Vím, že to tam někde vzadu sleduješ…

Jak rosteme, dospíváme a oddělují se naše životní cesty s jistými lidmi tak se stáváme lepší verzí sama sebe. Stále se zdokonalujeme, zlepšujeme, poučujeme a jsme lepším člověkem a obzvláště pokud na sobě zapracujeme a osobně, či duchovně vyrosteme.

Což jsou skvělé zprávy a celkově skvělé, že se posouváme v životě dál.

Nějaké to odloučení, rozchod vztahů (jakéhokoliv rázu), nebavení se, ukončení kontaktu, či přirozené odluky od někoho či několika lidí tak si obrečíme, ale jdeme životem dál.

Po pár týdnech, měsících se i takové bolístky zahojí a my žijeme dál.

Mrzí asi nejvíce to, když se rozejdeme ať už ve zlém, nebo přirozeně s někým, či přestaneme bavit s někým, kdo pro nás hodně znamenal a komu jsme to všechno krásné ze sebe chtěli ukázat a chtěli ukázat, že máme na spoustu hodně věcí v životě dokázat. Však životní situace tomu nepřála a tak je to jinak. Navíc ten člověk, kterému jsme to právě chtěli tohle vše ukázat tak zrovna ten nás nejspíše ani tolik nevěřil a nebyl na to zvědavý, nezajímalo ho to. Mrzí to, avšak jak již bylo zmíněno život jde dál a Vy musíte jednat a žít dál, jinak to nepůjde, nemůžete se zaseknout a říct si, že prostě žít nebudete, prostě ano, žijete.

Projdete životem dál a začnete ve svém životě novou kapitolu života, novou etapu a něco nového v čem se Vám konečně začne dařit a začnete prosperovat a konečně jste se po delší době vyhrabali z něčeho, co Vám bylo tak často vytýkáno a něco kvůli čemu jste se styděli. Či jen prostě jste se o tom nechtěli bavit.

Najednou se daří, prosperujete a veřejně to můžete říct, tak jak to je, veřejně o tom můžete mluvit a lidi Vás poslouchají a naslouchají Vám. Chtějí slyšet Vaše slovo a Vaše názory a to, jak to cítíte.

Je to jak krásně vysvitnuté slunce po krušné bouřlivé noci plné blesků a deště.

Daří se, jste spokojení, šťastní a cítíte, že všechno je v pořádku. Záříte radostí a prosperitou, vše co se kolem Vás děje, pracuje pro Vás a užíváte si ten nádherný moment.

Konečně vymaněni z toho zlého pro co Vás lidi opouštěli a pro co Vás nechávali býti. Teď jakoby se karta obrátila a znovu se Ti lidé chtějí vrátit.

Úspěch je veřejný a veřejně si ho užíváte a všichni poslouchají a naslouchají. A najednou tam někde vzadu vidíte matně, ale přeci jen vidíte toho, kdo Vás celou tu dobu taky sleduje a je to právě ten člověk, který pro Vás znamenal hodně a znamená doposud a tenkrát ho to nezajímalo a odešel protože jste neměli nic. A nyní když máte vše, po čem jste toužili v tu danou chvíli a záříte tak je pravdou, že ho to celou dobu zajímalo, však sleduje Vás z dálky a Vy ten pohled cítíte. Neodvažuje se fakt po tom všem přistoupit blíž, protože ten kontakt přeci už není a není už nějakou dobu, nevídáte se, vůbec nic, ale Vy cítíte, že celou tu dobu se o Vás informuje, zajímá se, sice z druhé ruky, ale je to tak. Kdekoliv jste, je to jako kdyby tam byl a sleduje Vaše kroky a to, co se Vám daří a jak žijete, nedovolí si jít blíž, ale sleduje Vás.

Potěšující na této skutečnosti je to, že vlastně ten člověk nikdy úplně neodešel, stále ho zajímáte a to pro uspokojivý pocit stačí. Aspoň víte, že jste mu nikdy nebyl/a jedno a že tak trochu pro něj znamenáte tak jako on pro Vás.

A v tu chvíli když víte, že Vás sleduje z povzdálí tak právě se snažíte, abyste zářili o to víc, abyste byli vidět a aby viděl tu krásu ve které si teď dovolujete žít.

A není to chlubení, spíše se snažíte na sebe upozornit tak, abyste byli vidět a aby měl být na koho hrdý. I když Vám to nechce povědět osobně, stačí když to uvidí na dálku z povzdálí.

Tak moc chcete pro toho člověka zářit, aby mohl být hrdý na Vás a doufáte, že je.

O to víc je ten úspěšný život sladší a nádhernější, když víte, že vše to, co se dělo předtím mělo svůj smysl.

