Vztahulky a urážlivky

Někteří lidé jsou strašně přecitlivělí, až to je moc. S někým se o něčem bavíte normálně jako lidi a hned si to vztáhne osobně a pak si stěžuje, že ho k něčemu nutíte, přitom to není pravda, jen jste o někom mluvili, jak by si něco představoval.

Nebo se někdo na někoho zeptá jiného. Dejme tomu jste na místě, kde přijde člověk, který se zeptá na člověka A a vy odpovíte na člověka A, což je v pořádku, zároveň nepomluvíte a neřeknete nic o člověku B. Jenže, když se to člověk B dozví od toho člověka, který se ptal, nebo se dozví nějaké informace, tak si to hned špatně vztáhne a myslí si, že to bylo na něj mířené, přitom Vy jako člověk C jste člověka B nepomluvili, jen odpověděla ohledně člověka A. Ale to víte no, někteří lidi jsou strašně přecitlivělí a hned si vztahujou. Hrají na chudinky a myslí si, jak se jistí. Přitom takovýmhle lidem jsme ve škole říkali fňukny a urážlivky.

Myslím si, že každý z nás se někdy s tímhle setkal, že jste se bavili s někým, kdo se ptal na někoho jiného, koho vy dobře znáte a nebylo to myšleno vůbec nijak zle vůči nikomu, jen se prostě ptal, odpověděli jste, pak se to dozvěděl někdo jiný a cítil se dotčen a uražen údajnou pomluvou, nebo údajným přesvědčováním. Přitom to o něm vůbec nebylo, ale o někom jiným.

Nevím nu, přijde mi to směšné se za něco takového urazit, když už tak se má člověk zeptat toho, kdo odpovídal narovinu o co šlo a udělat si jasno. Anebo se neurážet vůbec a nechat to plynout. Takhle mi to přijde dětinské, závistivé a žárlivé. Něco ve stylu „tak ono není řeč o mě a o někom jiném? Tak to musím na sebe nějak upozornit, abych se taky řešil/a.“

Pak aby se člověk bál něco říct, ale tak zas kurňa jsme lidi a dospělý lidi, tak můžeme některé věci prostě přejít bez nějakého hloubkového zkoumání a nechat to být na těch lidech, kterých se to fakt týká a to co se netýká tak nechat být úplně. Do všeho se neangažovat a neurážet se.

A ano dovolím si tenhle pojem prostě zdrbnout od hlavy až k patě, protože tady nikoho konkrétního nezesměšňuji, jen vyjadřuji svůj názor na dané téma. Takových lidí pár znám v reálu a je to pech, mi přijde až nenormální co vše si dovedou vztáhnout osobně. Člověk je takový, že hodně věcí přejde, je pohodář, kliďas a jen tak ho něco nevykolejí a když něco slyší tak slyší, ale nespojuje si to hned se sebou a když se to týká jiného, tak to jen projde uchem a druhým ven. Avšak všichni prostě nejsme pohodáři a nemáte sebevědomí, abychom se takhle s tím dovedli rozumně potýkat, že?

Všichni jsme jiní a každý je svůj a proto se setkáváme i s takovým typem lidí, kteří se takhle chová.

Ale tak co už, ať si vztahujou, když dojde na problém, nastoupím a narovinu osobně povím, co a jak bylo myšleno a bude vyřešeno. Za nějaké nedorozumění mlčení nestojí, aby pak bylo dusno, prostě to narovinu vysvětlit, uklidnit dusnou atmosféru. Třeba do budoucna se otrkají a už nebudou třeba takové vztahulky, ale tak kdo ví. Nechám se překvapit životem.

Když takové lidi vidím, jsem vděčná za to jaká jsem a že jsem kolikrát některé opravdu trefně a adresně mířené pomluvy prostě přešla, nebo neregistrovala, že mám takovou povahu, jakou mám a neřeším hlouposti, nevztahuji si, někdy si nevztahuji ani to co bych si mohla vztáhnout a jedu si to svoje. Jsem ráda, že to tak mám, šetřím si spousty času a případných starostí. Nebavilo by mě se v tom stále babrat. Proto moc nemusím lidi, kteří řeší hlouposti do mrtě a za všechno se urážejí. Neodsuzuji je, ale prostě jen je to s nimi dost těžké než se s nimi domluvíte, dorozumíte a přátelsky i někam posunete. Je to na dýl, protože trávíte čas jenom vysvětlováním a opatrností co si můžete a nemůžete dovolit říct. Není to o pohlaví, ale je to o charakteru, kdo takový je. Paradoxní na dnešní době, nebo na lidech celkově je to, jak se každý na internetu, v reálu ještě víc tváří, jak nemá city a jak je silný a jak vše zvládne a jak vydrží i tajfuny problémů a tak a přitom je pak položí jedna věta o někom jiném a to stačí na to, aby je to ranilo, nebo urazilo, nebo naštvalo. Stačí tak málo k tomu, aby je to rozhodilo, hlavně, že se tváří jako nezlomná skála a pak stačí kapka vody na rozpadnutí. A to odhaluje jejich skutečnou přecitlivělost, kterou jakože navenek neukazují. Takže lidi podle mě nejsou bezcitní, jsou hodně citliví, až moc, jen to nechtějí dávat najevo, jen takovou tou pasivní agresí, že ano? A tu když umíte rozpoznat tak už víte, která bije. Protože na co by si lidi říkali a ptali se na něco narovinu, když můžou náznaky vyjadřovat svůj nesouhlas, nebo uraženost?

To je co? Připomíná vám to něco i z vašeho života?

Zdroj obrázku: PIXABAY.COM. pixabay.com [online]. [cit. 16.6.2021]. Dostupný na WWW: https://pixabay.com/cs/vectors/mnich-k%C3%A1pi-loutka-urazil-sulky-146246/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Vztahulky a urážlivky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *