Věčný vtipálek

Prostě člověk, který se chová k Vám i k ostatním lidem přátelsky, celkem i mile, zajímá se, povídá, vtipkuje. No někdy až moc vtipkuje a stává se u něj, že ty vtípky leckdy můžou zasáhnout citlivou oblast, nebo téma, které je velmi osobní. Nebo vtipkuje sice sám o sobě, ale vidíte, že ten vtípek až tak k smíchu není a není to myšleno a proneseno tak nadsazeně, jak se to ten vtipálek snaží podat, ale je to spíše vtip přes vyčerpání a velké slzy.

Tací lidé jsou sice ve společnosti oblíbení a mají hodně přátel, ale když jde o blízké lidi, tak si upřímně myslím, že moc blízkých přátel nemají, že se nemají ke komu jít přitulit, vybrečet a komu si postěžovat. Podle mě tací lidé jsou ve skutečnosti hodně smutní, ale stále to kryjí a maskují.

Upřímně já jsem nikdy lidi typu vtipálci neměla moc ráda a moc jsem se s nimi nepřátelila. Protože mi přišli falešní a i když jsem se s někým takovým dostala do konverzace, tak ten člověk si obvykle ze mě udělal srandu, nebo vtipkoval na špatné citlivé téma, nebo se mě snažil nějakým způsobem zesměšnit. Mě se to nelíbí a proto se takových lidí držím dál, nemám si s nimi tolik co říct. Jsou dobří akorát tak pro srandu a nic víc, sami sobě tímhle postojem škodí si myslím.

Ať už muž nebo žena, je to jedno. Sranda ano je potřeba, aby byla a nemám nic proti tomu se dobrému vtipu zasmát, nebo se smát. Jej nejsem žádný suchar, mám ráda srandu a zábavu, ale jak se říká „vocaď pocaď“. Když jsou starosti, nebo problémy tak by si z toho člověk neměl dělat srandu a jsou okamžiky kdy by měl člověk život brát vážně, tak jak je a přijímat to.

Co jsem poznala tak tací vtipálci, kteří sice kolem sebe měli kopu lidí, tak mi přišlo, že v partnerském životě byli buď sami, anebo neměli takového toho parťáka se kterým by si plácli. Aneb jak se říká „přítel všech, je přítel ničí“. Věčný vtípek, ze všeho si utahovat, ze svých problémů v práci si utahovat a nazývat je blbostí, kravinou a to, že si zas někdo v práci vymýšlí. No asi nevymýšlí je to pracovní povinnost a všemu smát se není dobré, když je to ta práce za kterou je dotyčný placený.

Podle mě si to ti lidé dělají i sami. Protože já jsem se dřív pokoušela s takovými lidmi bavit do hloubky a bylo mi jich dřív líto, kor když to byl někdo, koho jsem znala dlouho. Snažila jsem se zkusit se přiblížit, aby se svěřil, aby se třeba vypovídal a aby aspoň na chvíli tuhle masku sundal a byl pravdivý. Jenže nějak se mi to nepodařilo a po mých pokusech se bavit o vážných věcech tak to byl zas jen vtípek a ještě se ten dotyčný dotkl mého citlivého tématu ze kterého si začal dělat srandu, anebo to zlehčoval to, že mě to třeba trápí. A tak jsem si pak řekla, že takové lidi nechat žít svým životem. Nemusím každého spasit a každého chtít navádět správnou cestou životem a každému ukazovat jeho štěstí.

Vždy to tak bylo. U lidí, které jsem jen znala jsem to po pár větách vzdala se s nimi bavit i o něčem vážném. U lidí se kterými jsem se kamarádila jsem to zkusila vícekrát, ale dopadlo to tak, že to pak ranilo víc mě, takže jsem to nechala být, došla jsem k závěru, že si to tihle kašpárci dělají sami.

Být věčný vtipálek rádoby tak to podle mě nepřinese štěstí života. Sice se všemi se člověk baví, kamarádí a všichni ho znají, ale podle mě vztah, nebo opravdového kamaráda to nepřinese.

Takový člověk nejde do hloubky, nikomu se neotevře a bývá tak trochu i falešný, nebo opačně hodně uzavřený.

Jednou si takový vtipálek tehdy na střední škole, který byl po celé škole známý a já ho znala též, protože se hodně kamarádil s jednou mou kamarádkou, tak si tehdy ten vtipálek ze mě při konverzaci udělat srandu, že něco neumím a strašně se tomu smál na celou chodbu, no strašná sranda. Ano, tehdy jsem nebyla tak pohotová, abych mu na to něco hned řekla a zareagovala správně, tak jsme mlčela, ale dotklo se mě to, od té doby jsem toho člověka moc nemusela a raději jsem se mu vyhýbala v konverzaci a bavila se s jinými lidmi, kteří tam v tu chvíli byli. Jednou jsem se chtě nechtě přichomýtla k jedné konverzaci s tou mou kamarádku ten pan vtipálek se s ní bavil a bylo vidět, že má slzy v očích ačkoliv se stále doširoka usmíval, jak mu bylo zvykem a tak jsem tehdy zaslechla jeho příběh. Oba jsem pozdravila a sedla si vedle, víc jsem se nebavila. Povídal o tom, že stále čeká na svou bývalou partnerku, zda se k němu vrátí, přitom ona už byla oficiálně ve vztahu s jiným, že prý na ní každý den čeká před školou i to i přesto, že na ní čeká ten její oficiální a vidí je spolu, každé ráno čeká na její zprávu a každý večer když má krizi tak i v posteli před spaním čeká zda napíše. Když jsem to slyšela nestačila jsem se divit, co to zrovna z tohoto člověka padá. Kamarádka mu na to neměla co říct a já v tu chvíli také ne. Jen jsem si tak řekla, že tihle vtipálci asi opravdu něco v sobě hodně skrývají a maskují to těmi vtipy. Uvědomila jsem si, že ačkoliv si ze mě tehdy na chodbě dělal srandu, že něco neumím tak sice fajn, ale já v tu dobu aspoň měla vztah a další nabídky ke vztahu, mohla jsem si vybírat tak jak je mi zvykem a užívala jsem si nadměrné pozornosti mužů. Tak jsem si uvědomila, že sice něco neumím to co on ano, ale za to jsem se necítila osaměle a měla jsem k sobě víc lidí, kteří mě měli rádi a stáli o mou pozornost, cítila jsem se dobře, ale ne škodolibě, bylo mi ho líto.

Není vždy vše tak, jak se zdá. A stejně mi tihle lidé přijdou falešní, nechovají se přirozeně a dělají si to sami. Nepromýšlí důsledky svých vtipů, můžou se někoho dotknout, nemusí se to někomu líbit, nejsou prostě pro všechny vtipní. Přitom sami jsou asi kolikrát nešťastní. Kdyby jen třeba někdy se chovali jako vtipálci a pak byli přirození, tak by to bylo lepší a mnohem líp by se s nimi kamarádilo a bavilo, pak i věřím tomu, že by si někoho k sobě našli na stálo. Ale to by museli pochopit, že je normální být upřímní a chovat se přirozeně.

Zdroj obrázku: ALEXIS84. depositphotos.com [online]. [cit. 28.8.2020]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/108537496/stock-photo-portrait-of-a-funny-man.html