A je pravdou to, že úspěch či neúspěch neredukuje počet skutečných přátel v životě, to ne, ale odhaluje charakter těch přátel a ten, kdo Vás skutečně má rád se nikdy nepřestane o Vás zajímat. Je to prostě fakt. Může odejít fyzicky z Vašeho života, nemusíte spolu mluvit a ani se vídat, nemusí být už ty životy nijak víc propojeny, ale ten kdo k Vás nějaké city měl či má nadále tak si vždy o Vás bude udržovat přehled. Jen si už netroufne tak blízko k Vám, jelikož ví, že Vás nechal v tu chvíli kdy jste jeho/její podporu a oporu nejvíce potřebovali.

Úspěch a neúspěch jen odhaluje to, jací ty lidi skutečně jsou a jaké city k Vám mají. Za dob úspěchu si jich můžete získat hromady, každý Vás má rád a každý Vám to přeje.

Však v období neúspěchu se odhalí kdo ta slova skutečně myslel vážně a kdo Vás skutečně má rád.

Lidi si stále myslí, že najdou člověka takového, kterému se vždy daří a který je tak dokonalý že nikdy nemá problém a vždy vypadá, že je vše v pořádku a že si vždy umí poradit. Pořád něco takového hledají a proto se pak odvracejí od skutečných lidí s lidskostí a kteří žijou opravdový život tady. Pořád hledají něco, co vlastně není ani skutečné.

Kdyby lidi věděli, že to co hledají mají celou tu dobu vedle sebe tak by se třeba chovali jinak, ale nejprve by se museli trochu víc zamyslet. Skuteční hrdinové a lidé, kterým se daří jsou tady a jsme to my všichni tady, jelikož každý tady na Zemi svádíme svůj vnitřní boj a žijeme svůj život o kterém nemusí každý vědět, ale my víme, že je to reálné a jsme lidi a vždy přijde jak neúspěch tak i úspěch, je to koloběh života, který u každého funguje podobně, jen možná v jiném časovém rozmezí. Ale koloběh života je nepopíratelný, jinak by nemohla být na světě rovnováha, která z duchovního hlediska je stále. Všechno se vyvažuje.

Kdyby lidi viděli koho vedle sebe mají a že ti nejbližší nemusí být nutně podle nějakých teorií dokonalí, ale jsou tu, fyzicky s námi a žijí tu s námi kdybychom viděli jaký vnitřní boj svádějí a bez předsudků jsme se je snažili pochopit už jen třeba pro to, že nám na nich záleží, bylo by to mnohem lepší.

Možná by pak lidé neměli takovou potřebu se ve všem předhánět mezi sebou a možná taky by na sebe tolik neměli potřebu upozorňovat, jelikož by věděli, že u těch kterým na nich záleží najdou to ocenění.

To však bylo takové zamyšlení na okraj článku. Podstatou tohoto slohu je to, že nakonec ty city, které k Vám někdo má uvidíte. Vždy se projeví. Nelze zatajit lásku tam, kde je a nelze ji namaskovat tam, kde vůbec není. Životní situace vždy odhalí charakter.

A proto si dovolím tvrdit, že když už se Vám daří v životě a máte to, co jste si přáli a vyhrabali se z těch mizérií tak byste si měli dle svého uvážení užít ten krásný pocit úspěchu a prosperity. Naplno a i když lidi Vás sledují z povzdálí a tajně doufají, že jim odpustíte. Tak si užijte ten super pocit, žijte svůj život a pokud bude příležitost a budete to tak cítit za správné tak těm lidem odpusťte, ulevíte sami sobě i jim.

Máte plné právo na to si ten svůj zdar užít a užít si ho tak jak uznáte za vhodné, je to Váš život a Vy si ho žijete. Nikdo jiný to za Vás nežije. Klidně na sebe upozorněte, ať to ti lidé vidí o jak skvělého a bojovného člověka, který si dokázal z mizérií poradit tak o něj přišli a odešel tak z jejich života. Ať to vidí co ve Vás celou tu dobu bylo a projevilo se, jelikož to ve Vás spinkalo, teď se to projevilo a Vy můžete být na sebe právem a zdravě hrdí.

A co Vy? Pociťujete také, že někdo z povzdálí sleduje Váš úspěch a doufá, že jednoho dne mu odpustíte?

 

Zdroj obrázku: SOFIE DAWA VOYAGER. Dezorientované dítě [online]. [cit. 8.9.2017]. Dostupný na WWW: http://www.sofie-dawa.cz/l/dezorientovane-dite/

SWIFT, Taylor. YouTube Taylor SwiftVEVO [online]. [cit. 8.9.2017]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?time_continue=133&v=3tmd-ClpJxA

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *