Věřím, že jsi na cestě

Vím, že jsi na cestě ke splnění, mé přání. Věřím, věřím stále i přes to, že se nic neděje, i přes to, že nevidím výsledek. Stále věřím, že je to na cestě ke splnění.

A možná tou dobu, kdy tenhle článek spatří veřejnost, už budu žít své splněné přání a už to tady bude. Nikdo by teď nevěřil, nikdo neví, co a jak bude. Nevypadá to vůbec dobře, nevypadalo to.

Vyslovila jsem své přání a věnovala mu veškerou energii na splnění.

Nic nevypadalo a nevypadá ke splnění, vypadá, jako kdyby to měla být uzavřená záležitost. Ale pověz mi, proč stále věřím, že není konec, že tohle ještě bude mít ten šťastný konec. Aneb, jak se říká, pokud to neskončilo šťastně tak to ještě není konec.

Je to jen má blbost a naivita, anebo opravdu něco na tom je a cítím to správně. I přes to, že nemám racionální důvod věřit, tak věřím, že to je ještě na cestě ke splnění, že ještě zvon nezazvonil konečnou a nebylo poslední otočení klíčem u dveří. Protože prostě věřím, že bude dobře.

Nikdo nevěří, ten kdo to mohl ovlivnit to ještě víc useknul do jakože konce, lidi, kteří měli se na tom podílet a pomoci podrazili, ale to se dalo čekat. A stejně věřím, že to prostě není konec a že naděje stále je. A když trávím den, ať už tam nebo na onom místě, stále mám pocit, že takhle je to na chvíli a šťastné završení teprve přijde. Nemohla bych to tu jako duše takhle rozdělané a v hrozném stavu nechat. Avšak to už je moc do hloubky duchovna.

Ty, moje přání, můj sne, vím, že žádám asi moc a popírám tím své předchozí přání, které se mi sice splnilo, ale bylo nedomyšlené a já zjistila, že jsem si tím víc ublížila než pomohla, prosím přijdeš za mnou se mi splnit? Vstoupíš do mého života? Dávala jsem ti a dávám energii, myslím na tebe, tak jako to vidím v mysli tak cítím, jako kdybych to už duševně žila, dělám jako kdyby se to již splnilo, cítím radost, že čas plyne a je to na cestě. Nevím proč.

A vím, že ta radostná novina, změna a ten obrat přijde, cítím, že je to na cestě. Neřekli poslední slovo a život ještě neotočil něčím životem naposledy. Tak tě prosím přáníčko moje, přijď do mého života a já se velmi ráda chopím příležitosti a vše obrátím k dobrému prospěchu, aby to mohlo být šťastné zakončení. Nic jiného si nepřeji jen klid a šťastný závěr této nekonečné situace.

Píšu o tom mraky depresivních věcí, už to asi lidi unavuje, ale mě neunavuje věřit. Není to podle mě jen naivita, nebo hloupost, není to jako u nějakého mužského nebo u člověka ve kterého věříte ve změnu chování, nebo nápravu, to je něco jiného. Tohle se týká sice více lidí, ale především je to zdravě sobecké přání, které nikomu nechce zaškodit, ale spíše více lidem pomoci ke štěstí, včetně mě v první řadě.

Věřím a budu věřit i po časovém limitu, dokud se to nesplní. Takové pocity nebývají jen tak u něčeho, tohle je procítěný.

A mně se obvykle přání plní, hodně a téměř vše i hlouposti, tak proč by se nemohlo splnit tohle? Věřím, že konám v životě převážně dobro a tudíž bych nemusela být tolik zatížená karmou. Když už tak se to údajně říká o mě, že jsem chodící karma a každý, kdo se se mnou zaplete, nebo má něco společného tak dostane lekci od života. Nevím, nevím, tohle musí posoudit jiní, ale říká se to. Kdo ví, neposuzuji to.

A když ke mně přáníčko přijdeš, budu mít velkou radost, tu emoci, kterou jsem dlouhodobě nepocítila a tím pádem mi to bralo životní sílu a elán. Protože radost považuji jednu z nejkrásnějších emocí v životě i když je krátkodobá, tak stojí za to. A až přijdeš tak se vážně moc těším, uvítám tě a už tu příležitost nepromrhám, chytnu se ji a využiji tak, jak to vidím ve svých snech. A vždy když usínám a myslím na tom, jak se situace zlepší a bude dobře, tak si to představuji, jak se budu cítit a jak to budu prožívat a jak to bude, jako kdybych to už prožívala a hezky se mi usíná a moje srdce bije na poplach, protože už se těší a chce to vše prožívat. Chybí mu radost, tak je nedočkavé, tepe jak o závod. Jak natěšené štěně na svého pána po celém dni.

Věřím, že se nezklamu a ještě víc věřím tomu, že až tohle budete číst, tak už to přání bude má realita a já budu psát dál o tom, jak se přání plní a že by si všichni měli naučit správně přát, protože to za to stojí.

A kdyby náhodou se to posunulo nebo nesplnilo, tak se s tím smířím, ale zas mohu už jen získat, co šlo tak mi tehdy vzali. Takže mohu jen získat.

Nikdy není pozdě si začít něco přát a nikdy není pozdě na nějakou nápravu, změnu, nebo nové rozhodnutí. Jedno rozhodnutí a jedna chyba z člověka nedělá nadobro žalářníka své minulosti a svých chyb.

Proto je dobré se přenést přes ty výčitky proč se něco nepovedlo, nechat to minulosti jako minulost a přát si dál, přát si jinak a rozhodnout se jinak, znovu. Člověk nemusí pykat celý život za jednu chybu v životě, byla to lekce a ne do životní žalář.

Zdroj obrázku: ROBERT MÍKA – ČTK. Doktorka.cz [online]. [cit. 10.6.2021]. Dostupný na WWW: https://psychologie.doktorka.cz/sigmund-freud-sen-je-splnene-prani