Už se Vám stalo, že jste leckdy věděli něco co vaši nejbližší ani netušili?
Už jste někdy měli pocit, že víte sami o sobě něco, co nemůžete nikomu sdělit? Cítili jste se tak uzavřeni, ale zároveň toho tak plni, ale slovo – neprozradit své tajemství bylo silnější?
Stává se to poměrně často. Taková informace dává člověku pocit výjimečnosti, tudíž ji některé narcistické typy osobností zneužívají ve svůj prospěch a citové uspokojení. Avšak také to může svazovat, což je u příkladu u extrovertů, kteří velice těžce udrží nějakou informaci v tajnosti.
Vědomí, že víme něco víc nás osobně otevírá možnosti, avšak nás trochu může i odlišovat. Záleží pak na každém z nás jak s tím vědomím naloží.
V tomhle nechám na každém rozhodnutí jak s tím naloží.
I když jsem vždy byla typem člověka, který si vždy nějaké to tajemství nechal pro sebe, avšak i přes to, že mě to svazovala a tolikrát jsem něco chtěla říct, vysvětlit, sdělit, ale neřekla, protože jsem se tak chtěla chránit, či ze strachu.
Anebo si to vědomí nechat na správnou chvíli, která se naskytne a v pravou chvíli ji použít jako „eso v rukávu“. Také možnost :).
Nicméně myslím si, že něco takového si každý z nás prožil. Ať už jako dítě, když jsme něco doma provedli a nemohli jsme se doma „prásknout“. 🙂 Myslím si, že se jedná o naprosto běžnou lidskou situaci a myšlenku.
Ať žije sdílení tajemstvích ♥