Vykašlat se na to

Čas od času a jak to vše tak nějak plyne si říkám, že ten život je krátký, ten jeden život, který tady žijeme v tomto časovém úseku tak se zkracuje den po dni a člověk si čím dál víc uvědomuje, jak je čas vzácnější a vzácnější.

Proto je také čas to nejcennější co můžete darovat, nebo ztratit.

Čas, nikdy se nedá vydělat zpět tak jako peníze, nikdy se nedá namnožit, ten je dán a odbíjí všem stejně.

Když svůj život žijete tak, že neustále na někoho čekáte a čekáte na něco, co Bůh ví kdy od toho člověka přijde, zda vůbec někdy. Tak je to dlouhé a můžete také čekáním strávit několik let, které pak budou k ničemu, když se to stejně nenaplní.

Nejvíce mě na tomto celém principu vadí to, že čekáte na někoho, kdo si tu příležitost a šanci ani nezaslouží a to tím, že ji ani nečapne za pačesy a nevyužije ji. Mrzí mě ten ztracený čas, který jsem dala těšením se na někoho, kdo se ani sejít nechce. Bolí mě to, že jsem si v hlavě plánovala něco, co se již nestane a mě tak zbyla volnočasová bublina, kterou jsem tušila jak vyplnit, avšak díky člověku, který se takto na to vykašlal mi tuto časovou bublinu způsobil. Nevadí mi ten volný čas, ten vždy nějak vyplním i kdybych měla být jen sama a užívat si klidu. Avšak mrzí mě ten čas, který jsem věnovala těšení se a plánování toho, jak si vše rozvrhnu, abych se s tím člověkem viděla.

Anebo také ten čas, který jste věnovali čekáním na splnění slibu, který Vám někdo dal a Vy jste čekali a dlouhou dobu jste čekali, několik měsíců, možná i let a ono stále nic, zůstalo to viset na stejném místě jako když Vám to ten člověk slíbil. A vy mezitím jste se posunuli, ale on ne a je stále na místě.

Mrzí na to tom čekání toho a to veřejné obhajování toho člověka, že „jednou určitě k tomu dojde a splní Vám to“ a ono ejhle, může se také čekat do aleluja.

To dřív člověk zestárne a promarní život tupým čekáním na něco, co není ani ve frontě na splnění.

Nevím proč to tak je, ale mrzí mě na tom to, že člověk dá šanci někomu, kdo si tu šanci vůbec nezasluhuje a nevyužije ji, je to pro mě za mě i hlupák a je sám proti sobě, když tu šanci nevyužije a pak se nemůže divit, že pak „ostrouhá“. Přitom by si tu šanci zasloužil víc někdo, kdo by tu šanci využil hnedka a nepustil by se toho a dal by mi vše a ani bych nemusela tak dlouho čekat.

Díky vánočním svátkům a silvestru jsem si uvědomila tu věc, že je dobré žít tam kde zrovna člověk žije a ne utíkat do světa virtuality, která je obecně planých slibů plna a nechat se oblbovat slibami od někoho z daleka, kdo se stejně k tomu nemá, aby Vám něco z toho o čem Vy sníte splnil, anebo aby se s Vámi vůbec chtěl vidět.

Ano, někdy si tak říkám, že bych se na tyhle slibo-techny co jen slibují a čekáte nesmírně dlouho na to všechno vykašlala, ano s prominutím bych se na to vykašlala a řekla jim plnou pravdu toho, proč na to už kašlu od srdce a konstruktivně.

Ano, někdy mám tu plnou chuť to tak udělat, už mě nebaví stále číst plané sliby o tom, jak co bude a co mi kdo splní. Přitom když má příležitost to dokázat tak se vykašlat na to a hraje „mrtvého brouka“ a „já nic muzikant“. Nechá Vás v tom a ani se nezajímá jak jste trávili svátky, silvestra a s kým. Nezajímá prostě, jen si zas mele to svoje, jak už s vámi chce být a přitom pro to nehne ani zadkem pro to, aby se s Vámi viděl. Když řeknu, že jsou to jen sliby chyby a že čekám na činy, tak pak hned jsem osočená, že nevěřím. A z čeho jako mám věřit, když ten člověk mi ještě nic nedokázal že myslí vážně? Z čeho jako? Nic prostě, nic jen psané slova, která dokáže napsat každý.

Je mi líto, že toho člověka neuvidím a že vlastně se ten člověk ani nechce vidět a ani vlastně nic z toho co píše tak nechce reálně splnit v reálném životě, ano je mi to líto, že budu ochuzená o to znát dalšího člověka, ale zas za jakou cenu by to bylo? Za jakou? Abych někoho přemlouvala, doprošovala se? Za to mi to nestojí, pokud se lidi nedomluví vzájemně a jeden se musí nějak ponižovat nebo doprošovat tak to stojí za nic, to pak není vyvážené a nutit nikoho do setkání se mnou nebudu, na to mám svou důstojnost, jsem člověk a nikoliv nějaký hadr pro všechny.

A ano někdy mám sto chutí úplně těmto lidem dát najevo to, že svou šanci promarnili a že se na to vykašlali a že se teď na ně vykašlu i já, jelikož mi vadí ten fakt, že pak napíšou a myslí si, že se nic nestalo a že zas budou oblbovat těmi řečmi a planými sliby. Ano, mám někdy chuť fakt vpálit to, že svou šanci pokakali a že na ně nečekám, že za tu dobu co na mě čekali tak se našel někdo jiný, kdo tu šanci nepromarnil.

Moje intuice radí, že by si to zasloužili tito lidé, ale pak přijde na řadu srdce a to mi říká, že nechci nikomu nic nandavat a že nechci toho člověka úplně takhle odpálit ze svého života. A to je ten důvod proč to zatím nezrealizuji, i když to někdy ve mně úplně křičí a nejraději bych to tak napsala, aby ti lidé dostali svou karmu a chytli se za nos, že to vážně pokakali.

A někdy když jsem unavená tak mě i napadne myšlenka, že se na to vykašlu jen tak, protože prostě už na to nemám sílu neustále se ptát kdy má čas a jestli se chce vidět a kdy mi to vlastně splní to co slibuje, už jen z toho důvodu, že už na to nemám to stále číst a stále si tak říkat „a kdy to jako splníš?“. Prostě vykašlat se na to jen tak pro sebe, abych měla klid a nemusela se tímhle zabývat, když stejně se žádného naplnění nedočkám, protože nikdo mi ten důvod věřit nedal z těchto lidí a jako písmenka jsou opravdu pro mě nedostačující, život s telefonem u ucha žít též nechci, to je stejně ošemetné tak jako písmenka.

Prostě se na to asi fakt vykašlu a pro svůj klid, nikoliv pro karmu, nikoliv pro to že bych se bála, že si ty lidi od sebe odpálím, ale pro svůj klid, abych nad tím nemusela smutnit a rozmýšlet.

Zdroj obrázku: AŠI. horoskopy.blesk.cz [online]. [cit. 4.1.2019]. Dostupný na WWW: https://horoskopy.blesk.cz/clanek/nove-horoskopy-astroclanky/415825/ktere-sny-byste-nemeli-ignorovat-o-letani-jidle-nebo-nahote.html