Vyrůstali jsme podobně…

Tento článek budou o dvou lidech, kteří stále hledali to, co mají společného a proč jisté věci cítí tak, jak cítí.

Když jeden z nich něco nenávidí, popírá, nechce to nikdy zažívat, striktně to odmítá do svojeho života vpustit. Jelikož si s tím zažil negativní pocity a je rázně proti tomu.

Kdežto ten druhý to sice též nenávidí,ale přitom to sám tak trochu dělá, avšak jinak. Dělá to jinak než tak, jak to nenávidí, jiným způsobem jen. A nemůžou se dohodnout na tom, proč na to nemají stejný názor.

Ono, když byste je viděli, slyšeli a vnímali, došli byste k tomu závěru, že oba vlastně mají v podstatě celé projednávané věci stejný názor, stejný nesouhlas a stejně negativní zkušenost, jen to následně v budoucnu oba řešili jinak. Jeden to nechtěl vpustit do života vůbec a ten druhý to do svého života vpustil, ale jiným způsobem, takovým, který neubližoval a nečinil negativní zkušenosti a prožitky.

Tak dlouho trvalo než došli k tomu závěru, že tohle celé je vlastně i pojí nejvíce, jelikož vyrostli oba úplně podobně, v podobné situaci a proto na tu situaci mají obdobný názor. Když tohle pochopí, spojí je to tak blízko a hluboce, jako nikdy předtím můžou být silnější než kdykoliv předtím.

Víte, ono je něco jiného, když Vám člověk který to nikdy neprožil říká, že Vás chápe. Ano, může Vás chápat a může s Vámi soucítit velmi intenzivně, což já hodně oceňuji na lidech, když toto dokážou, jelikož to dokáže a dělá málokdo. Takže i tak kloubouk dolů takovým lidem, smekám.

Však je to stále něco jiného, než když toto projednáváte s člověkem, který si prošel tím podobným, byl ve stejné situaci, jako Vy. To je už trochu jiná „káva“, mnohem bližší, chápající a tím automaticky k tomu člověku máte blíž. Cítíte, jako kdyby to byl Váš chybějící kousek sama sebe, který jste hledali dosavadní život.

Lidi, přátelé, známí a Vaše bývalé lásky, všichni na to právě reagovali tak, že buď si Vás vyslechli, politovali, neřekli nic, podpořili, anebo řekli to, že to bude dobré. Ano, velmi za to těm lidem děkuji, že mě vůbec vyslechli, poslouchali a že chápali, co mě štvalo a trápilo a proč jsem měla na jistou věc jistý vyhraněný názor.

Však pak přišel člověk se kterým jsem měla pocit, jako kdyby celou tu dobu prožíval to samé jako já, sice se k tomu postavil jinak než já, ale prožil si to samé. To mi dalo hlavně ten pocit blízkosti, že mě někdo fakt chápe, ale úplně i mé nejniternější pocity. I ty pocity, které jsem měla jako malé děcko a do teď si na ně živě vzpomínám. Někdo, kdo se modlil ke stejným věcem a rozhodnutím, jako Vy. Takový ten pocit blízkosti a soucitu, opravdového, procítěného. Jakože jste vlastně celou tu dobu nebyli sami a nepochopeni, ale to, že tam někde byl člověk, který to cítil stejně tak, jako Vy. Tohle je jedině ten správný člověk.

Když s někým vyrůstáte, ať už fyzicky blízko, či podobným způsobem vyrůstáte, spojí vás to, je tam prostě mezi vámi něco, co už se nedá popřít. I kdyby se vztahy a styky přerušili, nikdy nelze zapomenout na to, jak jste vyrůstali a kdo to měl podobně jako Vy. To prostě není jen tak, že někomu vyprávíte o svém dětství a on Vás vyslechne, to je právě to, že to prožil spolu s Vámi a Vy tak vlastně víte, že už na to nikdy nebudete sami a že to taky někdo prožil stejně a měl ty stejné pocity.

Je to skvělý a přeji tento pocit zažít každému.

Může Vám tohle dát spojenectví na celý život, či alespoň na pěkných pár let, anebo někoho, kdo tyto informace o Vás může zneužít, tak ostatně vše se dá zneužít. I toto. Právě tím, že ten člověk ví, jak jste vyrůstali, ať už se toho účastnil fyzicky, anebo jste mu to Vy sdělili tak to může zneužít Vaše nejniternější pocity proti Vám. Nedělá se to, je to s prominutím „sviňárna“, ale bohužel někteří lidé to dělají, ostatně to pak vypovídá o tom, že oni charakter nemají, když si takhle přes toto potřebuji zvyšovat „ego“.

A když přijdou pochybnosti o tom druhém, stačí si vzpomenout přeci na to, že když si zažil to co si zažil, ať je to to pozitivní, či negativní a hned vím, jak to má a jak bude jednat, je to něco jako kdybych věděla o svém dvojčeti a stačí mi jen si vzpomenout a vím. Nemusím pochybovat a nepochybuji, jelikož ta blízkost je silnější než veškeré stíny strachu a vlny pochybností, které se možná valí, ale nikdy je neberu v potaz a jako reálné a pravdivé.

A když on/ona nebude o mě vědět, stačí si vzpomenout, že jsme vlastně ve své podstatě stejní a víme co a jak, víme jaký máme na to názor, ani netřeba se ptát, jelikož se jen podívám na něj/ni a vím.

Stejné prožitky a vzpomínky člověk nepopře a nezapře nikdy, prostě jsou a můžou být buď velkým silným pojítkem, anebo poutem ze kterého se chcete silou dostat. Jak se k tomu člověk postaví je jen na něm.

Já si volím tu první možnost, pozitivní možnost, protože to je to, co jsem si celý život přála zažít a splnilo se mi to a jsem za to nesmírně vděčná, sama sobě, Bohu, Vesmíru a andělům.

A co vy? Jaký na toto téma máte názor? Také máte někoho ve svém s kým jste vyrůstali podobně? Pojí Vás to, anebo naopak rozbratřuje?

Zdroj obrázku: GULLEY, Phillip. Duchovní růst [online]. [cit. 19.5.2017]. Dostupný na WWW: http://aliastro.blog.cz/rubrika/duchovni-rust