Věci, které nelze ovlivnit

V životě jsou věci, situace a hlavně lidé, které prostě nemůžete změnit ať se snažíte sebevíc tak prostě ne a ne to změnit, či zlepšit k obrazu svému. Prostě to nejde ať to dřete přes bolest sebevíc. A ne a ne.

A tak to je, můžete být velkými tvůrci svého života, ale některé věci a hlavně lidi v životě ovlivnit nelze, prostě jsou, jediné co můžete ovlivnit je Váš postoj, jenže i to je někdy těžké pro lidi jako jsem já. Nejraději bych všechno převzala a změnila k obrazu svému a udělala nemožné, abych to změnila a abych nemusela žít v tom, co mi někdo servíruje. Nemám ráda, když mi někdo diktuje jak mám žít, nebo mi zasahuje do mého osobního života, co a jak mám dělat. Takové lidi ze svého života rychle vyprovázím. Jenže, co když je to někdo, koho ze svého života jen tak vyprovodit nemůžete – člen rodiny, někdo z práce, soused, známý z okolí a často se potkáváte.

Co potom? Jasné, omezit s takovým člověkem kontakt na minimum a zkusit udělat maximum pro to, aby se situace zlepšila, či obrátila ve Váš prospěch a Vaší spokojenost. Ale co když i přes to všechno to prostě nešlo a nehnulo se nic? Nebo se hnulo jen na chvíli, ale ta odpornost je tu znovu zpět a v plné kráse a jste zase tam kde jste byli?

Jasný, nervujete se, bojíte se, máte strach z toho co bude, obáváte se nejhoršího. Vyšilujete sami v sobě a říkáte si, že to prostě nezvládnete, chcete prásknout se vším a odejít od všeho a nechat to tu, nechcete se toho dál účastnit, chcete se na všechno vykašlat, to co jste doposud vytvořili.

Jenže není to tak lehké, připravili byste se tím pádem úplně o všechno a podkopli možná tak sami sebe. Stojí to za to? Ublížit si takhle? Já říkám ne.

Den co den se nervovat, trápit se, mít záchvaty breku, hysterčit když to na vás přijde, mluvit o tom a stále hledat řešení? Ano, na chvíli to pomůže, ale čeho je moc toho je příliš a když se jen trápíte a trvá to moc dlouho tak jednoho dne prostě vaše tělo řekne STOP a zastaví Vás nějakým zdravotním problémem. A tehdy až když pocítíte vlastní lidské možnosti a to, že Vám není dobře a nejste schopni fungovat tak si uvědomíte, že je nejdůležitější být hlavně po zdravotní stránce v pohodě a tohle to, co se nedá ovlivnit prostě neovlivníte a tím, že se budete trápit tak jen sami sobě ubližujete. A tím Vaše tělo Vám dalo najevo to, že jste to s tím trápením a negací přehnali a jak jste ho zahltili negací tak proto přišel ten zdravotní problém. Je zajímavé, že hodně lidí pak obrátí a hlavně je zajímá pak své zdraví a ten původní problém, který nešel změnit tak pak už na něj tolik nemyslí.

Já teda osobně můžu říct, že když mi takhle tělo dá stopku tak zvolním, povolím, podvolím se svému tělu a uvědomím si, že i když to špatné v životě přijde tak nemůžu vše ovlivnit a když to přijde tak to přijde. Ale že pak mohu jednat, ale hlavně mě uklidňuje moc důvěra sama v sebe, že vím, že to určitě zvládnu a nějak si poradím.

A když mi není dobře tak se na ten můj triviální klid, že to vždy nějak zvládnu tak na něj pomyslím a je to lepší. Už se netrápím, nešílím a nemám tendenci na všechno kašlat, ale naopak hledám cesty jak to vše zvládnout a jak najít cestu z té paseky, kterou mi udělal někdo jiný v životě, ale i tak se tím prokoušu.

A právě v těchto chvílích kdy člověku není nejlíp a jediné na co myslí je odpočinek, spánek a chvíle až zas bude fit tak se probouzí právě ta vnitřní síla, která říká „Mě tenhle člověk nesundá, není konec, nedonutí mě odejít, nedonutí mě k ničemu.“ A to je přesně to, co jsem potřebovala slyšet i předtím než mi tělo dalo stopku. Jenže to člověk v tom afektu nevidí, to vidíte vše okolo, jen ne sami sebe a svoje schopnosti. V afektu se člověk chová jako oběť, ale když jste trochu oslabeni tak se vidíte jako tvůrce a dokonalý rebel, který může zasáhnout. A najednou už to vypadá líp a cítíte se silnější, protože najednou se otevřou nové možnosti jak to řešit, jak k tomu přistoupit a jak se chovat, najednou to není konečná, jak se zdálo. A tohle vše byla jen etapa, která se přehoupla v další etapu a Vy tímto sílíte, každá rána pod pás, každý falešný úsměv, každý vykašlání se na Vás, všechno tohle posiluje a dává Vám sílu stát na svých nohách v plné síle a úsměvu upřímném.

Vše tohle co Vás potká a co Vámi projde Vás posiluje. Může to zničit cokoliv jiného, nebo kohokoliv jiného, ale Vámi to jen projde a vzejdete z toho silnější a odolnější, pak se zvednete a můžete s klidně nakráčet před toho člověka, který se tváří jako největší „bůh“ že vám to jakože nandal, nebo si myslí, že vám jakože zavařil v životě. Přitom je to jen s prominutím zakomplexovaný výkal, který jen kopal okolo sebe a nezmohl nic zlého, jen Vás posílil svou ubohostí. A i když takový člověk bude dělat nadále zle, bude hnusný, nejapný, slizký, úchylný, rýpavý a kdo ví co ještě tak na Vás prostě nemá a nikdy mít nebudete, on/ona nemá páteř a charakter, ale Vy ano a vždy víte, že to zvládnete, protože Vás to nezničili to co dělá, jen to posiluje a učí Vás to být si jistý sám v sobě a posílat ty jeho/její kecy pryč druhým uchem.

Ano, jsou lidi v životě, které si nevybereme a ti lidé nás můžou hodně v životě posílit a je jen na nás zda takovou lekci chceme a přijmeme a jak se s tím popereme. A já věřím, že ten, kdo tohle čte tak ten už dávno ten charakter má a ví moc dobře, že dokáže všechno co si usmyslí a zvládne vše do čeho se pustí. Protože tohle by nečetl někdo bezpáteřní, toho by to nezajímalo, ten by si myslel, že už všechno ví a zná.

Zdroj obrázku: JORDAN BARFIELD. pinterest.com [online]. [cit. 26.7.2019]. Dostupný na WWW: https://www.pinterest.ca/pin/86694361563748713/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *