Věřím, že jsi rád

A to proto, že je krásné mít někoho, kdo ti rozumí a mít někoho k sobě, nebýt tak úplně sám. Nebýt sám na všechno a sám proti všem.

Je to skvělý pocit se cítit milován a moci se vypovídat, svěřit se a najít někoho, při kom můžeš přemýšlet nahlas.

Že ano? Věřím, že bys mi dal za pravdu.

Vím, jak krásné to je a líbí se mi to moc. A taky věřím, že potřebuješ zažít, potřebuješ to vidět, ale jen pokud ty sám chceš.

Důvěra, přátelství, klid, spolehlivost, láska, opojení, euforie, přemýšlet nahlas, smát se, usmívat se, povídat o čemkoliv, pochlubit se, ale i prásknout na sebe něco tajného, však není čeho se bát. To jsou všechny krásné aspekty. Každému člověku přeji zažít, aby poznal a byl s tím člověkem, který ho má upřímně rád a je tu pro něj.

Když já takového člověka poznám tak si toho vážím. A poznám to vždy tak, když mě nechá člověk povídat a já se cítím skvěle, nemusím přemýšlet nad tím, co říct a co už je moc, ale prostě mluvím, dělám si srandu, vtipkuji, plácám nesmysly a přesto vidím jiskřičku v očích dotyčného, to poznám, že jsem se správně zasekla drápkem tomu dotyčnému pod kůži a jsme na stejné vlně.

Mě stačí kolikrát málo, přijdu, vidím, obejmu, povídám, dělám si srandu, dívám se do očí a když vidím upřímný úsměv a jiskřičku v očích tak je to doma, jak se říká.

A to mě potěší.

Ne však u každého to takhle člověk má. Je to spíše taková výhra, když to takhle s někým máte a pokud člověku nejste lhostejní a má o Vás zájem tak je vše na dobré cestě jak vytvořit dobré přátelství, anebo fungující vztah.

Dnes však chci poukázat na to, když máte kolem sebe člověka, který se tváří a chová se tak, jako kdyby ta jiskřička tam byla, ale když dojde na činy, nebo na vyjádření jak to tedy cítí, tak nic. Tak trochu se vám ten člověk vzdaluje, drží si odstup. Na jednu stranu ukazuje zájem, na druhou stranu se drží zpět. Takže tím pádem kolem vás krouží, nebo stojí opodál a jen se dívá na Vás. Neodchází úplně ze života, avšak ani nejde k Vám. Prostě kolem Vás krouží.

Když vidím, že si rozumíme, že je vše v pořádku, sympatie fungující, stejná vlna, stejný typ zábavy, srandy, popovídání, zážitky a prostě vše klape tak nedokážu pochopit, proč ten odstup, ale zároveň i přehled o mě. Proč?

Nevím. Tak když mi to s někým klape a vím to, tak ho přeci nenechám takhle na volno, ale jsem s tím člověkem, ne? Přeci cítím a vím.

A když mi to neklapne tak potom toho člověka nechám na volno, ale už si neudržuji o člověku přehled, protože by mi byl k ničemu.

Tohle to chování „na půl“ nějak nechápu rozumem, ani srdíčkem. To je jako když necháváš někoho o koho máš zájem a máš rád na pospas, aby přímo před tvým zrakem si někoho našel, anebo ho necháváš čekat? A na co jako?

Člověk je podle mě hlupák, když někoho, koho má rád nechává takhle na volno a jen přihlíží co dělá, dobře udržuje si přehled, ale to je tak vše, ale nic nepodnikne víc k tomu, aby s tím člověkem byl, tak jen vyhlíží, až se opravdu najde někdo, kdo ten zájem projeví a nenechá toho člověka samotného, ale bude s ní. A nějak si neumím představit, že tento postávající zájemce bude jen tak přihlížet a dělat si přehled o ní nadále? To asi ne, v mžiku odejde a bude asi zhrzený, i když jako za co? Za svou vlastní neschopnost?

A ta druhá varianta, když nechává čekat schválně, tu nechápu ještě víc. Zvyšovat si takhle sebevědomí, nebo ego na někom, kdo čeká z lásky, nebo z přátelství, jen proto, že se ten člověk jeví jako ten, který čekat bude? A proč jako? To nemáš úctu k té osobě, že ji necháš čekat? K jejímu času?

Nechat čekat, aby ztrácela čas s někým, kdo ani neví jestli chce? Protože čím dýl něco trvá, nebo čím dýl se člověk odhodlává k nějakému činu tím ztrácí tu odvahu do toho činu jít, proto ve většině případů zůstane z toho, jen to čekání, plané sliby, marnost a beznaděj.

Proto si myslím, že takové chování – postávání kolem někoho, koho má člověk rád, je k ničemu a zbytečné. V obou případech člověk ubližuje sám sobě a v té konkrétní druhé variantě ubližuje i té dotyčné.

Na co se jí pořád vyptáváš, kde co a kde s kým a kdo se jak jmenuje? K čemu ti to je, když s ní nejsi Ty venku? Na co je ti dobré vědět, kde až byla a jak dlouho, když ty ani nemáš v plánu ji někam vzít? K čemu je takový přehled? Když ani z těch informací nijak netěžíš, abys něco udělal? K čemu?

Já ti povím, je to k ničemu a akorát vše špatné prodlužuješ. Pokud je člověk dospělý a duševně způsobilý, tak není na co čekat a nad čím přemýšlet, prostě se má jednat, činit a ono to dopadne. Třeba právě tak, jak si člověk přeje.

Avšak bohužel je dneska takový trend tohle chování, nechápu proč, však je to tak. Logika dnešních lidí – slečna o něj projeví zájem, zajímá se, zve ven, on odmítá, ale líbí se mu, je na něm vidět, že se mu hodně líbí a je do ní blázen, avšak nechce s ní jít ven, vymlouvá se, odpovídá pozdě, zpovídá jí, chce vědět všechno o ní, ale nikam ji nevezme, nechce ji vidět v reálu, ale zároveň nevykašle se úplně jakože by řekl, že nemá zájem.

Logika jak stehno…

Zdroj obrázků: PSYCH2GOTV / SHUTTERSTOCK. Eurodeník [online]. [cit. 12.6.2020]. Dostupný na WWW: https://eurodenik.cz/zivotni-styl/jak-poznate-ze-se-libite-introvertovi

DAVID ULISES HERRERA ALANIS. weheartit.com [online]. [cit. 12.6.2020]. Dostupný na WWW: https://weheartit.com/entry/70132932

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

2 komentáře Věřím, že jsi rád

  1. Martin Lemberka napsal:

    Ahoj, naprosto s tebou souhlasím, tento pocit se mi hodně moc líbil, byl, bude a je krásný… Jen… někoho mít, komu se svěřit… A já chci ten pocit znovu zažít 🙂 ale né jen tak na lačno/na chvíli ale napořád už o ten pocit nechci nikdy přijít.. 🙂

  2. […] Pokračování článku. […]

Napsat komentář: Martin Lemberka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *