Vypustit

Minulost, negativní myšlenky, negativní slova a tak nějak vše zlé, co Vás dokáže uprostřed noci probudit, nebo kvůli čemu nedokážete v klidu zaspat tak přesně tohle dokáže člověk dost nepříjemně sužovat.

Nedořešené věci, hádky, slovíčkaření, svalování viny, vyžadování pozornosti, vynucování, nátlak, převracení slov, házení zodpovědnosti, hrát si na chudinku, koho tohle všechno zajímá? A kdo tohle všechno má unést? Říkáte si to samé? Já též.

Ten pocit, kdy už jste vyčerpaní a ještě dostanete další nálož s tím, že byste se měli snažit víc a že si to někdo přeje a že byste měli pomoci a máknout ať se snažíte, nátlak na Vás, že byste to přeci měli udělat pro něj/ní, hádky o blbostech typu kdo co řekl a jak to řekl a kdo a jak se tomu druhému víc směje, no podívejme se, není to na hlavu?

Skočili byste pro toho druhého v minulosti klidně i z okna jen proto, že si to přeje a on/ona Vám nyní řekne, že jste skočili šikmo, že si přeje abyste skočili znovu a tentokrát hlavou napřed. No není tohle moc?

To je jako kdybyste člověku, který Vás zranil znovu nabili revolver s tím, že se poprvé netrefil dostatečně. Vy už na maděru, unavení, už se Vám nic nechce a ještě dostanete nálož „tu máš a dělej, snaž se o mě.“ Slyšíte „ale měla by ses o mě snažit a pomoci mi s tím“ a já si tak říkám, jako proč? Nejsem na písknutí.

Jednou odmítnete něco udělat na přání a hned atak „to mám za to všechno?“ přitom jednou to slušně odmítnete jen proto, že už je vám nepříjemné to dělat na povel.

A víte co takoví lidé nejvíce potřebují?

Vypustit, ze života, z hlavy, ze srdce a vůbec z přítomnosti je vypustit. Naprosto a totálně, nechat je být tak jak jsou, klidně je nechte v dáli vztekat se, jak malé děti, je to jedno. Zachraňte se z takového vězení a utíkejte, co nejdál to jde. Tohle je odstrašující a ubližující.

Vypustit a nechat je jen jako takovou nepovedenou etapu minulosti, to je to co si zaslouží, nic víc. Pokračování nemají. Protože oni si totiž nezaslouží Vás.

Je to těžký se z toho první dni vymaňovat, ale ono když si uvědomíte, že máte na víc a na lepší jednání, chování a na to, že druhý může také spolupracovat a být na Vás hodný tak pak hodně rychle se odpoutáte, protože zjistíte svou hodnotu a to, že Vám někdo jiný může dát daleko víc.

Pak už jde rychle, když tohle pochopíte a pak je to krásné, můžete se jen tak maximálně pousmát nad touto tragi-komickou zkušeností a etapou, která je již v zájmu minulosti a ta je uzavřená, protože již neexistuje.

Já si říkám, že tací lidé, kteří Vás neumí ocenit, poděkovat a být na Vás hodní, opětovat zájem tak to jediné, co si zaslouží jim dát konec a vypustit je totálně. Netrápit se pro ně, protože oni se nikdy netrápili pro Vás a ani netrápí, jste jim jedno, tak Vám můžou být jedno časem taky. Je to jen něco, jako takový omyl, který se stává v životě, občas se člověk splete, no a?

Jsme lidi a mýlíme se, ale nemusíte se za to cítit špatně. Cítit špatně by se měl někdo jiný, ale to jen už Bůh ví zda vůbec si to někdy uvědomí. Já věřím, že ano někdy, ale to kdy je v otazníkách.

Ono to vypuštění všeho negativního ze života je hodně uzdravující, člověk si to dopřeje a cítí se pak odlehčený, víc v klidu a víc ho začíná všechno znovu těšit a bavit. Je to najednou lepší a život je hned barevnější.

Někdy prostě člověk sám musí uznat, co je pro něj nejlepší a co mu víc pomůže, ani já o tom nemůžu všem radit a ani se tak nepovažuji. Jen tohle vše, co tu zde vykládám je jen můj úhel pohledu a co pomohlo mě, k čemu jsem došla. A ono pak potkáte nové lidi, kteří Vám dají víc než jen tato epizoda z minulosti, které bylo nic neříkající o ničem a jen to vyžadovalo a nic to nedávalo.

Zdroj obrázku: 💜EV@LUKAS1🌈🕊👌🦋🌻. pinterest.com [online]. [cit. 8.11.2019]. Dostupný na WWW: https://cz.pinterest.com/pin/295408056791645889/