup těch všech drben, které akorát koukají, co dneska vyhazujete za odpadky. Nejsou, nikdo tam nestojí a žádná delegace, prostě klid. Proč ve městě, když člověk jde je klidný chodník a nikdo se nemačká, nebo mi nedýchá div na záda? V obchodě jdu první na řadu, na poště též a mám štěstí na hodnou obsluhu? Proč to najednou tak jde, když den jsem měla jakože souzený od včerejšího dne, že bude zlý a měla jsem ho mít zlý, protože mi asi byl přán. Ale prostě je to jiné. A jsem ráda, proč ten telefonát byl tak v pohodě a protistrana měla i starost o mě? Samá příjemná konverzace, milí lidé a poklidný průběh dne, proč jen mám pocit, že tohle všechno si člověk dá do hlavy a to co má v hlavě tak i přitahuje?

Protože to tak skutečně funguje.

Avšak opakuji se. To na co člověk myslí, tak přitahuje. To, jak se cítíte tak přitahujete k sobě. Je to tak a i když se dějí člověku zlé věci a lidi Vás srážejí, nebo Vám to s lidmi nevychází tak je jen na Vás, jak začnete další den.

Včerejšek se už nezachrání, možná už ani to přátelství a vztah se nezachrání, bohužel vystřelenou kulku už nevezmete zpět, odmítnutí nepolknete, když jste jej už řekli, už se stalo, včerejšek se stal ať je sebevíc ošklivý a bolestivý. Ale každý den je nová příležitost, jak začít nový den. Každý je nový začátek něčeho nového a tak je potřeba to brát.

Vím, že tohle v hlavě jde někdy těžko, ale je to o tom si tohle uvědomit. Tím, že se Vám stále něco špatného vrací v životě, špatné myšlenky, výčitky a cítíte se špatně a ovlivňuje to Vaše další dni, tak si může člověk uvědomit, že takhle to dál nejde. Protože myšlenky proletí hlavou jen tak, anebo se usadí a pak se z nich stávají zbytečná traumata, komplexy, strachy, zbytečnosti, které člověka akorát do budoucna zatěžují.

Na tom, co bylo už nic nevyřešíte, stalo se to, jde to dál, dnešek je nový den a i když mohl začít smutně s výčitkami a lítostí, tak je jen na Vás, jak jej začnete, může zrovna tak ten den být slunečný, klidný a vlídný. O to víc, že jste něco smutného zažili, tak si zasloužíte něco už krásného, posun k lepšímu a šťastnějšímu pocitu.

A vím, jak vám je, když se něco sakra táhne nekončí to, jen Vám to ubližuje a sází další rány, ale je těžké se toho vzdávat. Vím, člověk je na něco zvyklý a nechce se vzdávat, ale ono je potřeba jít dál a nechat tohle všechno minulosti a včerejšku, ať už jde o cokoliv. Co se pokazilo, rozervalo, rozbolelo, zničilo, umřelo, se bohužel už stalo a je to včerejškem, dnešek je nový den a je jen na Vás jak ho prožijete. Já se rozhoduji pro klid, zklidnit se, zklidnit hlavu a nechat život plynout.

Zdroj obrázku: SWIFT, Taylor. youtube.com [online]. [cit. 3.1.2020]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=kQvKJhgkKf0