Vlastní prostor

Když jste v roli člověka, který je všude, avšak zároveň nikde, jelikož nikde není tak úplně zdejší a nikde to není jeho.

Všude se ujme uchytí, udrží, však nikde to není jeho a nikde nemá svoje a tak nějak svůj vlastní prostor, své útočiště a své věci.

Jste vlastně všude potřební, všude Vás chtějí, vyžadují a hodíte se jim, však nikde nejste zakotveni a nikde to není Vaše.

Všude po Vás vyžadují ať nejlépe pracujete pro ně a ať se nejvíce snažíte tam a tam. Avšak Vy byste se nejraději snažili tam někde sami u sebe a na svém, rádi byste už věděli a chtěli mít také svůj prostor, kde můžete být sami sebou a za sebe.

Když jste na jednom místě, myslíte na to druhé a co se tam děje a zas když jste na druhém místě tak myslíte na to první. Je to tak, nejste vlastně myšlenkami ani fyzicky u stejného místa, stále někam odbíháte, záleží Vám na obou místech, či více místech, berete to jakoby taková dvě místečka-hnízdečka, ale ani na jednom to není ono, nebo není to vlastní místečko a není tam ten Váš prostor.

Každé to místo je ovlivněno člověkem, či lidmi, kteří jsou tam častěji než Vy a v tom duchu se i nese.

Není to tak, že by se Vám ani na jednom nelíbilo, to právěže líbí, ale není tam kus Vás, není tam Váš nádech, Váš kousek, nic vlastně. Je tam nádech toho člověka či těch lidí, kteří jsou tam častěji než Vy.

Možná to je to, co Vám chybí, mít někde to své, abyste mohli tvořit a mít tam tak kousek sami sebe, něco tam ze sebe otisknout a zanechat, aby to tam bylo a čekalo na Vás. Je nádherný pocit se vracet někam, kde víte, že to je Vaše, je tam Vaše vůně, parfém, věci, zázemí, pohodlí, tvorba a Vaše výsledky práce. Je to báječný pocit, tam jste prostě něco jako doma ve svém. Můžete se tam cítit nádherně, ve své kůži a víte, že nemusíte se nikoho ptát, kde co je a taky se nemusíte dovolovat zda můžete tohle a tamto použít, či sníst. Anebo víte, že když to všechno budete chtít přemístit, či přestěhovat tak můžete, nikdo totiž na Vás uražený nebude, nikdo nenafoukne tváře hněvem a nespustí „tichou domácnost“ aby Vás vytrestal. To se prostě nestane, Vy vesele si přemístíte kam co potřebujete a chcete a budete z toho mít radost.

Nikdo Vás neseřve za to, že jste to udělali tak a onak a měli jste to urobit makově a povidlově. Taky nikomu nebude vadit, když si v jakoukoliv dobu dojdete tam, kam chcete a svobodně si tam dělat co chcete.

Způsob jakým pracujete nebude nikoho provokovat, ani vytáčet, prostě si to budete moci urobit podle sebe, chybovat vesele jak jen budete chtít a zasmát se tomu, jelikož tam nikdo nepřilítne a neseřve Vás, jak je to jen možné, že jste chybovali. Když něco rozbijete, nemusíte se klepat strachy co na to ten člověk poví, ale vesele se tomu zasmějete, smetete nepořádek a jste v klidu, že se nic horšího nestalo.

Můžete se bavit, usmívat, sdílet novinky a zážitky s kým chcete a kdy chcete, nikdo Vás nebude poslouchat navíc, nikdo nebude soudit, jak moc se svěřujete tomu a tomu, bude to jen na Vás.

Ano, taková svoboda, taková tvořivost a takový svobodný projev sám/sama sebe a mít smysl proč tvořit a proč pracovat, vidět výsledky, vidět sám sebe jak kvetete do krásy a cítíte radost z toho, že jste svobodní a máte svůj prostor, svou svobodu a můžete být tím kým jste.

Když prostě zjistíte, že Vaše způsoby jsou super a můžete je použít, kdy můžete zapojit svoji tvořivost, svou zodpovědnost, své principy, způsoby, své myšlenky zhmotnit a uvést do praxe a tvořit si tak svůj svět a svoje místečko, které bude kouzelné pro Vás.

Dokud jste tak, že to nikde není Vaše a nikde nejste doma, tak budete jako věčný cestovatel, který může pocítit pocit zbytečnosti a připadat si jako outsider, který nikam nepatří.

Vracet se z místa na místo a mít ten napjatý pocit, co Vás tam čeká.

A když se svěříte tak je to špatně, protože se nemůžete zmínit o druhém místě a jen mluvit o jednom místě a naopak, když jste na tom druhém místě tak nemůžete mluvit o prvním, jelikož by to někomu mohlo vadit.

Prostě Vaše zážitky Vám z obou míst zůstávají jen pro Vás a když je problém tak Vy si musíte poradit, padá to vše na Vaší hlavu, jako kdybyste Vy mohli za to, jak to je, jako kdybyste Vy ten problém způsobili, jako kdybyste byli ten nejhorší na světě.

A z toho všeho tak trochu „kvetete do nepochopení“, nechápete nic, připadáte si na to všechno sami a nepochopeni. A někdy vážně přijde ta myšlenka, že byste od všeho nejraději odešli, ať se tam klidně všichni pozabíjí a soupeří si mezi sebou a nepřehazují si Vás, jak nějakou trofej, kterou chtějí získat na svou stranu.

Nejraději byste odešli tam, kde to bude jen Vaše, kde budete mít své útočiště a svůj prostor a budete tam oceněni a přijati tak, jak jste.

Prozatím asi musí stačit ta myšlenka, že to již nebude trvat dlouho a tato situace se změní a tato myšlenka Vás drží na nohou a při nadhledu a nějakém způsobu přežití této situace.

 

Zdroj obrázku: CZ.PINTEREST.COM. cz.pinterest.com [online]. [cit. 27.4.2018]. Dostupný na WWW: https://cz.pinterest.com/pin/756041856164656297/

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *