Vzdálení

To co bylo, bylo někdy skutečné, reálné, procítěné na každém kousku těla na každém zákoutí srdce, na každé vlně duše.

Kdysi to znamenalo vše, co jsem mohla najít, co jsem mohla chtít, myslela jsem si, že jsem našla všechno, že to je to, co jsem vždy chtěla. Splnilo se mi to, tehdy to bylo vše, co jsem si mohla přát a taky jsem si myslela, že z mé strany to tak i zůstane. Netušila jsem, že já budu ta, která se vzdálí, nebo se mi tohle vše vzdálí, ačkoliv nechci.

Byla jsem si jistá svým přáním, svou vizí a tím co chci, nebylo pochyb, nic jiného nedokázalo vystihnout tuto mou vizi, nic jiného to nedokázalo líp definovat. Kdysi jsem se cítila úplně takhle s někým, každým záchvěvem, každým pohybem, bylo to jako vystřižené z mých snů. Vše to splňovalo, on to splňoval, veškeré mé požadavky, samozřejmě že i chyby, nic není dokonalé, avšak z 80% procent vše splňoval. Proto jsem si řekla, že bych to neměla nechat jít, nepřestat milovat, nepřestat děkovat.

Byly chvíle proklínání, útěků, lží, manipulace, obchvatů, poznávání, dost těžké chvilky při kterých jsem to balila a odcházela, avšak nikdy jsem neodešla úplně. Dokud je tam něco mezi vámi to, co vás pojí tak nikdy člověk neodejde a to jsem nejdříve proklínala, pak jsem na to spoléhala, že díky tomu neodejdu. Ale to co dva lidi pojí celkem podstatně, co když přestane fungovat, co potom? Hodně lidí řekne mraky názorů, někdo zůstane, někdo odchází, někdo zachraňuje za každou cenu za cenu vlastního sebe-léčení, někdo odchází, protože nevidí zas na sobě žádnou chybu.

Co když chyba není vidno nikde, jen to prostě přestalo jít a fungovat. Co když proste to vše krásné je najednou tak vzdáleno a kdokoliv jiný se zdá atraktivnější s kým by to šlo?

Snažila jsem se zachránit za cenu svého sebe-léčení, za cenu své změny, změnila jsem přístup, myšlenky, myslela na něco, co by mě přimělo znovu cítit, abych cítila krásné pocity, snažila jsem se přimět sama sebe znovu milovat, snažila jsem se uvolnit, přirozeně a ani tak se nic nezměnilo. Cítím, že i přes mou snahu se mi to všechno vzdaluje, jako kdyby to někdy bylo a nyní už ne. Žiju, funguju, ale nic hezkého a ani špatného necítím. Vím, že bych se měla cítit hezky a krásně a mělo by mi to vyhovovat, ale nějak nedokážu přimět své srdce to cítit znovu.

Nedokážu svému tělu a svému srdci poručit, ať je takhle rádo a ať je takhle spokojeno, protože takhle to je správně a když je to správně, tak by se měl člověk cítit šťastně, spokojeně a mělo by vše fungovat? A nefunguje i přes to, proč to prostě člověk necítí, když by měl, protože je to správné? Tohle vše pobíhá hlavou. Nekončící otázky na které nejsou odpovědi. Jediné co mi dává smysl je to, že se nelze nutit něco mít rád, když to tak člověk necítí, srdci se nedá poručit. Je mi to líto, protože jsem si byla se sebou jistá, že já to takhle nikdy nebudu mít.

Byla jsem si jistá svými úmysly, avšak i já jsem jen pomíjivý člověk a nevěřila bych, že to dokážu přesytit jedním člověkem a nechat to jít a cítit se líp jakkoliv jinak. Nevěřila bych, že mi ten člověk nebude chybět. Vždy jsem o sebe měla mínění, že odchody jsou pro mě těžké, že se těžko odvyká od člověka a myslí se jen na to hezké, avšak nyní, myslím na to dobré i zlé a necítím, že by mi to chybělo. Pálí mě jen dobré bidlo? Nebo má necitelnost je opodstatněná? Mám nějakou vnitřní krizi? Nebo se mi to po tak dlouhé době prostě jen zevšednělo, je to jen má nuda, stereotyp? Jsem jen nevděčná, jsem já ta špatná?

Vzdálila jsem se tak moc? Odchýlila jsem se od své přirozenosti? Sešla jsem ze své cesty? Zklamala jsem sama sebe?

Ležím, čekám, snažím se najít důvod proč to nyní cítím jinak, hledím do stropu a čekám až přijde odpověď. Ptám se sama sebe, kde se tohle stalo a proč to přišlo? Nejvíc vtipné na tom je, že cítím, že vím kdy to přišlo a z jakého důvodu, jen nemohu uvěřit, že jedna zas agresivní a šílená krize by mě až k tomuhle přiměla to takhle mít. Podvědomě to asi bude touto jednou traumatickou událostí, avšak je mi divné, že já jakožto splachovací člověk by to ve mně takhle dlouho zůstalo a bez mého vědomého přičinění?

I když proč jsem tak naivní, takové věci opravdu v člověku zůstávají bez vědomého rozhodnutí, strachy a traumata takhle vznikají, takže hezky Sáro vrať se do reality, víš moc dobře, že to takhle chodí a že takhle si k tomu svému necítění přišla a i když chceš to odbourat tak tělo a srdce nechce z nějakého důvodu. Sáro, zamysli se nad sebou, víš určitě, že je to jen tím jedním člověkem a ne celým světem a ostatními lidmi.

Zklame člověk a ne přátelství. Zraní jeden člověk a ne láska. Znechutí jeden člověk a ne sex jako takový. Zničí důstojnost jeden člověk a ne milenec.

Vnitřní rozmluva, kterou můžu hodit sem, tříbím myšlenky a dostávám se k tomu, že to vše krásné co někdy bylo krásné je mi vzdálené víc a víc, tím jak čas plyne a jednou to bylo krásné, to bylo kdysi. Nyní už to krásné není, tak proč to žít? Ale víte, že k životu není potřeba důvod a stejně žijeme a stejně tak to žiji i já. Nejsem v tomhle dobrým vzorem, jenže je mi asi přednější se takhle odevzdávat než vše budovat znovu. Svou chybu si uvědomuji a nejsmutnější na tom všem je, že tohle nikdo netuší. Vzdaluji se časem víc a víc a tahle rána se mi už roky nehojí a nemění se, tudíž si nemyslím, že by se na tom ještě něco změnilo. Ale kdo ví, třeba se to zázrakem spraví, třeba ne. Ukáže čas, asi jsem na změnu příliš slabá. Jsem slabá, ale aspoň mám svědomí čisté, že jsem se ze svých sil sice tehdy v minulosti, ale opravdu snažila vše zachránit. Aspoň s tímhle vědomím se mi čistě a dobře spí.

Článek je velká metafora o tom, jak se citově vzdalujete někomu, koho už nemilujete a podvědomě tušíte proč, jen si to nechcete přiznat, že už je vše hezké pryč. Jen žijete a namlouváte si, že je to pořád hezké. Vnitřní dialog o tom, jak si člověk vyčítá chyby, hledá chybu u sebe, přitom jeho tělo, mysl a srdce ví, kde tohle vše započalo a proč to přestalo fungovat.

Zdroj obrázků: HTTPS://SLAYSLAYTAY-BLOG.TUMBLR.COM/. https://slayslaytay-blog.tumblr.com/ [online]. [cit. 23.10.2020]. Dostupný na WWW: https://www.tumblr.com/privacy/consent/begin?redirect=https%3A%2F%2Fwww.tumblr.com%2Ftagged%2Fthe%2Bway%2Bi%2Bloved%2Byou

ANGELA HOWE. pinterest.com [online]. [cit. 23.10.2020]. Dostupný na WWW: https://cz.pinterest.com/pin/64880050853491845/