Vize o smrti, přechodu

Smrt, neboli přechod do věčného ráje, do našeho božského domova. Opuštěním a zničením našeho fyzického těla se dostáváme do domova. Nechám na Vás jak to místo nazvete, ať už nebe, domov, opačnou stranu, …. :).

Ze svého pozorování musím uznat, že lidé se smrti nebojí, jsou odvážní, ba je i hodně lidí co se těší až umřou. A já se ptám proč?

Proč se tolik lidí těší až umře? Na jednu stranu chápu, je to snaha uniknout problémům a nástrahám života, je to takový způsob úniku od života. Ano, rozumím, také jsem to tak v minulosti pociťovala. V minulosti, když mi bylo zhruba 15 – 17 let jsem to tak cítila též. Vždy když jsem prožívala životní krizi, tak se objevili myšlenky na smrt jako takovou. Upozorňuji, že ne na sebevraždu.

Mívala jsem v tu dobu časté vize o své smrti, o tom, že mě někdo zabíjí, o tom, že někde skonám. Byly to i sny o mé smrti. Pak přišli sny i vize o klinické smrti, do toho astrální cestování. Chápu to tak, že člověk chtěl uniknout tomu všemu co bylo.

Na druhou stranu to je způsob negativistického myšlení. Poznala jsem za svůj život již několik lidí, kteří se tou představou utěšovali. Neuměli svému životu dát jiskru, smysl či radost a tak to omlouvali tím, že stejně brzy umřou. Byl to vlastně způsob vydírání jak vůči ostatním lidem tak i sami sebe tou myšlenkou zabíjeli.

Jeden můj kamarád takto smýšlel celou dobu našeho přátelství. Vymlouvala jsem mu to, však to bylo zbytečné. Později mi sdělil, že mu zjistili leukémii. Následně i naše přátelství skončilo, však z jiného důvodu.

Až později jsem si uvědomila, že si to vlastně přivolal tak jak chtěl. Jelikož Vesmír reaguje na naše myšlenky a pocity.

Mě osobně po uvědomění přijde velká škoda se pouze na tu smrt těšit a neužívat si života zde. Myslím si, že když už tu člověk je tady a teď na Zemi tak by si ten život měl užít a být šťastný. Smrt přijde tak jako tak pro každého, tak proč nežít tady a teď. Ať už je jakkoliv zle, vždy se to dá změnit, vždy může být lépe. Život je zázrak, který je potřeba žít. Ne nadarmo jsme se sem inkarnovali.

Čas kdy odejdeme si volíme sami, avšak je zbytečné to „balit“ už tak brzy a těšit se na to a tak vlastně vzdávat svůj život.

Nejsem zastánce strachu ze smrti, ale také nejsem zastáncem toho, abychom se vehementě těšili na smrt a vlastně tak vzdávali svůj současný život.

Já osobně se smrti nebojím, jak to přijde tak to přijde, přijmu to tak jak to je. Avšak jsem pevně rozhodnutá si tento život náležitě užít, být šťastná a učit se. ♥

Užívejte života, dokud je čas 🙂 ♥.