Vytahování se bez reakce

Aneb, když se s někým bavíte po delší době, co jste se kamarádili a viděli naposledy a zjišťujete, že se cesty přátelství pomalu a jistě rozešli jiným směrem.

Ano, dlouho jste se neviděli, je skvělé si napsat a je skvělé probrat novinky a to, jak oba žijete. A to jak se Vaše životy změnily. Ano, je to skvělé a i já osobně mám ráda, když si po nějaké době s někým takhle napíšu a probereme novinky, zda se to přátelství nezměnilo, anebo už jsme šli každý jiným směrem.

Avšak po nějakých těch větách najednou zjišťuji, že já jsem se posunula a ten člověk nikoliv. Ale což o to, tak ať se neposouvá, to je každého věc. Ale nejvíce trapné a nepřirozené na tom je to, že ten člověk se snaží vytahovat se a machrovat tím, jak všechno jako bude mít. Vlastně si nejprve vyslechl Vás a aby nebyl pozadu tak najednou to zaonačí tak, že vlastně to celou tu dobu má také v plánu a jak na tom pracuje. A od toho dne Vám každý den cpe jen to, jak na tom pracuje a jak jako už to bude mít, že to hlavně těm lidem, kteří mu v tom pomáhají tak strašně dlouho trvá, jinak by to už měl a že Vám to všechno velmi rád ukáže.

Jako pěkný no, ale já když jsem dělala a pracovala na tom co Ty tak jsem to fakt dělala a nepovídala jen o tom, řekla jsem to, až když bylo hotovo a bylo.

To je sice všechno pěkné, tak těch pár vět tomu člověku odkývete a nechcete býti drzí a rýpnout si. To fakt ne, ale jak Vám to ten člověk stále cpe jedno a to samé každý den, ani se neptá na Vás, jen mele to svoje a jak už na tom jakože pracuje a co všechno ještě musí zařídit.

Z milovníka pohodlí a lenosti se najednou stal pracant, který najednou na tom tak „maká“. Z milovníka domácího pohodlíčka a rodiny se najednou stal samotář, který se nebojí odpojit a žít sám za sebe. Ooo, zajímavé. Nečekaný obrat.

Nechci být nezdvořila, ale tato konverzace začíná být fádní a nudná, nebaví mě to, neustále číst a poslouchat to samé dokola. Pokud to fakt chceš tak na tom makej a necpi mi to stále.

Asi tak. Tomu člověku ten pokrok přeji a přeji mu, ať to udělá ještě lépe než já a má na vše dostatek času, lidí a organizace všeho, přeji, jsem ráda, že nemusí tak spěchat tak, jako jsem spěchala já. Avšak nemusí to být hlavní téma konverzace, už mě to nebaví. Stejně ještě tam fyzicky není v tuto chvíli a stejně o tom jen mele a mele, zatím nic nepokročilo, tak na co?

Prostě a jednoduše mě to znudilo, nic víc, nejsem zlá, ale už by bylo skvělé kdyby ten člověk také mluvil o něčem jiném.

Jednou jsem to nevydržela a dovolila se zeptat, zda také řeší i něco jiného a na to dostanu neurčitou odpověď a že už to údajně mělo být, kdyby ti lidé co mu v tom pomáhají tak víc pracovali a že proto se na to tak dlouho čeká.

Takže vlastně jsem se nic nedozvěděla.

Když se zeptám dál, proč se s tím tak dělá, že já jsem se s tím takhle nedělala, ale spíše se zaměřila na cíl, abych dosáhla a ty detaily pro mě šly bokem za pochodu a taky jsem to zvládla a mohu říct, že v pohodě naprosto a bez zbytečného stresu.

Také mi lidé pomohli, ale to všechno přišlo za pochodu a neřešila jsem to měsíce dopředu, nepřeháněla jsem to s přípravou, prostě jsem věděla co chci tak jsem do toho šla a to vše okolo to přišlo s tím a nemůžu říct, že bych to nějak podělala, ale naopak jsem to zvládla v rámci svých lidských možností dobře a jsem se svým dílem spokojená.

Ano, ať si to každý robí po svém, ale upřímně jsem tu ta, která má a on nemá a stále to řeší dokola.

Ono kdyby se ty kecy trochu odložily a víc by se pracovalo na tom, co si člověk přeje bylo by to taky lepší a víc věcí a přání by se splnilo. Leckdy je snad i lepší když člověk mlčí a ukáže Vám až hotový výsledek, to pak ano, ráda ocením a pokochám se. Avšak tohleto jednostranné chlubení se něčím, co ještě vlastně ani není hotovo a vlastně ani není Vaše mi nevoní a nebaví, je to nuda a tak trochu i trapas.

Asi jsem v tomhle trochu jiná a beru věci jinak, ale věci se mají dokončovat než je někomu ukážete jako výsledek a je dobré se když už chlubit tak s hotovým, nikoliv s rozdělaným.

Ano, něco jiného je když člověk chce poradit, nebo to prodiskutovat za pochodu, ano to v pohodě, beru, to je normální a lidské. Nic proti tomu.

Ale já jsem se opřela do toho, když se někdo chlubí s nedokončeným a rozcrcaným. A to mě nebaví právě, není s čím se chlubit. Já mám v tomto hotovo a nechlubím se tím, nepotřebuji, jelikož já si to splnila pro sebe a za sebe, nepotřebovala jsem schválení okolí, nebo někoho, udělala jsem to pro sebe a bylo mi jedno, kdo z okolí to dělá nebo nedělá. Tady u tohoto mi přijde, že se snaží dohnat asi své okolí? Nebo nevím? Poměřit se s někým? Cítím, že ten člověk to nedělá kvůli sobě, ale kvůli někomu, či okolí, proto to tak trvá. Avšak nechci soudit, je to jen můj dojem z toho co mi ten člověk řekl a jak toho člověka znám.

Musím však vzkázat jednu věc, co se chlubení týče. U mě se chlubíte na špatném hrobě, jelikož já na chlubení nejsem, mě nebaví a nezaujme.

Nikdy mě chlubení nebavilo, spíše mě zaujal člověk, který se choval naprosto přirozeně, byl sám sebou, zajímal se i o mě a necpal mi jen svůj život a svoje nějaké věci, bylo to vyvážené co se týče témat a konverzace a spíše i vyzdvihnul mě a moje úspěchy tak to potom si mě získal. Když už, ano, tak komu nezalichotí, když Vás někdo obdivuje, že?

Mě tedy ano a především to, když někdo ocení mou práci a moje úsilí, na to dám úplně nejvíc. A nepotřebuji se k tomu chlubit a nepotřebuji to nikomu cpát, jen to řeknu, bez přídavků a cpání to každému na potkání a kdo chce tak ten to uvidí a ocení, kdo ne tak ne, nevadí mi to.

Zdroj obrázku: PAJDA75. Loupak.cz [online]. [cit. 8.3.2019]. Dostupný na WWW: https://www.loupak.fun/obrazky/vlastni/734745/